Vláda by mohla ve středu projednávat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tedy takzvanou Istanbulskou úmluvu. Rozhodovat by měla o tom, zda dokument pošle k ratifikaci do Parlamentu ČR. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, musí ji ratifikovat Poslanecká sněmovna P ČR a Senát a podepsat prezident. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy teď na začátku června odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Kabinet předem oznámil, že se ČR při hlasování zdrží.

„Předpokládám, že Istanbulskou úmluvu projedná vláda příští týden, a to 14. června 2023. Předpokládám, že ji vláda schválí a odešle k projednání do Poslanecké sněmovny, kde se o ní povede další politická diskuse,“ uvedl minulý týden v tiskové zprávě ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph D. Ve zveřejněném programu vládního zasedání bod k Istanbulské úmluvě ale není.

Dokument v ČR vyvolával silné emoce. Důrazně ho odmítli konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné.

Minulé kabinety projednání a ratifikaci odsouvaly. O odklad požádal loni začátkem roku také Pavel Blažek, podle Deníku N to zdůvodnil potřebností politických debat. Teď tři lidovecká ministerstva a kvůli církvím pak také ministerstvo kultury navrhovala projednávání a ratifikaci znovu odložit.

Je třeba větší prevence násilí, osvěta a dostatečná následná péče

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Mgr. Klára Šimáčková Laurenčíková už dřív řekla, že se debaty vedou řadu let a není důvod k dalšímu odkládání. Pětikoaliční vláda pak v programovém prohlášení píše, že zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí.

Podle Kláry Šimáčkové Laurenčíkové je třeba zajistit větší prevenci násilí, osvětu a dostatečnou následnou péči. „O násilí je třeba mluvit včas, naučit děti i dospělé pracovat s vlastní agresí, naučit je, jak neposílat násilí dál (při vlastní zkušenosti s násilím se velké procento obětí pak v dospělosti samo násilí dopouští), jak řešit konflikty nenásilnou cestou, to je přínos pro celou společnost,“ vysvětlila už dříve zmocněnkyně pro lidská práva. A k tomu všemu by ratifikace IÚ přispěla.

Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci.

Podpora obětí i práce s násilnými osobami je v ČR nedostatečná

V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.

Podle některých politiků Česko ve svých zákonech ochranu před násilím už má, nemusí tedy úmluvu přijímat. Experti a expertky na problematiku násilí či rovnosti žen a mužů naopak zmiňují, že podpora obětí i práce s násilnými osobami je v ČR nedostatečná. Zmiňují chybějící azylové domy či nedostupnost odborné péče po republice.

Dokument ratifikovaly čtyři desítky zemí, nedávno v době války také Ukrajina. Ratifikaci už dřív odmítlo Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy odstoupilo Turecko. Podle zastánců je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců.

Kvůli domácímu násilí Česko ročně přichází o 14,5 miliardy korun. Neřešení násilí stojí víc než řešení

„Často se proti sobě staví tzv. presumce neviny a presumce oběti,“ popsala svou zkušenost JUDr. Lucie Hrdá. „To se ale ve skutečnosti nijak nevylučuje.“ Presumce neviny stejně jako trestný čin z křivého obvinění zůstávají zachovány. IÚ má za cíl dostatečně chránit oběti a poskytnout jim potřebnou pomoc. Největší nepochopení způsobuje asi definice „gender“. Pojem gender v úmluvě značí společensky ustanovené role, chování, jednání, vlastnosti, jež veřejnost pokládá za odpovídající pro muže a ženy.

„Nejčastěji se setkávám se dvěma mýty, které se navíc vzájemně vyvrací: Vše máme v právním řádu zakotvené, Istanbulská úmluva tedy není třeba. A zároveň často slýcháme: K přijetí IÚ je potřeba změny spousty zákonů,“ popsal svou zkušenost Mgr. Karel Dvořák z Ministerstva spravedlnosti 5. dubna na panelové diskusi k demýtizaci Istanbulské úmluvy (IÚ) v Poslanecké sněmovně P ČR. „Pravda je, že není třeba měnit zákony, na přijetí IÚ je ČR připravená,“ dodal. Potřeba však je nadále rozvíjet instituce, zázemí a pomoc obětem, prevenci násilí, azyl… Svůj postřeh přidal také senátor David Smoljak: „Na evropské úrovni jsme byli chváleni za české předsednictví v Radě EU, ale ohledně Istanbulské úmluvy se setkávám s údivem kolegů z Evropy, že ještě nebyla přijata.“ 

Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. „Neřešení problematiky násilí stojí víc než její řešení. Rostou rizika spojená s rozvojem psychických problémů, což má vliv na celou společnost,“ vysvětluje Klára Šimáčková Laurenčíková. Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent případů.

Zdroj: ČTK, redakce AD
Foto: canva.com