Volby do zastupitelstev obcí, které se uskutečnily před pár týdny, resp. volební systém a odměňování členů volebních komisí, i mediálně atraktivní kauza bývalého předsedy vlády jsou témata, jimž se tentokrát ve svých glosách věnuje JUDr. Petr Kolman neboli Postarší Právní Pedagog a Publicista Petr.

 

GLOSA PRVNÍ aneb Volební systém do zastupitelstev obcí: Nastal čas na změnu?  

Jako vysokoškolský učitel správního práva mám k pojetí voleb do zastupitelstev obcí jednu dlouhodobou zásadní výhradu. Myslím, že právě nyní je správný čas ji popularizovat. Záměrně jsem tak nečinil před volbami, aby čtenář nenabyl falešného dojmu, že chci někoho poškodit, anebo naopak zvýhodnit.

 

Hlavní problém

Přímo k věci – obrovským nedostatkem dnešního systému voleb do zastupitelstev obcí je paradox, že pokud chce jednotlivý kandidát uspět ve volbách, tak poškozuje vlastní volební stranu či hnutí. Vysvětlím, v čem je aktuálně zakopaný pes.

Zatímco ve volbách do zastupitelstva kraje či Poslanecké sněmovny kandidát, pakliže je aktivní a získá preferenční hlasy, pomáhá své volební straně, v obecních volbách tomu tak není. Pokud v současné době v Česku někoho přesvědčíte, aby volil právě vás, tak pak nemůže ze zákona současně křížkovat celou vaši stranu.

Příklad ze statutárního města Brna: Pokud volič zaškrtne celou stranu X, tak jí dává pěkných 55 hlasů. Pokud jen svého oblíbeného kandidáta MUDr. Ledvinku[1], přinese jeho straně pouhopouhý jeden hlas.

U menších a středních stran se například v Brně presumovalo, že dostanou přibližně tři až pět mandátů[2], co mají však reálně před volbami dělat kandidáti na pozici šesté a následující až do 55. místa? To mají být jen pomyslným volebním křovím? Jedná se pak o plnohodnotnou a rovnou kandidaturu? Není to i v rozporu s duchem Ústavy?

Lepší to není ani u tzv. velkých stran (čti: v daném místě úspěšnějších). Pokud víte, že budete mít kupř. maximálně 12 mandátů a vy jste na 17. místě, co pak? Navíc u významnějších a úspěšnějších stran ve větších (především statutárních) městech je zákonitě více zájemců o přední pozice na kandidátce, než ve stranách menších (resp. v dané obci méně populární). Mnohdy se s nimi více či méně transparentně vnitrostranicky „obchoduje“, tedy formou „příspěvků na volební kampaň“. A chudší člověk-budoucí kandidát se nahoru na listině leckdy nedostane a individuální přesvědčovací kampaň vést nesmí.[3]

Zopakujme si: Pokud by kandidáti, v modelovém případě na pozici šest až 55 vedli nějakou kampaň, aby voliči hlasovali (křížkovali) výhradně je, aby mohli přeskočit – podobně jako v krajských nebo parlamentních volbách –, v důsledku své „aktivity“ by poškozovali svou vlastní volební stranu. De facto by ji kanibalizovali.

Toho jsou si moc dobře vědomi i ve vedení stran a hnutí a svým členům a kandidátům podpůrnou kampaň přímo či nepřímo zakazují, což je z jejich pohledu samozřejmě naprosto logické. Ostatně jistě jste zaznamenali, především ve větších městech, plakáty s radami jednotlivých stran, napříč politickým spektrem: Křížkujte celou naši kandidátku, ne jednotlivé oblíbené kandidáty!

Jaký pak mají takové volby reálný smysl? Nebo chceme, aby většina lidí kandidovala v komunálních volbách jen do počtu, resp. se svázanýma rukama?

