Vláda na své jednání 16. srpna schválila návrh zákona o hromadném řízení. Působnost zákona se omezuje pouze na vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli. Jiné nároky nebude možné v hromadném řízení uplatňovat. Spotřebitelé se budou muset do hromadného řízení aktivně přihlásit, byla tedy zvolena varianta opt-in.

„Cílem návrhu je transponovat do právního řádu České republiky směrnici EU o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a zavést do českého právního řádu nástroj, který poskytne spotřebitelům efektivní, rychlou a účinnou soudní ochranu a splnili jsme tak další bod z Programového prohlášení vlády,“ uvedl ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D.

Pokud je dnes z jedné protiprávní činnosti zasažena větší skupina spotřebitelů, musí soudy projednávat jednotlivé případy v samostatných řízeních. Nově zákon o hromadném řízení umožní tyto případy spojit do jednoho řízení, čímž zefektivní soudní řízení, odbřemení soudy, uspoří náklady na straně spotřebitelů i žalovaného a zajistí, že ve stejných případech se bude rozhodovat stejně, a tím posílí důvěru v justici.

Návrh zákona je vystaven na minimalistické úpravě. Předpis je omezen pouze na vymáhání práv spotřebitelů. K podání žaloby je oprávněna jen etablovaná a předem prověřená nezisková organizace, která je zapsaná na seznam vedený Evropskou komisí. Nezisková organizace musí splňovat 7 podmínek, a to např. povinná předchozí aktivita v oblasti ochrany spotřebitele, nezávislost a neziskovost, transparentní informování o financování a organizační struktuře, solventnost atd., které při zápisu zkoumá Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Následně bude MPO zapsané subjekty pravidelně kontrolovat, zda i nadále splňují všechny požadované předpoklady.

Návrh zákona je vystavěn na modelu opt-in. V řízení se tedy projednávají pouze nároky spotřebitelů, kteří se aktivně do řízení přihlásili, a to pro zjednodušení na předepsaném formuláři. K vedení řízení je potřeba, aby se přihlásilo alespoň 20 spotřebitelů.

Model opt-in byl zvolen zejména pro jeho výhody, které oproti opt-out spočívají v tom, že tento model důsledně respektuje volbu každého spotřebitele (zásada „bdělým náleží práva“), není spojen s rizikem zneužití a také lépe zapadá do českého procesního práva.

„Všechny procesní povinnosti leží na bedrech žalující neziskové organizace, která také nese náklady a v případě neúspěchu hradí rovněž náklady žalovaného. Spotřebitelé nemají v řízení žádné povinnosti a nenesou odpovědnost za náhradu nákladů řízení. Pokud bude hromadná žaloba úspěšná, náleží neziskové organizaci za práci, kterou během řízení odvedla, odměna, která by měla saturovat riziko, které tato organizace během řízení nese. Odměnu stanoví na začátku řízení soud, tudíž spotřebitelé při přihlašování již mají informaci o tom, jaká bude její případná výše. Nárok na vyplacení odměny vznikne neziskové organizaci pouze v případě úspěchu žaloby. Odměna je 5 % z přisouzené částky,“ doplnil náměstek ministra spravedlnosti Mgr. Antonín Stanislav, Ph.D.

Již před přijetím směrnice mělo úpravu hromadného řízení 20 členských států EU. Předpokladem je, že ročně bude podáno maximálně deset hromadných žalob. Pro srovnání v Německu a Francii jsou ročně podávány jednotky žalob.

Návrh byl připravován mimořádně dlouhou dobu, v jejímž rámci Ministerstvo spravedlnosti obdrželo nadstandartní množství připomínek, včetně řady zásadních připomínek uplatněných Českou advokátní komorou.

Komora již od začátku legislativních prací na návrhu zákona o hromadném řízení upozorňovala na mnohá úskalí daného návrhu, a to již od první verze věcného záměru zákona.

Během legislativního procesu byla uplatněna vždy celá řada velkého množství připomínek, a to nejenom ze strany Komory. Během času došlo v tomto směru k jistému zlepšení.

Zásadní bodem kritiky byl systém opt-out. Zcela konkrétně jde o to, zda se okruh účastníků (přesněji řečeno členů) stane na základě jeho výslovného právního jednání (spočívajícího například v zaslání přihlášky nebo obdobného dokumentu), pak hovoříme o systému opt-in, anebo jestli bude konkrétní dotčená osoba členem skupiny již jen na základě toho, že hromadné řízení bylo vůbec zahájeno, v takovém případě se jedná o režim opt-out. Nakonec je návrh postaven na principu opt-in.

Komora naposledy v lednu 2023 uplatnila celou řadu věcných připomínek k revidované verzi paragrafovaného znění, z nichž níže přibližujeme jen vybrané.

