Leges, Praha 2021, 268 stran, 420 Kč.

Kniha nakladatelství Leges Kontroverze práva, zdraví a rodiny, jejímž autorem je prof. Ivo Telec, navazuje na výsledky víceletého právovědného teoretického výzkumu. Připomeňme, že v roce 2018 vyšla autorovi kniha oborově stejného zaměření pod názvem Právo přírodního léčitelství, pojednávající o zdravotní péči, léčitelství a zdravotnickém právu zejména v kontextu nového soukromého práva, a v roce 2020 kniha Právo komplementární a alternativní medicíny, ve které se autor zabýval nejrůznějšími aspekty tzv. nekonvenční medicíny.

Recenzovanou knihu lze vnímat jako volné pokračování děl z let 2018 a 2020. Čtenáře jistě na první pohled již v názvu zaujme zmíněná oblast rodiny, které se autor v dosud publikovaných monografiích o „zdravotnickém“ právu přímo nikdy nevěnoval. Je to dáno obsahovou náplní nového díla, ve kterém se autor věnuje např. kontroverznímu uznání rodičovského statutu stejnopohlavního manžela Ústavním soudem z roku 2017. Autor rovněž nově věnoval některé kapitoly problematice porodu nebo kultuře rodinného života.

Kladně můžeme hodnotit samotnou skutečnost, že je z textu cítit snaha určité problémy zdravotnického práva, o kterých autor v knize píše, věcně a právně metodologicky uchopit. Pak již často zbývá jen malý krok k jejich uvedení do praxe. Příkladem může být náhrada újmy způsobené povinným očkováním, o které autor v knize v jedné z kapitol pojednává a která v praxi po letech nečinnosti v této oblasti vyústila v přijetí zvláštní zákonné úpravy v podobě zák. č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním, a vyhlášky č. 483/2021 Sb., o následcích povinného očkování, a to vzdor tomu, že legislativní cesta k tomuto cíli byla strastiplná. Hovoří se zde o spravedlivé náhradě újmy způsobené tzv. zvláštní oběti, jejíž soukromoprávní postavení vyplývá z obecného donucení k přikázanému jednání ve veřejném zájmu na ochraně veřejného zdraví. Při absenci zvláštní zákonné úpravy bylo totiž mnohdy prakticky nemožné prokazovat příčinnou souvislost mezi povinným očkováním a způsobenou újmou. (O důvodech, které k tomu v praxi vedly, mj. autor v příslušné kapitole rovněž podrobně pojednává.) Proto nová zákonná úprava zakotvila v § 3 zmiňovaného zákona domněnku příčinné souvislosti mezi očkováním a újmou, což zmiňovaná vyhláška dále provádí. Jiným příkladem, který autor v knize otevírá z právního i etického hlediska, je zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí, který vychází z mezinárodního práva.

Kniha je tvořena šestnácti kapitolami, které jsou rozděleny do tří částí. V první části převažují aktuální témata týkající se rodinného práva a zdraví obecně. Kapitoly ve druhé části se pak týkají duševního zdraví, psychoterapie a psychosomatiky. Třetí část pak pokrývá problematiku používání označení „klinika“, postavení zastánčích spolků, postavení masérů podle zdravotnického a živnostenského práva, medikaci off-label a některé další.

Mnohé z těchto statí vyšly samostatně v podobě odborných článků, kdy autor měl před vydáním jejich souhrnu v knižní podobě možnost reagovat na vývoj diskuse k jednotlivým dílčím tématům. Předpokládám, že mnoho z těchto témat není ani mezi širší právnicky vzdělanou či praktikující veřejností dobře známé. Jako příklad zde můžeme uvést problematiku domácích porodů, kterým se v minulosti věnoval i Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku ve věci Dubská a Krejzová proti České republice, týkající se obecně přetrvávajícího názorového střetu o tom, zda fyziologický porod má být veden pouze v patřičném zdravotnickém zařízení. Dle autora nejde o věc černobílou, ale je nutné vzít v úvahu ústavní rozměr věci, spočívající ve svobodě volby rodiště, předporodní a porodní péči, zájmu matky i novorozence, jakož i preventivnímu počínání před vznikem újmy a odpovědnost za náhodu v soukromoprávním smyslu, která stíhá i poskytovatele zdravotní péče. Konkrétní změnu dle autora vyžaduje příloha tzv. výkaznické ministerské vyhlášky, kterou se stanoví seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, která měla být již v minulosti uvedena do souladu se zákonem o nelékařských zdravotnických povoláních, čímž by mohlo alespoň částečně dojít k započetí procesu společensky žádoucí součinnosti mezi lékařskými a nelékařskými povoláními. Autor zde dospívá k argumentačně najisto postavenému závěru, že není správné ani obhajitelné, pokud jsou domácím porodům kladeny právní překážky.

Jiným významným problémem, na který se autor ve své knize snaží upozornit, je klamavé používání označení „klinika“. Ačkoli se tento pojem pojí výhradně se zdravotnickým zařízením, ve kterém je poskytována lůžková péče, čímž se liší od tzv. ambulance, české zdravotnické právo přiřazuje „klinice“ navíc zvláštní význam, a to jako společného pracoviště fakultní nemocnice a vysoké školy s lékařskou fakultou, na kterém se vedle zdravotních služeb a souvisejícího výzkumu a vývoje uskutečňuje klinická a praktická výuka v příslušných akreditovaných studijních programech vysokých škol (definice dle § 111 odst. 3 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách), přičemž na tato zařízení zákonodárce klade i zvláštní požadavky co do personálního, technického a věcného vybavení. V praxi však existuje mnoho příkladů, které autor dokládá, svědčících o nesprávném užívání tohoto pojmu, příp. i pomocí anglického vyjádření slovem „Clinic“ ve spojení se zařízeními, která nejenže nemají nic společného s fakultní nemocnicí ve výše uvedeném významu, ale co více, ve kterých se mnohdy ani neposkytuje lůžková péče. Takové jednání pak dle autora, kterému je nutné dát za pravdu, může vykazovat znaky nekalosoutěžního klamavého, a tedy zakázaného jednání, které je soukromoprávním deliktem nejen proti spotřebiteli, ale i ostatním soutěžitelům v hospodářské soutěži. Čtenáře pak bude jistě zajímat, jak je to právně v pořádku i s užíváním jazykově příbuzných pojmů, kterými jsou „ordinace“, „ústav“, „veterinární klinika“ či „poliklinika“, jimž se autor v knize rovněž věnuje.

Kniha je vhodná ke studiu pro kaž­dého, kdo se o oblast zdravotnického práva alespoň trochu zajímá a chce si prohloubit své odborné znalosti.

JUDr. PETR PRCHAL, Ph.D., advokát a odborný asistent na Katedře soukromého práva a civilního procesu Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci