Tradiční výroční kongres a valné shromáždění mezinárodního sdružení národních a regionálních advokátních komor FBE (Federation Barreaux d´Europe) se konal minulý týden v Amsterodamu, kde jej hostila Amsterodamská advokátní komora. Tato významná advokátní komora byla navíc před více než třiceti lety jedním ze zakládajících členů FBE, dá se tedy konstatovat, že se kongres vrátil tam, kde se myšlenka sdružovat advokátní komory a sdílet v mezinárodním měřítku své zkušenosti zrodila.

Federation Barreaux d´Europe je respektovanou organizací, která sdružuje více než 250 advokátních komor, a nepřímo tak zastupuje více než milion advokátů převážně v zemích Evropské unie. Mezinárodní zaměření FBE již však hranice Evropy mnohonásobně přesáhlo, neboť zejména v podpoře a humanitární pomoci zasahuje při obraně lidských práv a práv advokátů kdekoli, kde je to v zájmu advokátů potřebné. Snaha státních orgánů ne zcela demokratických režimů se totiž stále snaží výkon svobodné advokacie omezit, a to nejen v Evropě, ale po celém světě.

Hlavním tématem letošního nejvýznamnějšího setkání FBE, jehož jsem se jako zástupce ČAK v této organizaci měla čest zúčastnit, byla nová etická dilemata při výkonu advokacie a diskuse o tom, zda a jak zasahují do každodenní práce advokátů v různých zemích. Diskutovaly se otázky zákonných povinností, které jsou v různých zemích zakotveny zákonem o advokacii, ale také stavovskými předpisy a etickými kodexy. Otázky mlčenlivosti, předcházení konfliktům zájmů, disciplinární postihy a kárná pravomoc jednotlivých jurisdikcí byly v posledním období navíc dotčeny dalšími povinnostmi „zvenčí“ – dodržování AML předpisů a narůstající tlak státní moci na základní zásady advokacie stále sílí.

Specifickou otázkou kongresu byly také omezující povinnosti vyplývající z mezinárodních sankcí v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajinu. Diskuse o tom, kde začíná a končí povinnost advokáta při zastupování klientů spojených s Ruskem, a kde jsou meze výkonu právní služby, ukázaly velkou rozdílnost vnímání tohoto problému. Mezinárodní rezoluce ani vysvětlující prováděcí předpisy nejsou ve výkladu jednoznačné. Mnohdy praktické vyrovnání se s touto otázkou souviselo v jednotlivých advokaciích s teritoriem – například v Polsku byla tato otázka mnohem palčivější a znamenala dilema pro větší počet advokátů než u nás.

Kongres pokračoval valným shromážděním FBE, kdy se tradičně volilo nové vedení. V tomto ohledu zaznamenala velký diplomatický úspěch polská advokacie, protože prezidentkou FBE se poprvé v historii organizace stala zástupkyně polské advokacie Izabela Konopacka (Wroclawská advokátní komora). I když o prezidentky-ženy není v historii FBE nouze, dosud se jednalo o zástupkyně vlivných a početných advokacií, zejména z Francie, Španělska nebo Německa. Zástupkyně středoevropské advokacie v tak významné pozici je rozhodně důležitým krokem na cestě k mezinárodnímu zviditelnění advokacie mimo tradiční jádro západních advokacií.

JUDr. Lenka Vidovičová, LL. M., pověřená zástupkyně ČAK ve FBE
Foto: autorka