Vyjádření obžalovaného k obžalobě v hlavním líčení po výzvě předsedy senátu

16. 7. 2022 Eva Dvořáková Žádné komentáře

V následujícím článku se zaměřuji na dvě otázky týkající se postupu obžalovaného na počátku hlavního líčení, a to z pohledu jeho obhajoby. Uvádím možnosti reakce obžalovaného na výzvu předsedy senátu, aby se vyjádřil k obžalobě po jejím přednesení v hlavním líčení (dle § 206a odst. 1 tr. řádu). Dále zvažuji možnosti reakce obžalovaného na jeho poučení od předsedy senátu o tom, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu se státním zástupcem (dle § 206b tr. řádu). Navazuji na článek „Vyjádření obžalovaného k obžalobě po zaslání jejího opisu z pohledu obhajoby“ uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 5/2022, ve kterém jsem se věnoval právu obžalovaného vyjádřit se k obžalobě již po zaslání jejího opisu předsedou senátu (§ 196 odst. 2, 3 tr. řádu).

Počátek hlavního líčení

Dle § 205 tr. řádu vyzve předseda senátu státního zástupce, aby přednesl obžalobu a aby uvedl, které skutečnosti považuje za nesporné. Takto postupuje po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. proto, aby v případě, že státní zástupce a následně i obžalovaný (§ 206a odst. 1 tr. řádu) shodně označí určité skutečnosti za nesporné, mohl soud rozhodnout o upuštění od dokazování těchto skutečností. Podmínkou je pouze to, že s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není závažný důvod o těchto prohlášeních pochybovat (§ 206d tr. řádu). V takovém případě pak může dojít před soudem nejen k dílčímu, nýbrž i k zásadnímu omezení rozsahu dokazování v hlavním líčení.

Obžalovaný si však musí uvědomit, že čím větší je rozsah skutečností označených obhajobou i obžalobou za nesporné a soud o tom nepochybuje a upustí od dokazování těchto skutečností, tím méně platí, že těžiště dokazování je v hlavním líčení. Vzhledem k tomu je nezbytné, aby obhajoba kladla značný důraz na dokazování konané v přípravném řízení, protože jeho význam může být při rozhodování v hlavním líčení mnohem větší, než byl do 30. 9. 2020.

Již s doručením opisu obžaloby upozornil předseda senátu obžalovaného, že má dle § 196 odst. 2 tr. řádu právo vyjádřit se v jím stanovené lhůtě ke skutečnostem uvedeným v obžalobě a výslovně uvést, které skutečnosti považuje za nesporné. Pokud obžalovaný zaslal soudu vyjádření k obžalobě a v něm uvedl skutečnosti, které považuje za nesporné, předseda senátu jeho vyjádření doručí státnímu zástupci (§ 196 odst. 2 tr. řádu). V takovém případě, již před zahájením hlavního líčení, ví soud i státní zástupce, které skutečnosti považuje obžalovaný za nesporné.[1]

Když se státní zástupce z vyjádření obžalovaného dozví, které skutečnosti považuje v obžalobě za nesporné, umožňuje mu to ještě před konáním hlavního líčení připravit si pro hlavní líčení reakci na vyjádření obžalovaného. Obžalovaný však při přípravě na hlavní líčení neví, zda státní zástupce v jednací síni soudu označí některé skutečnosti za nesporné, a pokud ano, které. Někdy obžalovaný předpokládá, že i státní zástupce označí za nesporné stejné skutečnosti jako on. Přesto obhajoba nemůže tušit, zda se s ní státní zástupce shodne. Kromě toho i v případě shodných názorů obou procesních stran na nesporné skutečnosti nelze předpokládat, že se s nimi ztotožní soud. Pro případ, že se s nimi soud neztotožní, musí být obžalovaný, stejně jako obhájce, připraven na to, že se v hlavním líčení bude konat dokazování ve stejném rozsahu jako před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 333/2020 Sb.[2]

K reakci obžalovaného na výzvu předsedy senátu dle § 206a odst. 1 tr. řádu

Do trestního řádu byla s účinností od 1. 10. 2020 vložena nová ust. § 206a až 206d, jež převážně vycházejí z ust. § 196 odst. 2, 3 tr. řádu.