 

Za modré zvolen miláček červených

Jestliže se nad aktuálním volebním systémem zamyslíme hlouběji, tak skákat v současném systému mohou především kandidáti, kteří jsou oblíbení u voličů jiných stran. To je nevídaný paradox, a pochybuji, že to byl úmysl zákonodárce. Tedy, že za zástupce voličů pomyslné strany Plešatých je zvolen favorit ostatních stran – od Kudrnatých po Blonďaté. Tedy těch, kteří vedle velkého křížku pro celou (jinou-neplešatou) kandidátku přihodili jeden nebo dva křížky nějakému oblíbenému „Plešounovi“.

Dalším českým letitým paradoxem je, že podle stejného volebního systému se volí v Dolní Lhotě, která má například 500 obyvatel, i v Praze, Brně, Olomouci či Ostravě. To z odborného hlediska není dobře.

 

Ve velkých městech volme jinak!

De lege ferenda, zastávám silný názor, že minimálně do zastupitelstev statutárních měst – těch máme nyní 26[4] – a hlavního města Prahy by se mělo volit dle podobného systému jako do našich krajských zastupitelstev. Tedy, že by volič volil pouze jednu stranu, jeden lístek, na němž by mohl dát až čtyři preferenční hlasy. Nebráním se ani diskusi, že by těch preferenčních hlasů mohlo být i více – třeba až osm, aby se zdůraznil charakter lokálních voleb a jejich blízkost lidem.

V navrženém modelu by odpadla výše zmíněná „kanibalizace“ vlastní kandidátky, volby se neznehodnocovaly účastí kandidátů „jen do počtu“, jelikož aktivnější uchazeč je ve finále své straně v aktuálním komunálním modelu de facto na přítěž.

V malých obcích a městečkách, kde se lidé více znají a více spontánně „křížkují“, by prozatím stávající systém mohl zůstat zachován. Dodejme, že ve skoro třiceti procentech, především těch nejmenších obcí byla podána jen jedna kandidátka – tam tedy výše popsaný problém logicky odpadá. A pak máme obce, kde nechce kandidovat už vůbec nikdo, a těm asi nepomohou ani všichni svatí profesoři politologie nebo správního práva.

 

GLOSA DRUHÁ aneb Měl Andrej Babiš speciální výhody u soudu? 

Před váženým pražským městským soudem pokračuje soudní řízení v mediálně vysoce atraktivní kauze Čapí hnízdo. Asi by bylo nošením čápů, pardon sov, do Athén připomínat, že jinak relativně věcně banální causa přitahuje širokou pozornost kvůli expremiérovi Andrejovi Babišovi.

Jednou z často omílaných figur, především na sociálních sítích, je „postřeh“ – jak to, že obžalovaný Andrej Babiš v čase soudního líčení nesedí v jednací síni, ale jezdí si po České republice a mj. se podílí na předvolebních mítincích? Zase jsou si jedni rovnější a mají větší práva než „normální lidé“? Někteří dokonce volají po tom, aby zmíněný obžalovaný předseda hnutí ANO byl popotahován za pohrdání pražským městským soudem. To ti soudci nevidí, že A. Babiš není nemocen? Táží
se samozvaní „pouliční právníci“, v jejichž očích snad jedině vážná nemoc by omlouvala expremiérovu absenci u soudu.

Jako právník se s takovým překrucováním nemohu smířit a musím říct jasným hlasem: A. Babiš zde žádné mimořádné procesní postavení neměl a nemá. Dle českého trestního řádu již mnoho let platí, pakliže obžalovaný, jenž včas soud požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, a soud mu vyhoví, se ho účastnit opravdu nemusí.

Co je mi známo, v praxi české a moravské soudy tomuto požadavku, z důvodu procesní ekonomie, pokud to ničemu procesně nevadí, v zásadě vyhovují. Přirozeně pokud příslušný soud sezná, že účast obžalovaného je nezbytná pro řádný průběh trestního řízení, absenci mu zcela nebo z části nepovolí. Takovým důvodem bývá například další nutný výslech obžalovaného. Sečteno, je zcela na úvaze soudu, zda obžalovaného potřebuje či nikoliv.

Mám důvodné podezření, že někteří Babišovi političtí odpůrci si možná pod vlivem televizních seriálů malovali, že expremiér teď bude několik týdnů nebo rovnou měsíců uvázán v pražské soudní budově. A nebude mimo jiné moci plnohodnotně vyvíjet svou politickou činnost. Tak tomu skutečně není. Naštěstí pro demokracii.

