Přesně před 30 lety, 16. prosince 1992, byla tehdejší Českou národní radou přijata Ústava České republiky. Ústavní zákon publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb. a účinný od 1. ledna 1993 je základním zákonem státu a působí jako nejvyšší právní norma jeho právního řádu. Podle článku 3 Ústavy je součástí ústavního pořádku České republiky také Listina základních práv a svobod, publikovaná pod č. 2/1993 Sb.

„Na to, za jakých podmínek vznikala, možno říci, že to byl neuvěřitelně úspěšný pokus. Česká Ústava se osvědčila, a pokud jí někdo občas vytýká jistou stručnost, to já naopak pokládám za výhodu, že nechává prostor pro hodnotový výklad, hodnotovou interpretaci,“ domnívá se předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c. „Sebelépe napsaná Ústava není zárukou, že budeme žít v demokratickém právním státu. To, aby byla Ústava respektovaná, vyžaduje, abychom měli dostatečně kultivovanou společnost, abychom žili ve společenství lidí, kteří nepovažují Ústavu za pouhou proklamaci, ale za živý dokument, který je třeba naplňovat,“ doplnil.

„O tom, že Ústava obstála, nemůže být sporu,“ řekla JUDr. Jindřiška Syllová, CSc., z Katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, která stála u zrodu Ústavy ČR. Doposud přijaté změny podle ní nebyly vynuceny žádnými jejími chybami, ale měnícím se vnějším prostředím. „Nové prvky přinesla jen přímá volba prezidenta republiky, kterou jsem od počátku nepodporovala, přesto i s ní se dá účinně spravovat stát,“ konstatovala. „Nevadí mi, že některé procedury jsou možná méně rychlé a méně efektivní než v okolních státech. Určitou neefektivitu vyvažuje účast více institucí v legislativním procesu i v některých exekutivních činnostech,“ dodala Jindřiška Syllová. Podle ní se tím určitým způsobem posílila dělba moci, která chrání občany před každým neoprávněným uchopením moci.

Vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR, byl projednán Českou národní radou ve středu 16. prosince 1992. Výsledky hlasování oznámil tehdejší předseda České národní rady Milan Uhde, následně předsednictvo České národní rady Ústavu České republiky vyhlásilo.

Dnes, přesně v den jejích „třicetin“, hodnotí a diskutují na půdě Senátu o silných i slabých místech našeho základního zákona přední ústavní experti jako Petr Pithart, Jan Kysela, Jan Filip, Eliška Wagnerová, Vojtěch Šimíček, Michal Bartoň nebo Marek Antoš a další.

„Slaví-li česká Ústava třicáté narozeniny, nemusí se to zdát mnoho, žijeme-li pod dojmem, že pořádnou ústavou je dnes už věkovitá Ústava USA. Jenže americká Ústava je výjimečná, vcelku běžné jsou naopak ústavy, jimž osud nadělil jen pár let, často do příštího puče. Můj první postřeh tedy je, že se naše Ústava dožila vcelku solidního věku a ve tvaru dosti podobném tomu, v němž byla schválena,“ komentuje „třicetiny“ Ústavy ČR prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., přední expert na ústavní právo, vedoucí Katedry politologie a sociologie Karlovy univerzity v Praze.

„Můj druhý postřeh odkazuje k osmi novelizacím, což není tak úplně mnoho, a to zvláště se zřetelem k tomu, že některé byly předjímané (vytvoření krajů nebo instituty mimořádného vládnutí), další byly textově i významově skromné (hlavní cíl ČNB a omezení rozsahu imunity), případně souvisely se žádoucí integrací do NATO a EU. Zůstává tak přímá volba prezidenta jako značně nepodařený a nepromyšlený zásah do ústavního soukolí. Mějme však na paměti, že to nemuselo tak špatně dopadnout, kdyby byl prvním přímo voleným prezidentem někdo jiný, resp. kdyby mu institucionální okolí (vláda a Parlament) i širší veřejnost nedovolily tolik, kolik toho dovolily. Přímá volba byla nesporně chybou, nemá to však být alibi pro opakované pošlapávání ducha i litery Ústavy,“ dodal.

„Tím přecházím ke třetímu postřehu, kterým je poukaz na to, že dlouholetá praxe u nás neslouží ke stabilizaci významu ústavního pořádku, ale k otevírání dalších a dalších témat jako sporných, k ničení funkce Ústavy jako předvídatelného, srozumitelného a respektovaného řádu vládnutí. Zčásti může pomoci provedení personálních změn, neměli bychom se však vyhýbat ani důkladné debatě o ústavních změnách, protože zdaleka ne každého účinku lze dosáhnout úpravou interpretace či praxe. Předpokladem takové debaty je dobrá vůle zúčastněných Ústavu rozvíjet, a nikoliv ničit pro dosažení partikulárních cílů,“ uzavřel svůj komentář k 30. výročí existence Ústavy ČR profesor Jan Kysela.

Ústava ČR byla v průběhu let celkem osmkrát novelizována – poprvé v roce 1997 ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Druhým zásahem do textu Ústavy byl ústavní zákon č. 300/2000 Sb., jenž byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Severoatlantické aliance (1999). Třetí změna byla provedena ústavním zákonem č. 448/2001 Sb. Tato novela zahrnovala také změnu v čl. 98 Ústavy, když tento článek měl být uveden do souladu s novým zněním zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance (ČNB). Ve stejný rok byla přijata i tzv. euronovela Ústavy z 18. října 2001 (č. 395/2001 Sb.). S ohledem na referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii byl rok na to přijat ústavní zákon č. 515/2002 Sb., který do textu Ústavy zakomponoval jednorázovou úpravu ve vztahu k tomuto referendu. Po referendu se tato ustanovení Ústavy stala obsahově obsoletními a novelou č. 71/2012 Sb., kterou se zavedla přímá volba prezidenta, byla z Ústavy vypuštěna. V roce 2009 byla přijata další novela, kterou byla zavedena možnost samorozpuštění Poslanecké sněmovny, což byla reakce na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl zrušen ústavní zákon o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. V únoru 2012 přijal Senát vládní návrh ústavního zákona (č. 71/2012 Sb.), který počítal se zavedením přímé volby prezidenta. Poslední změnu Ústavy přinesl ústavní zákon č. 98/2013 Sb., kterým byla omezena imunita poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu jen na dobu jejich mandátu.

K případným změnám a novelizacím ústavy lze podle předsedy ÚS JUDr. Pavla Rychetského, dr. h. c., přistoupit vždy až po rozsáhlé odborné diskusi, a to s respektem a uvážlivostí. „Ústava nemůže být zabetonovaný artefakt, který není schopen reagovat na vývoj společnosti, na druhé straně já nejsem rozhodně příznivcem překotných, nebo dokonce účelových zásahů do ústavního pořádku,“ zdůraznil Rychetský. Jako nepříliš šťastnou změnu zpětně vidí zavedení přímé volby prezidenta. S českým ústavním systémem a parlamentní formou vlády byla lépe kompatibilní nepřímá volba hlavy státu oběma komorami Parlamentu. Přímo zvolená hlava státu se nyní může podle Rychetského domnívat, že má vyšší míru legitimity než ostatní aktéři. (Vystoupení předsedy ÚS JUDr. Pavla Rychetského, dr. h. c., na slavnostním večeru pořádaném při příležitosti 30 let Ústavy České republiky naleznete ZDE.)

„Třicáté výročí Ústavy novodobé České republiky je příležitostí k zastavení a výzvou k reflexi. Měli bychom tuto možnost využít k sumarizaci zkušeností a také si pozorně vyslechnout hodnocení odborníků. Politický systém vymezený psanou Ústavou musí být konfrontován s žitou zkušeností. Jedině tento dialog nám umožňuje vytvářet prostředí pro fungování moderní a silné společnosti v duchu našich demokratických tradic a principů,“ uvedl k výročí vzniku ústavního zákona č. 1/1993 Sb. předseda Senátu RNDr. Miloš Vystrčil.

Předsedkyně Poslanecké sněmovny Ing. Markéta Pekarová Adamová se domnívá, že „Ústava je nejdůležitější normou našeho státu. Letošní 30. výročí jejího vzniku je tedy vhodným momentem k zamyšlení se nad cestou, kterou naše země i naše společnost za ony tři dekády urazila, nad situací, ve které se nacházíme dnes, a kam bychom měli směřovat v letech následujících“. Jak také Markéta Pekarová Adamová řekla, Ústava ČR by do budoucna mohla mít slavnostní výtisk, který by sloužil mimo jiné pro prezentaci veřejnosti. Vzejde podle ní z umělecké soutěže, kterou připraví Kancelář Poslanecké sněmovny.

Redakce AD
Foto: redakce AD