Podle § 206a odst. 1 tr. řádu po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě [zde jde o citaci § 196 odst. 2 písm. a) tr. řádu], zda souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením [zde je převzata formulace z § 196 odst. 2 písm. c) tr. řádu], a které skutečnosti považuje za nesporné [zde jde o citaci § 196 odst. 2 písm. d) tr. řádu], a přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále předseda senátu upozorní obžalovaného na jeho právo prohlásit svou vinu [zde jde o formulaci převzatou z § 196 odst. 2 písm. b) tr. řádu] a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením.

Pokud se obžalovaný k těmto skutečnostem uvedeným v § 206a odst. 1 tr. řádu vyjádřil již po doručení obžaloby dle § 196 odst. 2 písm. a) tr. řádu, pak se jej předseda senátu dotáže, zda setrvává na svém vyjádření zaslaném soudu, nebo zda je chce nějakým způsobem změnit. V hlavním líčení je pak obžalovaný, který se ve smyslu § 196 odst. 2 tr. řádu vyjádřil písemně, ať již ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě, nebo jen k některým z nich, ve výrazné výhodě oproti spoluobžalovaným, kteří soudu žádné vyjádření k obžalobě nezaslali. Je-li písemné vyjádření k obžalobě kvalitně zpracováno obhájcem, pak obžalovaný může mít již v době přípravy na hlavní líčení zformulovanou reakci na výzvu předsedy senátu, která zazní po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného.

Potom stačí, když obžalovaný v hlavním líčení na základě výzvy ve smyslu § 206a odst. 1 věty poslední tr. řádu uvede: „Setrvávám na svém vyjádření k obžalobě, které jsem zaslal soudu písemně dne …, a nechci na něm nic změnit.“

Nebo také obžalovaný nemusí sám vůbec reagovat a místo něj jeho obhájce sdělí: „Můj klient se na základě upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu, které obdržel společně s opisem obžaloby, již dne … písemně vyjádřil k obžalobě a na tomto vyjádření nechce v hlavním líčení nic změnit.“

Od doručení opisu obžaloby do zahájení hlavního líčení před soudem se nemění důkazní situace ve věci. Proto není věcný důvod k tomu, aby obžalovaný v hlavním líčení změnil své vyjádření, které vypracoval po prostudování zaslané obžaloby. Složitější situace je však v případě, když se obžalovaný, který se hájí sám, na základě upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu vyjádří k obžalobě způsobem, který je v rozporu s jeho zájmem, i když si toho není vědom. Např. dle písm. a) uvede, že se cítí vinen spácháním skutku, z něhož je obžalován, i když to jako obviněný popíral a jsou také důkazy v jeho prospěch. Nebo ve smyslu písm. d) označí za nesporné některé skutečnosti, které však jsou sporné. Někdy to zjistí obhájce, který převezme obhajobu až před zahájením hlavního líčení. V takovém případě je třeba, aby obhájce objasnil klientovi, která část jeho písemného vyjádření je v jeho neprospěch, a navrhl konkrétní změnu jeho vyjádření v hlavním líčení.

Pak je možné, aby obhájce obžalovaného v hlavním líčení na základě výzvy ve smyslu § 206a odst. 1 věty poslední tr. řádu uvedl: „Můj klient, v době, kdy se hájil sám, na základě upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu uvedl, že se cítí vinen spácháním skutku, z něhož je obžalován. Až poté, co mě zmocnil k obhajobě, si po poradě se mnou uvědomil, že jeho písemné vyjádření nebralo v úvahu důkazy v jeho prospěch, a proto se chce vyjádřit nově takto…“

Nebo po výzvě předsedy senátu může obhájce obžalovaného v hlavním líčení ve smyslu § 206a odst. 1 věty poslední tr. řádu sdělit: „Můj klient, v době, kdy se hájil sám, na základě upozornění předsedy senátu dle § 196 odst. 2 tr. řádu označil za nesporné tyto skutečnosti … Až po naší poradě klient usoudil, že se vyjádřil ukvapeně a nepromyšleně, protože existují důkazy, na jejichž základě jsou tyto skutečnosti sporné, a proto své písemné vyjádření mění takto…“ Po takovém vyjádření obžalovaného nebo jeho obhájce nemůže soud považovat zmíněné skutečnosti za nesporné ve smyslu písemného vyjádření obžalovaného a musí je dokazovat v hlavním líčení.

