To, že se umělá inteligence a strojové učení dotkne celé řady oblastí lidské činnosti, se ví už nějakou dobu. Ostatně už dnes s těmito technologiemi přicházíme dennodenně do kontaktu. Stačí vzpomenout třeba na jazykové překladače. Schopnosti programů, které v posledních měsících představila například společnost OpenAI nicméně otevřely oči asi každému. Brzy nastane okamžik, kdy umělá inteligence nebude mít problém suplovat práci celé řady profesí. Jednou z nejčastěji skloňovaných je právo.

Stačí, aby aplikace založené na umělé inteligenci začaly čerpat data nejen z internetu, ale i z databází s omezeným přístupem – především ze sbírky zákonů a soudních rozhodnutí a vzorů smluv a právních podání. Značnou částí práce právníků, úředníků i soudů jsou rešerše. V advokátních kancelářích je mají na starosti hlavně studenti a absolventi právnických fakult, a dnes už je s rozmachem textové umělé inteligence více než kdy dřív jasné, že právní i soudní rešerše umělá inteligence hravě zvládne sama.

Bude sice stále potřeba, aby jí někdo správně zadával úkoly a kontroloval její výsledky, nicméně k tomu nebude potřeba tolik pracovníků, jako dříve. Podle mě začne být značná část koncipientů a jejich práce, tak jak to nyní známe, postradatelných už v horizontu několika málo let.

Trefně to ilustruje nedávný případ z Kolumbie, kde si soudce nechal rozsudek napsat umělou inteligencí, konkrétně aktuálně velmi často skloňovanou ChatGPT. To nicméně otevírá nový problém: Jak zabezpečil data – tzn. obsah spisu, tedy důvěrné informace, kterým kolumbijský soudce umělou inteligenci „nakrmil“? Je naivní si myslet, že firmy, které programy vyvíjejí, nebudu pracovat s informacemi, které do nich uživatelé zadávají.

Otázky vzbuzuje také odpovědnost aplikací založených na umělé inteligenci. Bude napínavé sledovat, v jaké podobě bude schváleno nařízení Artificial Intelligence Act. To má chránit občany i státy před negativními důsledky používání umělé inteligence a mimo jiné ji vyloučit z některých oborů. Půjde zřejmě zejména o oblast národní bezpečnosti, obrany a vojenství, nebo o hodnocení lidí v rámci tzv. sociálních kreditů, jak to známe z Číny.

Pro inovace založené na umělé inteligenci zbude obrovské pole působnosti. Jak jsem popsal výše, zcela určitě co nevidět to budou řešit právní kanceláře. Účinky budou – dle mého soudu – skokové a přijdou de facto naráz.

Je celkem jisté, že se z programů založených na umělé inteligenci, které se budou specializovat na pomoc určitým profesím (práva nevyjímaje), stane lukrativní byznys. Jakmile budou programy kvalitní a dostatečně procvičené, firmy, které za nimi stojí, si zcela určitě za své nástroje nechají řádně zaplatit.

To se právním kancelářím vyplatí, pokud nové technologie správně využijí k automatizaci rutinních úkolů a zvýšení své efektivity. Kdo nezaspí, má jedinečnou šanci získat konkurenční výhodu. Dvojnásob to platí pro studenty právnických fakult. Ti se mohou stát nahraditelnými, nebo někým, kdo se bude podílet na určování nových pravidel hry.

Autor: Mgr. Jiří Kučera, advokát-partner, AK Kučera & Associates
Foto: canva.com