Komora vnímala jako problematické a nejasné především vymezení subjektů a jejich postavení v hromadném řízení a současně i neúplné a nejasné definice pojmů člen skupiny a zúčastněný člen skupiny. Připomínky byly z větší části akceptovány s tím, že právní úprava subjektů byla revidována a definice byly zpřesněny. Zároveň Komora namítala, že omezení člena skupiny, tedy spotřebitele tak, že není účastníkem řízení, je omezením jeho ústavního práva na spravedlivý proces a přístup k soudu. To nebylo ze strany MSp akceptováno s argumentací, že příslušná směrnice neumožňuje, aby spotřebitel byl účastníkem řízení, tím má být pouze nezisková organizace v roli žalobce.

Komora se nadále vyjádřila k samotné definici hromadného řízení, resp. k podmínkám podání hromadné žaloby, a to především k podmínce existence právních nároků na podobném skutkovém a právním základu. Komora vnímala jako nezbytné v příslušném ustanovení odkázat na stejný (totožný) právní základ, přičemž takové upřesnění chybělo, a to z toho důvodu, aby nedocházelo ke smísení nároků spotřebitelů, kdy by nároky nespočívaly na stejném právním základě. Ministerstvo spravedlnosti nakonec otázku právního základu zcela vypustilo, a ponechalo posouzení této podmínky plně na soudcích.

Řadu připomínek uplatnila Komora vůči žalobcům, tedy neziskovým organizacím. Považuje za důležité, aby pro subjekty vedoucí vnitrostátní spory byla stanovena přísnější kritéria, jako je tomu například v Německu, a to z obavy ze zneužití a nahodilého zakládání neziskových subjektů za účelem vedení žalob. Proto bylo požadováno, aby daný subjekt existoval v oboru se zaměřením na ochranu spotřebitele v délce několika (například pět) let. Další připomínky se týkaly jejich odbornosti a garance toho, že jsou to subjekty, které hromadné řízení zvládnou.

Připomínky Komora uplatnila i ve věci hromadného řízení v prvním stupni např. u úpravy podmínek hromadného řízení a jejich splnění, u úpravy nákladů řízení, kde by soud měl brát v úvahu výsledek řízení, financování žalobce, u úpravy litispendence v případě vedení individuálního řízení atd. Dále upozorňovala na zavedení povinných konzultací před zahájením řízení, které by mohlo vést k eliminaci zbytečných soudních řízení a následnému zatížení krajských soudů. Ministerstvo argumentovalo s tím, že bude v této otázce dostačující institut předžalobní výzvy. I lhůta tří měsíců pro vydání usnesení o přípustnosti hromadné žaloby není přiměřená a nelze očekávat, že krajské soudy takové lhůtě budou schopny vyhovět. Komora očekává, že se to případně projeví na jiných agendách soudů. Nicméně nakonec ministerstvo lhůtu v návrhu, který projednávala vláda, zkrátila na dva měsíce.

Komora také žádala zpoplatnění členství ve skupině ve formě drobného regulačního poplatku, a to s ohledem na obavu, že by řízení (i soud) mohlo být přetíženo množstvím přihlášek. Regulační poplatek by mohl přetížení zamezit. MSp naopak v daném institutu vidělo riziko demotivace spotřebitelů od toho, aby se do řízení přihlásili.

Zásadní způsobem se Komora vymezila vůči institutu „zpřístupnění důkazů“, který občanský soudní řád nezná a návrh zákona tak zcela zbytečně zaváděl v civilním řízení nový institut, u kterého není jasné, co je jeho obsahem. Komora se domnívá, že pro vytvoření nového institutu není vůbec žádný důvod a k naplnění účelu příslušné směrnice EU o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je možné využít stávající úpravu důkazních prostředků v rámci civilního procesu. Lze tedy shrnout, že stávající právní úprava civilního procesu v občanském soudním řádu ohledně dokazování je v souladu s účelem směrnice, neboť umožňuje, aby „mohl soud nebo správní orgán nařídit, aby žalovaný nebo třetí strana v souladu s vnitrostátním procesním právem tyto důkazy zpřístupnili, a to v souladu s platnými unijními a vnitrostátními pravidly důvěrnosti a přiměřenosti.“ Není tedy potřeba zavádět nový institut, který je z hlediska českého procesního práva civilního jednak nepotřebný, ale především značně problematický. MSp připomínku akceptovalo a úprava byla nahrazena odkazem na právní úpravu občanského soudního řádu.

V souvislosti s rozsahem zpřístupnění dokumentů upozornila Komora na nedostačující právní úpravu ochrany komunikace mezi advokátem a účastníkem řízení. Komora navrhovala, aby bylo stanoveno, že dotčený účastník není povinen zpřístupnit žádné dokumenty, jakkoliv související s poskytováním právních služeb. Tím lze předejít zásahu do práva na spravedlivý proces a ponechat volbu na dotčené osobě. MSp akceptovalo připomínku, avšak jiným než navrhovaným způsobem, tedy zobecnilo dané ustanovení a stanovilo, že určení rozsahu zpřístupnění se provede tak, aby nebyla dotčena povinnost mlčenlivosti advokáta.

Redakce AD, MSp
Foto ilustrační