Většinu písemných vyjádření dle § 196 odst. 2 tr. řádu sepisují a také podepisují obhájci, v zastoupení obžalovaného. V těchto případech předseda senátu (soud) na počátku hlavního líčení očekává, že obžalovaný nebo jeho obhájce setrvá na svém písemném vyjádření ve smyslu § 206a odst. 1 věty poslední tr. řádu. Přesto se v praxi vyskytují případy, kdy obhájce, který po obdržení obžaloby sepsal písemné vyjádření obžalovaného ke skutečnostem v ní uvedeným, změní v hlavním líčení některé části tohoto vyjádření a změnu postoje nezdůvodní. Na to pak reaguje nelíčeným údivem soud i státní zástupce. Pokud předseda senátu v těchto případech kritizuje obhájce za neprofesionální přístup, tak nebere v potaz, že změnu vyjádření obžalovaného výslovně umožňuje § 206a odst. 1 věta poslední tr. řádu. Pak je jen na obhajobě, zda změněný názor sdělí v hlavním líčení obžalovaný, nebo jeho obhájce. Proto kritika obhájce v těchto případech není oprávněná, protože je vázán pokyny klienta, a to i v případě, že je v hlavním líčení změnil.

Obhájce nemusí v jednací síni soudu reagovat na výtku týkající se změny vyjádření obžalovaného k obžalobě, zejména není jeho povinností zdůvodňovat, proč obžalovaný nesetrval v hlavním líčení na vyjádření písemně vypracovaném po obdržení obžaloby. Obhájce však v zájmu zklidnění konfliktní situace může věcně uvést: „Podle zákona o advokacii (§ 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. ve znění novel) jsem povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. V souladu s pokynem klienta jsem vypracoval písemné vyjádření k obžalobě. Nyní jsem v hlavním líčení ve vyjádření postupoval dle nového pokynu klienta.“ Je však nepřijatelné, aby obhájce v hlavním líčení polemizoval s novými pokyny obžalovaného, když to mohl učinit při poradě předcházející hlavnímu líčení.[3]

Z § 206a odst. 1 tr. řádu, který je uplatňován v hlavním líčení, zřetelně plyne jeho úzká návaznost na § 196 odst. 2 tr. řádu, využívaný předsedou senátu při doručení obžaloby. Z těchto ustanovení, stejně jako z § 206b až § 206d tr. řádu, je zřejmá snaha zákonodárce o zjednodušení a zkrácení hlavního líčení, k němuž také v řadě konkrétních případů dochází, a to rok od roku častěji.

Jak lze posuzovat výzvu k vyjádření k obžalobě dle § 206a odst. 1 tr. řádu?

Poté, co obžalovaný obdrží obžalobu, tak se ke všem skutečnostem v ní uvedeným vyjádřit může, avšak nemusí. Plyne to z § 196 odst. 2 tr. řádu, který uvádí, že „Obžalovaný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě…“ V hlavním líčení je však obžalovaný předsedou senátu vyzván, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Plyne to z § 206a odst. 1 tr. řádu, kde se uvádí: „Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného vyzve předseda senátu obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě.“[4]

Zásadní otázkou je, zda výzvu předsedy senátu k obžalovanému, aby se v hlavním líčení vyjádřil k obžalobě (§ 206a odst. 1 tr. řádu), lze ztotožňovat s upozorněním na právo vyjádřit se k obžalobě po jejím doručení (§ 196 odst. 2 tr. řádu). Při odpovědi tuto otázku je třeba vyjít z § 33 odst. 1 tr. řádu, dle něhož má obviněný právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Toto právo nevypovídat má obviněný ve vyšetřování a také obžalovaný v hlavním líčení dle § 12 odst. 6 tr. řádu. Proto také nemá obžalovaný povinnost vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě a záleží jen na něm, zda tak učiní, či nikoliv. Pokud by obžalovaný měl povinnost vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, jednalo by se o nepřijatelnou formu vynucování jeho vyjádření v případech, kdy k němu nemá důvod.

