Svůj advokátní slib složil JUDr. Pavel Valoušek 9. ledna 1978 a hned po sametové revoluci a obnovení svobodné advokacie působil od 1. července 1990 jako samostatný advokát. Byl jedním z prvních 825 advokátů zapsaných v nově vzniklé České advokátní komoře.

Poskytoval advokátní služby v oblasti obchodního, bytového, rodinného, trestního a občanského práva. Dále se specializoval na společné jmění manželů a zastupoval své klienty v řízení před soudy i u rozvodových řízení. Bohužel žádného dalšího klienta už tento významný pražský advokát nepřijme, svět české advokacie navždy opustil 4. prosince 2022. Čest jeho památce!

Vzpomínka na Pavla Valouška

Advokáty, se kterými jsem se osobně setkal ještě před tím, než jsem se stal koncipientem, bych spočítal na nekompletních prstech jedné ruky. Byli přesně tři. Jednou z nich byla Dr. Rybková, pracoviště AP 9, Bolzanova ulice. Druhým pak Pavel Valoušek, pracovištěm tamtéž.

Pavel mi byl paní doktorkou anoncován jako zajímavý mladý kolega se smyslem pro anglickým humor. No a pak jsem byl přijat do advokacie a z Pavla, taktéž Valyho, se stal kolega a věřím, že i kamarád. Škoda, že už to nemůže potvrdit.

Poměrně záhy se ukázalo se, že jeho humor není jen anglický, ale prostě všestranný. Ale především vyšlo najevo, že to je hrozně slušný, hodný, příjemný a nekonfliktní kluk. Takových měla advokacie jistě víc, dokonce jich bylo (a je) hodně, ale Valy byl na špici. Bavit se s ním bylo fajn. A otevřeně přiznávám, že to většinou nebyla zábava tak úplně nasucho.

Náš vztah, kromě kolegiálních setkání u různých soudů a v podobně nepohodlných kulisách, byl rámován dvěma světy, možná spíš eventy, jak se dnes říká – Advokátskou vodou a pak hospodou Na Václavce.

K akci Advokátská voda jsem se dostal v době, kdy Valy byl už veden v kategorii zkušeného vodáka a trapera obecně. Vodní toky zdolával s jistotou a elegancí. Stejnou elegancí, s níž pak po skončení vodní túry velel v hostinci ke konzumaci lihovin výzvou „za pysk“, případně se dožadoval dopití panáků hláškou „obaly jsou vratné“.  Pavel měl též pověst nebezpečného zpěváka. To poté, když po cestě z hospody na tábořiště spustil Kryla, což byl explicitní protistátní delikt, a nějaký blb nebyl líný to udat. Vodáci skončili na služebně Veřejné bezpečnosti, nějak se z toho pak vylhali, ale od té doby až do převratu měl Pavel striktní zákaz zpěvu. Do archivu vzpomínek byla story uložena pod označením „Valy si brouknul“.

Když se někdy okolo roku 1980 Pavel přestěhoval na Smíchov, tuším do ulice Na Březince, uvedl jsem ho do stolní společnosti hostince Na Václavce, kde se záhy stal velmi vítaným návštěvníkem. Na první dobrou si ho všichni oblíbili pro zářivý úsměv a bezmeznou přátelskost. Hostinský Karel pak i z komerčních důvodů.

S partou z Václavky s námi putoval po roce 1989 do jiné hospody, nadále jezdil i s vodní partou. Ani později, když jsme namísto večerního stavění stanů dali přednost noclehům v hotelích, jezdit vodu nepřestal, ovšem neustále jamroval, že už nejsme vodáci, ale hotelové turné. Ale vydržel. Už ani nevím do kdy. Já jsem se pak vodě poněkud vzdálil, a tak jsem už o něm slýchal jen občas. Kdy jsem ho potkal naposledy, říct nedokážu. Snad to znáte taky – ostrovy uprostřed proudu. Něco prožijete, ale co to doopravdy bylo Vám dojde až mnohem později. A už to nedoženete. Jako třeba Valyho.

Pavel Valoušek umřel 4. prosince 2022, bylo mu 76 let. Možná nebyl úplně advokátní špička, to ale není vůbec důležité, protože lidsky špička byl!

Tak háčkové, na daný povel, „lodě k vodě“, a ty, Pavle, „ahoj“!

Tomáš Sokol