Letos bylo vůbec poprvé v rámci galavečera Právníka roku 2022 uděleno nové vyznamenání České advokátní komory určené pro významné představitele zahraniční advokacie – Řád české advokacie. Za podporu české advokacie na mezinárodním poli a za rozvoj česko-chorvatských advokátních vztahů je obdržel a z rukou místopředsedy České advokátní komory JUDr. Martina Maisnera, PhD., MCIArb., převzal magistr jurist Ranko Pelicarić, chorvatský advokát, o němž se říká, že je duší Chorvat, ale ve svém srdci má kromě domoviny i Českou republiku.

 

Po galavečeru Právníka roku 2022, který se konal 12. května v brněnském Hotelu International, požádala redakce Advokátního deníku čerstvého držitele vyznamenání ČAK Ranka Pelicariće o rozhovor:

 

Jak uvádějí oficiální informace, jste duší chorvatský advokát, nicméně ve svém srdci máte kromě vlastní domoviny i Českou republiku. Můžete to čtenářům Advokátního deníku přiblížit?

Ano, to je tak. Mám chorvatskou národnost, vyrostl a vystudoval jsem v Chorvatsku, ale mám i trochu české krve – konkrétně můj dědeček, otec mé matky, byl Čech, který se s manželkou, mojí babičkou-Chorvatkou seznámil v Chorvatsku, kde několik let žili. Moje maminka se ještě narodila v Chorvatsku. Pak se rodina odstěhovala do severních Čech, odkud pocházel dědeček. Maminka absolvovala základní školu a gymnázium v Děčíně a v Ústí nad Labem, poté vystudovala biologii na Karlově univerzitě v Praze a udělala si doktorát. Ještě před válkou se seznámila s mým otcem-Chorvatem, po válce se vzali a maminka se vrátila do Chorvatska.

 

Takže hovoříte i česky a poskytujete právní služby i česky hovořícím klientům?

Češtinu jsem se učil od mládí, hlavně díky kontaktu s bratranci, kteří žili v Čechách a na Moravě a s nimiž jsem se skoro každý rok vídal u nás, u moře, kam jezdili na dovolenou, a u nich v Praze či v tehdejším Gottwaldově (dnešním Zlíně). Mluvím a píšu tedy česky (Ale pro jistotu a kontrolu mám při psaní neustále zapnutý Google překladač!). Někdo říká, že moje čeština je dobrá, ale já dodávám, že rozhodně je co zlepšovat (ale to víte, je mi jedenasedmdesát… 😊). Takže – s českými a slovenskými klienty komunikuji česky, což mě velmi uspokojuje a oni jsou rádi, že se domluví se svým advokátem ve svém jazyce.

 

Vedle toho, že jste spolumajitelem renomované advokátní kanceláře, jste působil ve funkci prezidenta CCBE a také jako předseda Chorvatské advokátní komory. To je obdivuhodný profesní úspěch. Chtěl jste vždycky být advokátem?

Naše kancelář byla založena v roce 1981. Ale ještě dříve, v době, kdy jsem byl advokátním koncipientem, jsem se zapojil do práce Organizace advokátních koncipientů, poté, když jsem se stal advokátem, do práce v Záhřebské advokátní asociaci a následně i do Chorvatské advokátní komory. Podílel jsem se jak na domácích, tak i na mezinárodních aktivitách, což nakonec vyústilo v to, že jsem byl zvolen předsedou Chorvatské advokátní komory a později i prezidentem CCBE.

Od doby, kdy jsem se seznámil s konceptem profesní orientace, až do absolvování střední školy jsem si byl jistý, že budu studovat stavbu lodí, protože mám rád moře a plachtění. Dva týdny před zápisem na univerzitu jsem se ale rozhodl pro právnickou fakultu v Záhřebu s tím, že se budu věnovat námořnímu právu. Po jejím absolvování jsem se stal advokátním koncipientem a pak, už ve vlastní kanceláři, jsem se zaměřil na občanské právo, obchodní a trestní právo, které dělám dodnes, přičemž v trestní oblasti se věnuji především obhajobě v oblasti dopravních nehod.

 

Prezidentem Rady evropských advokátních komor jste byl v roce 2020, kdy si CCBE připomínala 60. výročí založení. Tehdy jste ve svém prohlášení uvedl, že „v současného době čelíme mnoha výzvám, jako je výkon spravedlnosti v době pandemie, hrozby pro právní stát, porušování lidských práv, útoky na advokáty po celém světě, dopady technologického vývoje, digitalizace justice, dopady globalizace, liberalizace trhů atd.“ Jak vnímáte roli CCBE nyní, více než rok od začátku invaze Ruska na Ukrajinu? 