I když třeba nejsme voliči Andreje Babiše, tak i nepřímé bránění v politickém působení za pomoci trestního práva by bylo pověstným chucpe, které by nás posouvalo někam hodně „na východ“. To si skutečný demokrat nemůže přát a tolerovat to. Městskému soudu v Praze zde přísluší poděkování za relativně citlivý přístup v dané věci.

Právnímu státu zdar!

 

GLOSA TŘETÍ aneb Komunální volby, volební komise a jedna systémová nespravedlnost

Komunální volby jsou již za námi.  Voliči volili tak, jak volili, proto volby dopadly tak, jak dopadly, řečeno s klasikem. Jako právník mám jednu krátkou právně-organizační poznámku a návrh. Hodnocení výsledků přenechám politologům a stranickým (v případě komunálek spíše nestranickým) sekretariátům.

K věci – peněžní odměny členů volebních komisí. Rozumím, i když s tím vnitřně nesouhlasím, že odměny jednotlivých členů a členek volebních komisí byly a jsou relativně nízké, jelikož české veřejné finance opravdu nejsou v dobré kondici. Nicméně systémově mi vadí, že není rozlišena velikost a charakter obce/města.

Příklad: Je něco jiného, pakliže volební komisař počítá výsledky v šest set hlavé obci s jedinou kandidátkou o sedmi kandidátech, a něco zcela jiného – a hlavně o parník náročnější –, pokud pan komisař Novák počítá kupříkladu ve statutárním městě Brně, kde má za úkol zároveň spočítat křížky do zastupitelstva městské části (45 křížků) a do „Velkého Brna“, kde je možno udělit až pětapadesát volebních křížků. A navíc voliči mohou hlasovat napříč stranami a hnutími.

Účtovat to je opravdu „pochoutka“, to vám potvrdí každý, kdo v takové komisi někdy zasedal. Proto se znalejší spoluobčané, hlavně z velkých statutárních měst, účasti ve volebních komisích na „komunálky“ vyhýbají jako čert kříži, zde spíše volebnímu křížku.

Člen volební komise z pomyslných Kotěhůlek má nyní stejnou zákonem stanovenou výši finanční odměny jako komisař z Prahy, Brna, Plzně či Ostravy. To přece není spravedlivé. Zákonodárce by se již měl odpovědně zamyslet nad tím, zda by v budoucnu nebylo zasloužené a spravedlivé navýšit odměny členům komisí ve statutárních městech, kde se současně počítají a vyhodnocují i zastupitelstva městských částí nebo obvodů, takže zde komisaři mají de facto dvojnásobek práce za stejné peníze.

Narovnejme tuto nespravedlnost!

 

Autor JUDr. Petr Kolman, působí jako právník a VŠ pedagog
Foto: canva.com a archiv redakce AD

 

---

[1] Autor zde zdvořile naráží na dlouholetou oblíbenost lékařů v českých komunálních volbách.

[2] V Brně v roce 2022 uspělo šest volebních stran (resp. koalic), strana na 4. místě získala čtyři mandáty, voleb. strany na 5. a 6. místě po třech mandátech, viz blíže www. volby. cz.

[3] Příklad ve zmíněném statutárním městě Brně v roce 2022: Nejúspěšnější volební strana získala 16 mandátů, ale nikdo tzv. „nepřeskakoval“, mandáty tedy získali kandidáti 1–16. Totéž u druhé nejúspěšnější brněnské strany – 13 mandátů získali kandidáti s pořadovým voleb. číslem 1–13, tedy ani zde nikdo nepřeskočil díky preferenčním hlasům. Obdobné to bylo i v jiných statutárních městech, viz blíže www.volby.cz.

[4] Statutárními městy jsou podle § 4 odst. 1 zákona o obcích nyní Kladno, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Jablonec nad Nisou, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Brno, Zlín, Olomouc, Přerov, Chomutov, Děčín, Frýdek-Místek, Ostrava, Opava, Havířov, Most, Teplice, Karviná, Mladá Boleslav, Prostějov a Třinec.