Ivana Štenglová, Jan Dědič, Josef Fiala, Jan Lasák, Václav Pilík, Markéta Selucká a kol.: Základy občanského práva hmotného. Závazkové právo I.

Leges, Praha 2023, 542 stran, 820 Kč.

Nedávno dělal jeden můj známý, zkušený profesionální řidič, testy na znovuzískání řidičského oprávnění. Přišel o něj z důvodů opakovaného překračování povolené rychlosti. A tento zkušený řidič se divil, že testy na řidičák udělal až napočtvrté. Při čtení uvedené publikace jsem měl pocity jako ten známý, který testy třikrát nezvládl.

Ale šťastným řízením osudu se mi uvedená publikace, učebnice o závazcích, dostala do rukou. Díky, osude!

Jedná se opravdu o učebnici. Nicméně jako člověk zabývající se českým závazkovým právem si dovolím drze říci, že ani praktikům neublíží zopakovat a ujasnit si základy, na nichž naše závazkové právo stojí.

Do učebnice přispělo jednadvacet v právnické branži známých pedagogů, kteří ovšem nejsou jen teoretiky. Učebnice tedy vůbec není teoretickým příspěvkem či jen studijním textem pro posluchače právnických fakult. Já si na ní cením, že je i pro zkušeného praktika přehlednou pomůckou v orientaci v českém závazkovém právu, vysvětlující konkrétní obsah toho kterého pojmu.

Publikace poskytuje systematický a uce­lený přehled o právní úpravě závazků podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Autoři podrobně (a nesporně zcela přesně) definují a vysvětlují jednotlivé pojmy a instituty závazkového práva. Autoři neteoretizují o jednotlivých institutech a pojmech, nerozebírají, co by eventuálně mohlo být jinak a proč, neodůvodňují své názory a postoje. Nediskutují s platnou právní normou, nekritizují obsah ani formu těch řešení, která zákonodárce v úpravě závazků zvolil. Autoři skutečně učí, podávají de lege lata rozbor pojmů a principů současné právní úpravy a objasňují je. V tom splňuje publikace potřeby učebnice. Ale právě pro svou přehlednost, pro dobrou orientaci v principech právní úpravy závazků splňuje i nároky na praktickou příručku pro toho, kdo jednotlivé aspekty konkrétních závazků při své práci řeší.

Učebnice objasňuje ve své první části, co je závazek, podává jejich třídění, důvody vzniku závazků (tedy právní důvody samozřejmě). Systematicky rozčleňuje obsah závazků. Popisuje a ilustruje jednotlivé dopady společných dluhů a závazků. Vysvětluje jednotlivé změny závazků a jednotlivé způsoby zániku závazků (doc. Štenglová). Přehledně objasňuje formy zajištění a utvrzení dluhu (prof. Dědič). A samozřejmě v této obecnější části podává přehled o dopadech promlčení a prekluze (JUDr. Janoušek).

Ve své druhé části v oddíle A nejprve vykládá právní smysl smlouvy, kde pro pochopení pojmu „smlouva“ používá porovnání s bohužel běžně vyslovovaným (laickou veřejností) „dohodli jsme se, ale nemáme na to smlouvu“ (JUDr. Pilík – str. 139). Vysvětluje způsoby uzavírání smluv a další praktické aspekty pojmu „smlouva“. V kapitole o spotřebitelských smlouvách (vše prof. Selucká) vysvětluje pojmy s ochranou spotřebitele související. Pochopitelným způsobem jsou zde vysvětleny právní principy ochrany spotřebitele (s citací Ovidia: „proto jsou dány zákony, aby silnější nemohl všechno“ – str. 197). Mne potěšilo uvedení řady rozhodnutí Soudního dvora EU, která jsou pro porozumění pojmu „spotřebitel“ zajímavá a zásadní.

V oddíle B pak učebnice v souladu se strukturou občanského zákoníku podává přehled o jednotlivých „závazcích z právního jednání“.

V učebnici samozřejmě nechybí ani podrobný (na sedmi stranách) věcný rejstřík, ale orientaci napomáhá i velmi zevrubný a přehledně členěný obsah (ten je na sedmnácti stranách), v němž lze dohledat, kde je uveden výklad konkrétních zákonných úprav. Právě vzhledem k přehlednosti a rozsahu obsahu si dovolím říci, že učebnice je jakousi „encyklopedií“ významu pojmů používaných v závazkovém právu.

Fantastické pro mne bylo ovšem to, že v závěru každé ucelené části pokládají autoři cca tři až deset „kontrolních otázek“ k příslušnému tématu (ale k zániku závazku je třeba 21 otázek, k ochraně spotřebitele jich je 28, ke kupní smlouvě 42, a k nájmu dokonce 62 otázek). A nejsou to zcela jednoduché otázky, jsou zaměřeny opravdu na prověření pochopení smyslu příslušné právní úpravy. Pro praktika (netroufnu si říci, že jsem zkušený) je to takový testík, co ještě umí a v čem se ještě zpaměti orientuje – a co si už nepamatuje a nezná (takže by třeba také napoprvé řidičák neudělal). To si ovšem rychle právě v této učebnici najde (proto „encyklopedie“). Při odpovědích jsem se zapotil více než na zkoušce (a to se vytahuji, že mám státnice z občanského práva u prof. Knappové za jedna).

Tak schválně: Co znamená, že čas plnění je určen ve prospěch obou stran? Co je podstatou povinného výkladu obsahu smlouvy pro spotřebitele nejpříznivějšího? Nebo: Jaké jsou výjimky ze zániku práva splynutím?

A to jsou příklady jen těch jednodušších kontrolních otázek. V té učebnici jich je však mnohem, mnohem více (odhaduji tak k pěti stům). Ne záludných, ale takto zřejmých a jasných otázek.

Pro ješity stručné odpovědi: věřitel nemůže požadovat plnění předčasně, ani dlužník nemůže předčasně plnit; pravidlo § 1812 o. z. – v pochybnostech výklad ne příznivý, ale nejpříznivější; § 1301 o. z., § 15a zák. č. 190/2004 Sb., § 11 odst. 3 zák. č. 191/1950 Sb.

Takže recenzovanou učebnici mohu jen doporučit jak studentům práv či studentům, kteří se připravují na zkoušku z práva, tak i praktikům. Těm druhým proto, aby si i testovou formou prověřili svou orientaci v pojmech a v principech právní úpravy závazků.

 

JUDr. ZBYNĚK PRAŽÁK, advokát, rozhodce, autor některých publikací o závazkovém právu

Go to TOP