Výzva předsedy senátu k obžalovanému, aby se po zahájení hlavního líčení a přednesení obžaloby státním zástupcem vyjádřil k obžalobě (§ 206a odst. 1 tr. řádu), je obsahově opakovaným, avšak zákonodárcem nevhodně formulovaným způsobem upozornění na možnost vyjádřit se k obžalobě (§ 196 odst. 2 tr. řádu). Forma, která je použita v § 206a odst. 1 tr. řádu, je pro obžalovaného nejasná a matoucí. Obžalovaný je i v hlavním líčení obviněným, a proto má dle § 33 odst. 1 tr. řádu právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Proto by neměl být podle § 206a odst. 1 vyzýván předsedou senátu, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Pouze by obžalovaný měl být, stejně jako po dodání opisu obžaloby, upozorněn na právo vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě.

Ust. § 206a odst. 1 tr. řádu nemůže prolamovat či omezovat práva obviněného, která jsou formulována v § 33 odst. 1 tr. řádu. O tom by měl obhájce vždy poučit obžalovaného při přípravě k hlavnímu líčení, nikoliv až po zahájení hlavního líčení, či dokonce až po výzvě předsedy senátu dle § 206a odst. 1 tr. řádu. Pokud se obhájce chce po výzvě předsedy senátu radit s obžalovaným, jak reagovat na tuto výzvu, příp. žádá přestávku na poradu obhajoby, tak tím dokladuje nepřipravenost své reakce na tuto výzvu.

Zásadní význam má to, že dle § 196 odst. 2 tr. řádu obžalovaný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě, což mu sdělil předseda senátu poté, co obdržel opis obžaloby. Po přednesení obžaloby v hlavním líčení však předseda senátu vyzve obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě.

Pojem „výzva“, který je užit v § 206a odst. 1 tr. řádu, je nevhodný, protože jde o synonymum k pojmu „příkaz“.[5] Výzva je projev, kterým je občan, v tomto případě obžalovaný, k něčemu vyzýván a po výzvě má učinit to, k čemu je vyzván. Jde tedy o příkaz či povinnost, aby něco konal, což však není v souladu s právem obžalovaného na obhajobu i s jeho právem vyjádřit se k obžalobě poté, co ji obdržel. Výzva obžalovaného k vyjádření k obžalobě dle § 206a odst. 1 tr. řádu by měla být v praxi soudů chápána jako upozornění na možnost vyjádřit se k obžalobě, jak to formuluje § 196 odst. 2 tr. řádu.

Někdy obhájce neupozorní obžalovaného na to, že jej po zahájení hlavního líčení předseda senátu vyzve, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. K tomu dochází jak v případech, kdy obžalovaný využil své právo vyjádřit se písemně k obžalobě, tak v případech, kdy ho nevyužil. V obou případech, po výzvě předsedy senátu v hlavním líčení, reaguje obžalovaný v jednací síni soudu intuitivně a nahodile. Někdy je výzvou předsedy senátu vyveden z konceptu a neví, jak má zareagovat, jindy se naopak snaží místo vyjádření přednést svůj monolog připravený pro výslech, který však ještě nezapočal. Důsledkem toho jsou zbytečné kontroverze mezi obžalovaným (obhájcem) a předsedou senátu, k nimž však nemuselo dojít. Stačilo, aby obhájce předem počítal s výzvou předsedy senátu, seznámil s ní obžalovaného, a aby se v hlavním líčení vyjádřil podle pokynů klienta, nebo aby se nevyjádřil.

