Jaroslava Popelku jsem poprvé zaregistroval jako student pomaturitního studia na Střední škole sociální právní v Brně v roce 1988, kdy na chodbě školy rozházel protivládní letáčky. Neudělal to anonymně, ale uvedl na nich své jméno. To jsem ocenil jako statečný čin. Byl to můj první kontakt s odporem proti režimu. Jaroslav, známý jako Slávek Popelka byl za svůj čin vězněn. Charakterizují jej slova kaprála v podání Petra Nárožného z filmu S čerty nejsou žerty: „Je to rebel.“.

 

Rebelská povaha jej přivedla k vystupování proti různým vládám po roce 1989. Naposledy se tak stalo na protivládní demonstraci 11. 3. 2023, kdy měl vyzývat k odstranění ukrajinské vlajky z Národního muzea. Za to s ním bylo zahájeno trestní řízení a obvodní státní zástupce pro Prahu 1  Jan Lelek mu navrhl udělit trest zákazu účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních xenofobně populistických subjektů ve výměře čtyř roků.[1] Obvodní státní zástupce i za absence výslovného trestu zákazu základních ústavních politických práv tento svůj návrh podřadil pod trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.[2]

Když jsem si to přečetl, tak jsem si uvědomil, že za Fialovy vlády chtějí zase trestat Slávka Popelku jako za prezidentství Gustáva Husáka. Popelka byl rebel vždy. Za to je zavírali v době komunismu a chtějí jej trestat i nyní. Jen v době svobodných 90. let 20. století za vlády Václava Klause i Miloše Zemana jej zavírat nepotřebovali. Dokazuje to, že svobodná doba unese i rebela Popelku, ale také to, že svoboda 90. let 20 století je pryč.

 

Zákaz výkonu ústavních práv

Právo účasti na shromáždění je politickým právem garantovaným Listinou základních práv a svobod. Náš trestní zákon nezná trest ztráty občanských politických práv, proto je možné i u odsouzených ve výkonu trestu realizovat volební právo. V judikatuře soudů se vyskytly případy, kdy bylo zasaženo do jiného politického práva uložením zákazu činnosti člena zastupitelstva obce i poslance. Např. trestní příkaz Okresního soudu Karviná z 16. 6. 2006, 9T 112/2006, uložil trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce člena zastupitelstva všech územních samosprávných celků na 5 let, aniž to státní zástupce navrhoval. Tento pravomocný trestní příkaz napadl stížnosti pro porušení zákona z 20. 11. 2006, 1080/2006-ODS-SPZ, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a Nejvyšší soud jeho stížnosti vyhověl rozsudkem z 23. 1. 2007, 4Tz 167/2006.

Rozhodnutí o trestu zasahující do základních lidských práv a svobod mají nejen trestní, ale též ústavní rozměr. Proto je nutné jej posuzovat v kontextu celého právního řádu a ne izolovaně v rámci jednoho právního odvětví – trestního práva. Výrok soudu o zákazu činnosti – výkonu volené funkce či jiného politického práva, se dotýká základních práv, která jsou upravena ústavními normami nejvyšší právní síly. Toho si byli vědomi i tvůrci trestního zákoníku, který sice v roce 2006 nebyl Parlamentem přijat, ale který původně obsahoval i trest ztráty způsobilosti k úřadu a volitelnosti (ztráta volené veřejné funkce), ale pro ústavní aspekty byl jako neústavní z návrhu vypuštěn ještě před podáním do Parlamentu.

V naší historii se uplatňoval trest ztráty čestných práv občanských, jenž mimo jiné spočíval ve ztrátě volené funkce a ve ztrátě aktivního i pasivního volebního práva. Byl výslovně vedle zákazu činnosti upraven do roku 1961.^[3] Tato úprava z roku 1950 do určité míry navazovala na trest zákazu práv a povolání z doby monarchie,^[4] kde však nebylo dotčeno volební právo do budoucna. Mohla však být vyslovena ztráta veřejného úřadu, tedy i získaného volbou. V Německu je vedlejším trestem k trestu odnětí svobody nejméně na 1 rok ztráta stávajících veřejných funkcí a možnosti jich nabýt až za 5 let, dokonce může být tato osoba zbavena i aktivního volebního práva.^[5] V Rakousku je ze zákona trest ztráty úřadu, který nastupuje jako vedlejší trest např. k trestu odnětí svobody za úmyslné trestné činy, pokud trest činí 1 rok anebo při odsouzení za zneužití pravomoci.^[6]

Historické i mezinárodní srovnání vede k tomu, že trest ztráty politických práv je možný, avšak je nutná výslovná zákonná úprava, jinak se takto uložený trest dostává do rozporu s právní zásadou – žádný trest bez zákona. Současná úprava trestu vstupu na společenské akce není bez další zákonné úpravy použitelná na zákaz účasti na politických shromážděních při realizaci základního politického práva shromažďovacího.

 

Neurčitost pojmu xenofobně populistické subjekty

Moc by mne zajímalo, jak by obvodní státní zástupce chtěl definovat, co je to xenofobně populistický subjekt. Přitom musíme zůstat v rámci práva, tedy musí jít o definici právní a seznam musí být nějak ověřen státem. Nemůže jít jen o nějaký seznam politických aktérů, kdy vládní politici mají tendenci za xenofobně populistické subjekty označit jakoukoliv opozici proti vládě. Jestliže se má tento pojem užít v definici trestu dle trestního práva, musí být jasný, právem ověřený a každému dostupný seznam, něco na způsob seznamu návykových látek či seznamu nakažlivých lidských nemocí, jejichž šíření je trestné. Nic takového však při definici xenofobně populistických subjektů nemáme. Rozhodně je nutné odmítnout to, že by bylo možné účastnit se politických shromáždění vládních stran, ale nikoliv opozičních, které někdo mediálně označí za xenofobně populistické. Proto je trest navržený obvodním státním zástupcem trestem neústavním a je v rozporu s principy právního státu.

 

Političtí vězni

A ještě něčím se současná doba inspiruje s dobou před rokem 1989. Už zase máme a budeme mít politické vězně. Je jasné, že čin Slávka Popelky byl projevem jeho politického protivládního přesvědčení a za to je kriminalizován. Političtí vězni mohou být i v demokracii, protože i demokratická moc užívá trestní právo pro své zachování. Ovšem je správné tuto skutečnost přiznat i v rámci diferenciace ve věznicích. I za Rakouska-Uherska i první Československé republiky platilo, že političtí vězni měli jiné, výhodnější podmínky vězení, než delikventi násilní či hospodářští. Až komunistická totalita začala tvrdit, že žádní političtí vězni u nás nejsou. Uvidíme, zda se za Fialovy vlády bude popírat pojem politický vězeň jako za dob Gustáva Husáka, anebo si tuto skutečnost vláda dokáže přiznat jako za dob císaře pána a první Československé republiky.

 

Autor doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D., působí jako advokát
Ilustrační foto: canva.com

 

---

[1] Návrh na potrestání z 6. 4. 2023, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 ZK 102/2023–6.

[2] § 76 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.

[3] § 43-44 trestního zákona č. 86/1950 Sb.

[4] § 242 zákona č. 117/1852 ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích. § 70 zákona č. 19/1855 ř. z., o vojenských zločinech a přečinech.

[5] § 45-45b německého trestního zákoníku č. 127/1871.

[6] § 27 rakouského trestního zákoníku č. 60/1974 BGB.