Za I. světové války bojoval na frontě, během té druhé pak prokázal svou statečnost v odboji, nebo při zastupování osob odsouzených nacisty k trestu smrti, přátel, ale i lidí jemu naprosto neznámých. Klienty svým způsobem doprovázel až za hrob – mimo jiné vyřizoval a doručoval pozůstalým poslední vzkazy a dopisy popravených. Po válce pak byl tehdejší Advokátní komorou pro Čechy proti své vůli ustanoven obhájcem K. H. Franka (na úvodní fotografii JUDr. Resler během soudu s Frankem). V 50. letech na něj Státní bezpečnost vedla svazek s krycím názvem „Oportunista“. Dnes, tedy 11. července 2023, si připomínáme 62. výročí úmrtí JUDr. Kamilla Reslera, advokáta, milovníka umění, ale především – nesmírně statečného a čestného člověka…

Kamill Resler se narodil 23. prosince 1893 v Pardubicích do rodiny berního úředníka. Rodina několikrát měnila bydliště, nakonec se usídlila v Praze.

Během studií na gymnáziu se angažoval v Sokole, zajímal se ale i o anarchismus a socialismus. Často a s oblibou se setkával s umělci, zejména literáty. Po maturitě absolvoval obchodní akademii a poté krátce pracoval jako revizor účtů.

Roky I. světové války strávil na haličské i srbské frontě. Během dlouhodobé hospitalizace začal v roce 1917 v nemocnici studovat právnickou fakultu, přičemž studium dokončil již za tři roky (několik semestrů mu bylo díky vojenské službě prominuto). Po skončení války působil ve Stráži svobody a při této službě byl těžce raněn do nohy v bojích na Slovensku.

Po návratu do civilu působil jako koncipient u advokáta Josefa Scheinera, s nímž se seznámil v Sokole. V roce 1924 si pak Kamill Resler v Praze založil vlastní advokátní kancelář. Zastupoval klienty nejdříve v drobnějších, ale později i závažnějších kauzách. S ohledem na svůj zájem o umění a vztah s umělci obhajoval často také je – mimo jiné Františka Halase, F. X. Šaldu, S. K. Neumanna, Jaroslava Seiferta, Josefa Floriána a Bohuslava Reynka, či malířku Toyen.

Za první republiky se Resler také věnoval jedné ze svých vášní – bibliofilii a sbírání čarodějnických tisků, do nichž investoval nemalé částky. Jeho kancelář v ulici Na Zderaze 11 se stala svého druhu pražským kulturním salonem.

Nejvýznamnější kauzou tohoto období, která v mnohém předurčila dalších deset let jeho života, byla úspěšná obhajoba německého Čecha, bankéře Antonína Kiesewettera – nejspíše díky tomu bylo Reslerovi za II. světové války umožněno zastupovat klienty před německými soudy.

V období II. republiky a protektorátu Kamill Resler opakovaně prokázal občanskou statečnost – jako náměstek kárného žalobce Advokátní komory pro Čechy stíhal protižidovské výstřelky některých advokátů a pokračoval v tom dokonce i po nacistické okupaci. Snažil se například neformálně s ostatními kolegy domluvit, aby zabránili vyloučení advokátů židovského původu z Jednoty advokátů československých (nejednalo se o vyloučení z advokátní komory), přičemž se podle jeho vzpomínek podařilo docílit alespoň časového odkladu toho vyloučení.

Během II. světové války byl Resler aktivní v odboji – působil v nejvýznamnější odbojové politické organizaci ÚVOD, pomáhal ilegální KSČ a před koncem války byl podle svých slov jedním z tajných podporovatelů České národní rady. Primárně však působil jako obhájce, přičemž zastupoval kromě jiných i šedesát tři osob, které byly nacisty popraveny; byli mezi nimi jeho přátele i do té doby neznámí lidé. V některých případech se jednalo o kompletní obhajoby, u dalších pouze o zařizování návštěv příbuzných ve věznicích. Klienty svým způsobem doprovázel až za hrob – mimo jiné vyřizoval a doručoval pozůstalým poslední vzkazy a dopisy popravených.

Po skončení války Kamill Resler snažil příliš nezapojovat do obhajob obviněných před retribučními soudy, i když již v roce 1945 jich zastupoval několik – jednalo se ale hlavně o pracovněprávní spory či spory o potvrzení státní spolehlivosti. První trestní kauzou byla obhajoba generála četnictva Otty Bláhy před Národním soudem na počátku roku 1946, kterou převzal na naléhání svého přítele. Následovala obhajoba K. H. Franka, která mu byla vnucena. „Lidská společnost dává obhájce obžalovanému jako posledního pomocníka a přítele, obhájce je povinen obžalovanému sloužiti poctivě a věrně. … Obhájce musí tedy zapomenout na své vlastní cítění a smýšlení, vzdát se své osobnosti a, ať je mu to sebetrpčí, konat svou povinnost do všech důsledků,“ komentoval tento zřejmě nejtěžší úkol svého života JUDr. Kamill Resler.

Osudnou se mu stalo zastupování velkopěstitele brambor Stanislava Horčičky. Zasadil se o změnu přísedících, kdy původně z pěti přísedících byli čtyři členové KSČ a pátý za tuto stranu kandidoval. Tato kauza vedla – po komunistickém převratu v roce 1948 – k jeho dočasnému vyloučení z advokacie na šest měsíců. Doktor Resler se proti tomu právně bránil, uspěl a v září 1948 byl znovu zapsán do seznamu advokátů. Koncem roku 1948 se ale výkonu advokacie definitivně vzdal (jak uváděl, ze zdravotních důvodů…).

Po odchodu z advokacie se Kamill Resler stáhl do soukromí, pracoval na různých pozicích souvisejících s jeho literárními zájmy. Krátce působil v knihovně Advokátní komory (Ústředního sdružení advokátů), po smrti S. K. Neumanna se staral jménem většiny dědiců o jeho autorská práva a redigoval literární sborníky.

Po měnové reformě v roce 1953 přišel o své úspory a začal své umělecké sbírky rozprodávat muzeím. Na sklonku života působil v různých zámeckých knihovnách a sepisoval zdejší sbírky. Právě během těchto let byl sledován Státní bezpečností, která k němu vedla pozorovací svazek s krycím názvem „Oportunista“.

Kamill Resler zemřel po krátké nemoci 11. července 1961.

Redakce AD
Foto: archiv ČAK