Formulování výzvy k vyjádření k obžalobě

V praxi není jednotný přístup předsedů senátu při formulování výzvy k vyjádření k obžalobě dle § 206a odst. 1 tr. řádu, adresované obžalovanému v jednací síni soudu. Mezi různými přístupy převažují tři:

a) Většina předsedů senátu si uvědomuje práva obviněného obsažená v § 33 odst. 1 tr. řádu a z toho dovozuje, že obžalovaný, který není povinen vypovídat, se nemusí vyjadřovat ani ke skutečnostem uvedeným v obžalobě. Proto sdělují obžalovanému, že má právo vyjádřit se k obžalobě, příp. že mu zákon dává možnost vyjádřit se. To pak umožňuje obžalovanému uvést: „Ke skutečnostem uvedeným v obžalobě se nechci vyjádřit.“ Nebo obhájce může v zastoupení obžalovaného sdělit: „Nyní, po přednesení obžaloby se můj klient nebude vyjadřovat. Vše, co chce uvést, sdělí až ve svém monologu při nadcházejícím výslechu.“ Nejvhodnější v praxi je, pokud se již po obdržení obžaloby k ní vyjádří dle § 196 odst. 2 tr. řádu obhájce, který pak v hlavním líčení setrvá na tomto vyjádření. To umožňuje obžalovanému nerozptylovat se a soustředit se na svoji výpověď k obsahu obžaloby.
b) Někteří předsedové senátu však vycházejí doslovně z § 206a odst. 1 tr. řádu a vyzvou obžalovaného, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě, zejména zda se cítí být nevinen nebo vinen spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě, souhlasí s popisem skutku a jeho právní kvalifikací a s navrženým trestem, případně ochranným opatřením, a které skutečnosti považuje za nesporné; přitom jej poučí o následcích spojených s takovým vyjádřením. Dále jej upozorní na jeho právo prohlásit svou vinu a poučí jej o následcích spojených s takovým prohlášením.
c) Jiní předsedové senátu pronesou výzvu dle § 206a odst. 1 tr. řádu nikoliv v podobě citace tohoto ustanovení, zvolí však takovou formu, z níž obžalovaný dovodí, že je povinen se již v úvodu hlavního líčení vyjádřit k obžalobě, a teprve poté bude následovat jeho výslech dle § 207 tr. řádu.

Pokud se obžalovaný v kterékoliv fázi trestního řízení setkal s jakoukoliv výzvou orgánů činných v trestním řízení, a není poučen obhájcem před zahájením hlavního líčení, pak usuzuje, že i na základě výzvy dle § 206a odst. 1 tr. řádu je povinen vyjádřit se k obžalobě. V tom jej ubezpečuje více ustanovení trestního řádu, dle nichž je obžalovaný na základě výzvy povinen něco konat.[6] Pokud se s výzvou orgánu činného v přípravném řízení obviněný již setkal, tak jí byl povinen vyhovět, a proto usuzuje, že i na výzvu dle § 206a odst. 1 tr. řádu musí zareagovat svým vyjádřením.

V praxi se ukazuje, že zejména pro obžalovaného, který se hájí sám nebo není o výzvě předsedy senátu ještě před konáním hlavního líčení poučen obhájcem, má zásadní význam forma, kterou předseda senátu formuluje tuto výzvu.

Současná úprava § 206a odst. 1 tr. řádu, dle níž předseda senátu vyzve obžalovaného, aby se vyjádřil k obžalobě, je v rozporu s úpravou obsaženou v § 196 odst. 2 tr. řádu, kde je upraveno právo obžalovaného vyjádřit se k obžalobě.[7]

V praxi existuje v podstatě jednotný přístup předsedů senátu při formulování výzvy k vyjádření k obžalobě dle § 206a odst. 1 tr. řádu adresované v hlavním líčení obžalovanému, který již zaslal soudu písemné vyjádření dle § 196 odst. 2 tr. řádu. Pak se předseda senátu obžalovaného pouze dotáže, zda setrvává na svém vyjádření, nebo zda je chce nějakým způsobem změnit. Nechce-li obžalovaný na svém vyjádření nic měnit, pak to soud pouze vezme na vědomí a dále vychází z písemného vyjádření obžalovaného, který již nemusí rozptylovat svoji pozornost před nadcházejícím výslechem.