Ano, můj mandát prezidenta CCBE se shodoval se začátkem pandemie covidu-19. Myslím, že jsme na řešení uvedených problémů pracovali celkem úspěšně, ale téměř výhradně online. To by jistě nebylo možné, kdyby nebylo vynikajících místopředsedů CCBE (německé advokátky Margarety von Galen, irského advokáta Jamese MacGuilla a řeckého advokáta Panagiotise Perakise), ale také zaměstnanců CCBE v čele se Simonem Cuomo, a – last but not least – kdyby nebylo stejně vynikajících zástupců všech národních advokátních komor zemí EU, a vlastně téměř celé Evropy.

Dopad ruské invaze na Ukrajinu v oblasti demokratického vývoje je obrovský a ničivý, nejen v těchto dvou zemích,  ale i v mnoha dalších evropských státech. Tato válka je velkou výzvou i pro mnohé evropské advokátní komory, protože nebezpečně ohrožuje advokáty a jejich spolky, neboť jejich pozice vyžaduje demokratické prostředí a neustálý boj o právní stát v každém soudním a mimosoudním řízení. Advokáti, kteří chrání lidská práva a práva na podnikání nejrůznějších subjektů, musejí působit ve stabilním demokratické prostředí, a to v každém státě, kde vyvíjejí své aktivity.

CCBE, Rada evropských advokátních komor, byla – před těmi více než 60 lety – založena právě kvůli rozvoji a zlepšování profesního postavení advokátů při poskytování služeb klientům. Tato práce ve prospěch klientů je velmi důležitá, řekl bych zásadní. V době, kdy burácejí zbraně a kdy jsou zpochybňovány mezinárodně uznávané hranice, je úkolem CCBE pomáhat ukrajinským kolegům a ukrajinské advokátní komoře v jejich profesionální práci a pomáhat kolegům a advokátním komorám v každé jednotlivé evropské zemi, především pak tam, kde se – pod záminkou válečné krize a hrozícího nebezpečí – snaží vlády pozastavit některé výsady demokracie a právního státu.

 

Ve Vašich stopách jdou i Vaši synové Fran a Hugo, kteří jsou členy týmu Vaší advokátní kanceláře Pelicarić & Smerdel d. o. o. Jak jste reagoval na jejich rozhodnutí studovat práva?

Moje manželka a já jsme požehnáni třemi dětmi, třemi syny, a všichni jsou právníci. Fran a Hugo již pracují v naší kanceláři, Bruno, nejmladší z nich, který stejně jako jeho dva bratři sbíral zkušenosti jak u nás, tak i v jiných advokátních kancelářích, se k nám přidá letos na podzim, 1. září. Já i má žena (která až do důchodu působila jako soudkyně) jsme byli rádi, že si naši synové vybrali právnickou profesi, přestože – což je asi těžko uvěřitelné, ale je to pravda – jsme na ně žádným způsobem netlačili.

 

Působíte jako externí člen vědecké rady Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Co Vám přináší kontakt se současnou mladou právnickou generací?

S velkým nadšením a ctí jsem přijal členství ve vědecké radě Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Svou roli vidím v propojování profesorů, kateder a studentů práv chorvatských univerzit a Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Všechno nad tou roli bych považoval za přecenění vlastních schopností a možností.

 

Česká advokátní komora letos vůbec poprvé udělila nové vyznamenání – Řád české advokacie, určené pro významné představitele zahraniční advokacie. Za podporu české advokacie na mezinárodním poli a za rozvoj česko-chorvatských advokátních vztahů jste je obdržel Vy a převzal jste je osobně na galavečeru Právníka roku 2022 v Brně. Co pro Vás udělení tohoto ocenění znamená?

Pro mě je to neuvěřitelná a nečekaná čest. A to jak pro mě osobně, tak pro Chorvatskou advokátní komoru. Jak jsem uvedl při přebírání ceny, věřím, že tento řád „sdílíme“ společně – Chorvatská advokátní komora a já. Jsem vděčný všem, kteří rozhodli o tom, že se mi tohoto ocenění dostalo, zejména pak proto, že věřím, že přispěje k ještě lepšímu propojení CHAK a ČAK a k propojení mé advokátní kanceláře s českými kolegy a českými klienty.

 

 

Děkujeme za rozhovor!

 

 

Redakce AD
Foto: Igor Zehl a archiv Ranka Pelicariće