JUDr. Aleš Pejchal: Právo mezi Čechami a Alsaskem. Díl II. Právo ve Štrasburku

Exkluzivně pro AD

 Už jen z historických důvodů nemohlo být logičtějšího rozhodnutí, než zvolit pro sídlo Rady Evropy, a tím i pro Evropský soud pro lidská práva Štrasburk. Nakonec i to věčné stěhování evropských poslanců na plenární zasedání Evropského parlamentu do Štrasburku má své racionální opodstatnění. Inu, málokterý kousek Evropy tolikrát v minulosti změnil své panovníky, kteří – společně se svou mocí – s sebou přinášeli i různorodé právní systémy. Ostatně výsledkem tohoto historického „mísení“ je i místní řeč.

 

K tomu malá poznámka. Před několika lety nás s manželkou pozval kamarád z naší vesnice na kabaretní představení, ve kterém sám vystupoval. Vesnička sice kromě kozí farmy nemá žádný další obchod, ale disponuje kulturním domem, ve kterém se nachází také knihovna a hudební škola. Shodou okolností jsme se před představením na chvíli zastavili u anglických přátel, kteří se stejně jako my ve vesnici usadili. Cestou od nich do místního sálu jsme si říkali, že to bude trochu náraz honem přešaltovat z angličtiny na francouzštinu. To tedy byl. Po několika minutách programu jsme se s manželkou na sebe nechápavě podívali. Nerozuměli jsme ani slovo. Milý kamarád nás neupozornil, že představení bude v alsaštině. Bez ohledu na společenské konvence jsme o přestávce po anglicku zmizeli.

Leč vraťme se k právu. Žádný jiný soud na světě se nezabývá tolika národními právními systémy, jako ten štrasburský. Můžete namítnout, že u Evropského soudu pro lidská práva jde především o právo mezinárodní. Chyba lávky. Bez dokonalé znalosti národního práva aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod na jednotlivé případy není možná. Bylo kouzelné a zároveň nesmírně poučné, když nám kolega ze San Marina při posuzování jednoho z mála případů své země vysvětloval systém soudnictví tohoto města-státu. Ukrajinské národní právníky jsem sice občas šokoval, když jsem dokázal pročítat příruční spis v ukrajinštině a občas jim jako soudce-zpravodaj našel v návrhu rozhodnutí nějakou věcnou chybu, ale jejich právní řád jsem si od nich raději nechal vysvětlit. Byť jsem si pro svou potřebu, ukrajinských případů jsem zpracovával hodně, pořídil v angličtině knihu „Fundamentals of Ukrainian Law“. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopil, že kolegové ze skandinávských zemí nejsou ani tolik konzervativní, jak mi zpočátku připadali, ale že kladou veliký důraz na formální stránku případu. A hlavně mají skoro bezmeznou důvěru ve vládu své země, v čemž byli velice odlišní od kolegů z jihu Evropy, ale i od kolegů ze států, jejichž obyvatelé bohužel získali zkušenost s komunismem. Ona rozmanitost – nejen právních systémů, ale i národních tradic, kultury a zvyklostí – prostě do Štrasburku patří. Kromě neustále přítomné právnické, ale i politické komunity z celé Evropy zde rovněž žije silné společenství jak židovské, tak arabské.

Jak jsem naznačil, život v Alsasku může přinést ledasjaká překvapení, a to i právního charakteru. Než jsme se rozhodli jít do takového dobrodružství jako je nákup domku na venkově v cizině, moje paní pečlivě nastudovala několik příruček týkajících se převodu nemovitostí. Samozřejmě se seznámila i s příslušnými ustanoveními „Le Code civil des Francais“.  Takto vyzbrojena pročítala návrh kupní smlouvy, který nám notář zaslal. A našla v něm nesrovnalosti. Byli jsme oba trochu udiveni, ale rozhodnuti si při osobním projednání smlouvy celou věc s notářem „vyříkat“. Notář přijal námitky vzorné studentky francouzského práva, mé choti, s absolutním klidem a úsměvem na tváři. „Ano z hlediska francouzského občanského zákoníku máte naprostou pravdu, ale tady u nás v Alsasku platí „droit local alsacien – mosselan“ a na místní právo je i Napoleonův občanský zákoník krátký. Smlouva je skutečně v pořádku, nemusíte se obávat.“

Tak takhle se to má s právem ve Štrasburku a jeho okolí.

 

 

JUDr. Aleš Pejchal, emeritní advokát a soudce ESLP
Foto: archiv autora a canva.com

Go to TOP