Jak může obžalovaný reagovat na výzvu předsedy senátu, aby se vyjádřil k obžalobě?

Má-li obžalovaný obhájce, ten by mu měl již po podání obžaloby sdělit, že spolu s převzetím obžaloby bude upozorněn předsedou senátu na právo vyjádřit se k obžalobě (§ 196 odst. 2 tr. řádu), stejně jako to, že v hlavním líčení bude vyzván, aby se vyjádřil k obžalobě (§ 206a odst. 1 tr. řádu). Pokud se obžalovaný chce vyjádřit ke skutečnostem uvedeným v obžalobě až po jejím přednesení státním zástupcem v hlavním líčení, pak je důležité, zda toto vyjádření přednese jeho obhájce, nebo sám obžalovaný. Zásadně by měl vyjádření k obžalobě přednést u soudu prvního stupně obhájce, a to po předchozí poradě s obžalovaným. Pouze prohlášení viny či doznání musí učinit obžalovaný (§ 206a odst. 2 tr. řádu).

Obhájce by si měl vyjádření k obžalobě dle § 206a odst. 1 tr. řádu připravit již při přípravě k hlavnímu líčení, protože může vycházet z obžaloby dodané soudem. Reaguje-li obhájce bez přípravy až po přednesení obžaloby v hlavním líčení, je z jeho vyjádření patrná nepřipravenost a improvizace. K tomu dochází nejčastěji tehdy, když obhájce převezme obhajobu obžalovaného krátce před konáním hlavního líčení, na něž pak není dostatečně připraven. Někdy však takto postupuje i obhájce, který již obviněného hájil, a k tomu by nemělo docházet.

Obhájce může na výzvu o vyjádření k obžalobě reagovat několika způsoby, podle konkrétní důkazní situace a skutkového stavu. Zde uvádím některé možnosti, které lze v praxi využít nejčastěji.

Pokud obžalovaný ve vyšetřování popíral spáchání trestného činu i skutku, z něhož byl obviněn, tak může po výzvě uvést: „Necítím se být vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě, nesouhlasím s jeho právní kvalifikací ani s navrženým trestem. Za nesporné považuji, že ke spáchání skutku došlo, avšak nespáchal jsem ho já. Proto nemám důvod prohlásit svou vinu.“ Pak pokračuje hlavní líčení, včetně dokazování.
V případě, že se obžalovaný ve vyšetřování doznal k trestné činnosti i skutku, z něhož byl obviněn a obžalován, tak může sám uvést: „Cítím se být vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě, souhlasím s jeho právní kvalifikací i s navrženým trestem. Za nesporné považuji, že jsem spáchal skutek uvedený v obžalobě. Proto prohlašuji svou vinu a ve své výpovědi se doznám k trestné činnosti. Nesouhlasím však s navrženým nepodmíněným trestem odnětí svobody.“ Následně pak nemusí v hlavním líčení probíhat podrobné dokazování.
V řadě případů je obžalovaný obžalován z více skutků, chce však prohlásit vinu a doznat se jen k některému z nich. Pak je potřebné, aby takové vyjádření přednesl sám obžalovaný, který se pak při výslechu dozná k trestné činnosti.

K možnosti sjednání dohody o vině a trestu po zahájení hlavního líčení

Již při přípravě na hlavní líčení by měl obhájce vysvětlit obžalovanému, že zákon č. 333/2020 Sb. umožnil sjednání dohody o vině a trestu mezi ním a státním zástupcem v případech, pokud to předseda senátu vzhledem k okolnostem případu má za vhodné. Obžalovaný by měl být obeznámen s možností takového postupu a s důsledky s tím spojenými, i s tím, že předseda senátu může ve vhodných případech zjišťovat jak jeho stanovisko, tak i státního zástupce (a poškozeného, je-li přítomen) k takovému postupu. Pokud se obžalovaný o možnostech postupu dle § 206b odst. 1 tr. řádu dozví při přípravě k hlavnímu líčení, může si včas připravit své stanovisko a nereagovat ukvapeně v jednací síni soudu.

