Ministerstvo spravedlnosti začalo v nedávné době diskutovat se zástupci poslaneckých klubů problematiku nákladů při zastavování tzv. marných exekucí. Cílem je vyřešení uvedeného problému po vzoru paušalizované náhrady u tzv. bagatelních exekucí. V současné době ve spolupráci s Exekutorskou komorou probíhá sběr dat přesného počtu exekucí, které budou zastaveny, a stanovení paušalizované náhrady na základě pracnosti zastavení exekuce.

V České republice je vedeno přes 4 miliony exekucí proti téměř 700 tisíc povinným. Zákonem č. 286/2021 Sb. (ve znění zákona č. 214/2022 Sb.) byla do exekučního řádu zavedena speciální právní úprava – zastavování bezvýsledných exekucí (§ 53). Z citovaného zákona pak vyplývá, že soudní exekutor zastaví exekuci, pokud:

• nedošlo po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, a
• oprávněný na výzvu soudního exekutora sdělí, že souhlasí se zastavením exekuce nebo lhůta pro vyjádření oprávněného uplyne marně.

Nesouhlasil-li oprávněný se zastavením exekuce, vyzve ho soudní exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Nesloží-li oprávněný zálohu na další vedení exekuce, soudní exekutor exekuci zastaví. V řízeních zahájených před 1. lednem 2022 (v nichž před 1. lednem 2022 byla vyznačena doložka provedení exekuce) se do uvedených lhůt započítává (i dřívější) doba, v níž nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a exekucí nebyla postižena nemovitá věc, avšak lhůta neuplyne dříve než 1. ledna 2023.

Náklady exekuce v případě, že je exekuce zastavena podle nové právní úpravy zastavování bezvýsledných exekucí se určují ve výši minimální odměny a paušální náhrady hotových výdajů soudního exekutora podle exekutorského tarifu, kdy se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce. Pokud přesahují výši složených záloh, právo soudního exekutora na tyto náklady v části přesahující výši složené zálohy zaniká. Protože je tato právní úprava účinná od 1. ledna 2022, resp. od 1. září 2022 (přechodné ustanovení), soudní exekutor neměl možnost na počátku takového exekučního řízení zohlednit existenci současného § 55 odst. 13 ex.ř. a s tímto vědomím vybrat zálohu na náklady exekuce. Pokud oprávněný nebude chtít v exekuci pokračovat, nevybere soudní exekutor ani zálohu na další vedení exekuce. V tomto případě by soudní exekutor neměl právo na úhradu nákladů exekuce v zastaveném řízením, protože náklady exekuce se uspokojují ze zálohy na náklady exekuce nebo ze zálohy na další vedení exekuce.

Tato situace, kdy by soudní exekutor neměl právo na úhradu nákladů exekuce, by se pak s ohledem na recentní judikaturu Ústavního soudu (srov. Nález ÚS sp. Zn. Pl. ÚS 1/14 publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 115/2015 Sb., nebo nález ÚS sp. zn. III.ÚS 1231/20) mohla dostat do rozporu s ústavním pořádkem, konkrétně pak s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku.

„Již několikrát jsem se vyslovil, že úpravu § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu (dlouhodobě bezvýsledné exekuce)  považuji za rozpornou s ústavním pořádkem (čl. 11 odst. 1 LZPS).  Je-li jediným příjmem exekutora při výkonu exekuční a další činnosti jeho odměna a náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů včetně dalších náhrad, nelze mu bez adekvátní ekonomické náhrady odejmout možnost nabývat majetek, který je mimo jiné také nutný k zajištění ekonomického chodu exekutorského úřadu. Navíc v době dramaticky zhoršené ekonomické situace,“ komentoval zprávu Ministerstva spravedlnosti k problematice nákladů při zastavování tzv. marných exekucí soudní exekutor JUDr. Ing. Martin Štika. „Proto otevření politické diskuse nad náhradou exekutorovi při tzv. marných exekucí považuji za zcela nezbytnou a žádoucí. Důležitým aspektem však bude určení správné výše náhrady při zastavení. Nesmí být totiž opomenuto, že zastavování marných exekucí se týká těch exekučních řízení, kde je vymáhána větší peněžitá povinnost než v bagatelní výši. To je mimo jiné spojeno nejen s daleko větší odpovědností exekutora, ale i množstvím a intenzitou exekučních úkonů než při vedení exekuce na tzv. bagatelní částku.

V tomto smyslu se mi jako nejvíce ústavně přiléhavé jeví určení nákladů při zastavení marných exekucí pro letošní rok ve výši součtu minimální odměny exekutora v částce 2 000 korun (kryje mimo jiné mzdové náklady) a paušálně určených hotových výdajů v částce 3 500 korun. Takto určenou výši náhradu nákladů by měl exekutorům, stejně jako insolvenčním správcům a notářům, hradit stát. Současně musí bez dalšího dojít k rychlému upravení exekučního tarifu, protože jeho účinné znění nereflektuje inflační vývoj od roku 2001. Podobně jako u notářského tarifu, musí být alespoň dvojnásobně zvýšena   odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů včetně dalších náhrad,“ uzavřel JUDr. Martin Štika.

Redakce AD
Foto: canva.com