Na schůzi vlády dne 23. listopadu byl mimo jiné schválen i návrh nového zákona o ochraně oznamovatelů, který se týká tzv. whistleblowingu. Ve zkratce jde o zavedení povinnosti mít v rámci každé společnosti či instituce (včetně státních institucí a větších obcí) nastavený systém, jak umožnit zaměstnancům důvěrně a anonymně upozornit na protiprávní jednání. Brzy tak bude v důsledku implementace směrnice EU tato povinnost dopadat i na české společnosti. Účinnost zákona se bude odvíjet od délky legislativního procesu, dá se očekávat přibližně od poloviny příštího roku, pro menší zaměstnavatele s počtem zaměstnanců mezi 50 a 250 je pak stanovena konkrétně k 15. prosinci 2023. Do té doby budou muset zavést vnitřní oznamovací systém.

Podle expertů by společnosti měly učinit taková opatření, aby tomuto systému zaměstnanci důvěřovali a využívali jej namísto anonymních podání úřadům, policii či do médií. Zároveň ale upozorňují, že je otázkou, zda bude tento proces vůbec efektivní. Dosavadní zkušenosti s využíváním oznamovacího systému u státní správy, pro kterou platí povinnosti stanovené směrnicí již od poloviny prosince roku 2022, tomu totiž nenasvědčují.

„Obecně je myšlenka návrhu v pořádku, zaměstnanci a další spolupracovníci mají obvykle nejvíce informací či indicií ohledně trestné a jiné protiprávní činnosti. Všem zúčastněným jde ve výsledku o to stejné, tedy rychlou eliminaci potencionálně vadného jednání vnitřními mechanismy. Zkušenost jednoznačně ukazuje, že zapojení státních orgánů nemusí být jediným efektivním řešením. Společnosti si s mnohými prohřešky dokážou poradit samy,“ řekl Petr Hrnčíř k advokátní kanceláře Noerr.

„Je dobré, že návrh zavádí dva oznamovací kanály – interní (prostřednictvím osoby pověřené zaměstnavatelem) a externí (prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti, tam už je mimochodem systém zprovozněn nyní). Funkčnost interního oznamovacího systému bude v mnoha případech záviset na tom, kdo bude pověřenou osobou přijímající oznámení. Neméně důležité je nastavení systému tak, aby oznamovatelé věřili v dostatečně důkladné prověření svého podnětu a nemohli být postihováni. Naopak pro zaměstnavatele je opravdu výhodné, pokud oznamovací systém nastaví tak, že bude pro zaměstnance důvěryhodný, mnoho oznámení tak může vyřešit interně bez zapojení úřadů a bez pokut,“ uvedla Lenka Sklenářová z téže advokátní kanceláře.

Obdobná legislativa v okolních zemích se bohužel ukázala jako málo účinná, resp. se projevuje nedůvěra oznamovatelů v zajištění anonymity a zabránění možným postihům v souvislosti s oznámeními. „Nikdo nechce být označen za „práskače“, řešit mobbing na pracovišti a dále případné špatné pracovní reference limitující další uplatnění na trhu práce. Proto jsou obdobné systémy využívány spíše sporadicky. Je otázkou, jak bude whistleblowing přijat u nás – zda lidé raději zůstanou u anonymních podání přímo příslušným úřadům, nebo se osvědčí nový systém. A ještě, která z jeho částí bude nakonec využívána – zda oznamování prostřednictvím osoby pověřené zaměstnavatelem nebo oznámení prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti bez jakéhokoliv zapojení zaměstnavatele,“ doplnil Petr Hrnčíř. „Dosavadní praxe ukazuje, že například u ministerstev, která musí příslušnou evropskou směrnici dodržovat již od poloviny prosince loňského roku, byly relevantních podání jen jednotky. Vypadá to, že zavedené systémy oznamování jsou spíše nefunkční. Podle naší analýzy jsou prakticky všechna podání vyhodnocena jako nerelevantní nebo nesplňující zákonné náležitosti. Obdobně dle informací poskytnutých jednotlivými ministerstvy bylo vyhodnoceno i 99 % podání v rámci oznamovacího systému zavedeného spolu se služebním zákonem před sedmi lety. Můžeme usuzovat, že za tím stojí minimálně přílišný formalismus při posuzování podání, nebo dokonce nezájem ministerstev cokoliv řešit. Může to ale také ukazovat i na nulovou informovanost zaměstnanců, co a jak mohou oznamovat, případně také na nedůvěru zaměstnanců v tento systém,“ přiblížil Petr Hrnčíř stávající situaci.

„Vznikl určitý zmatek, kdo má povinnosti dodržovat již od uplynutí transpoziční doby loni v prosinci a kdo nikoliv. Nadto zavedení pravidel ve státních institucích nějakým způsobem proběhlo, ale otázkou je, jak byla nová pravidla zaměstnancům vysvětlena a zda mají zaměstnanci reálně důvěru v tento systém, když pověřenými osobami, které oznámení přijímají a dále řeší se zaměstnavatelem, jsou obvykle jiní zaměstnanci v rámci té samé instituce. Ve státních institucích se navíc prolínají povinnosti dle nové legislativy s obdobnými povinnostmi dle služebního zákona,“ uzavřela Lenka Sklenářová.

Zdroj: EMC
Foto: canva.com