Obžalovaný by měl vědět, že pokud se on, stejně jako státní zástupce, vyjádří shodně, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, předseda senátu hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší nebo odročí za účelem jejího sjednání mimo hlavní líčení. Předseda senátu však není povinen takovému návrhu vyhovět, ať už jej podá státní zástupce, nebo obžalovaný (§ 206b odst. 1 tr. řádu).

Obhájce by měl obžalovanému připomenout, že státní zástupce byl oprávněn sjednat s ním dohodu o vině a trestu a podat soudu návrh na její schválení již ve vyšetřování, jestliže jeho výsledky dostatečně prokazovaly závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem a že jej spáchal obviněný [§ 175 odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Stává se, že obviněný podal státnímu zástupci návrh na sjednání dohody o vině a trestu již po skončení vyšetřování, ke sjednání dohody však nedošlo. Pokud předseda senátu považuje sjednání této dohody za vhodné, pak by měl obžalovaný vyjádřit zájem o její sjednání. Neměl by se nechat ovlivnit dřívějším postojem státního zástupce při skončení vyšetřování, kdy o dohodě navržené obviněným nechtěl jednat, nebo o ní jednal, avšak k jejímu sjednání nedošlo. Nic nebrání tomu, aby státní zástupce vyjádřil až před soudem souhlas s jednáním o dohodě.

Jestliže se předseda senátu nezmíní o vhodnosti dohody o vině a trestu, může podat návrh na její sjednání obžalovaný a užít přitom stejné argumenty, které použil již při skončení vyšetřování.

Jiná situace je v případě, pokud sjednání dohody o vině a trestu po skončení vyšetřování ani po nařízení hlavního líčení ve smyslu § 196 odst. 2 písm. b) tr. řádu nenavrhla obhajoba, nýbrž státní zástupce. Pak by neměl obžalovaný v hlavním líčení bezmyšlenkovitě vyjádřit souhlas s jednáním o této dohodě. Učinit by to měl zřejmě jen ve dvou případech. Buď tehdy, pokud se stal stíhaný skutek, který je trestným činem, a spáchal ho obviněný (§ 175a odst. 1 tr. řádu) a učinil prohlášení o své vině nebo se k jeho spáchání doznal (§ 175a odst. 3 tr. řádu). Nebo v případě, je-li pachatelem trestného činu, z něhož byl obžalován, i když osobně není přesvědčen o tom, že splnil podmínky dle § 175a odst. 1, 3 tr. řádu.

Jsou však situace, kdy obžalovaný nemá důvod vyjádřit zájem s jednáním o dohodě o vině a trestu. Tak by tomu mělo být v případech, kdy v přípravném řízení byly získány důkazy i ve prospěch obviněného, zejména pokud stíhaný skutek nespáchal obviněný. Pokud obžalovaný i obhájce shodně usuzují, že důkazy, které budou provedeny v hlavním líčení, neprokážou, že spáchal skutek, pro který je stíhán, není důvod jednat o dohodě. To platí, i když to předseda senátu považuje za vhodné a zájem o sjednání dohody vyjádří i státní zástupce, někdy jen vzhledem k důvodné obavě, že v hlavním líčení neudrží důkazní břemeno, a proto se obává, že soud zprostí obžalovaného obžaloby dle § 226 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Kdy je v zájmu obžalovaného sjednat dohodu o vině a trestu po zahájení hlavního líčení?

V praxi obžalovaný, zastoupený obhájcem, po prostudování obžaloby nejednou navrhne soudu její předběžné projednání dle § 186 písm. g) tr. řádu, protože „vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu“. Přesto předseda senátu na tento návrh obhajoby nereaguje, protože tento důvod k nařízení předběžného projednání obžaloby neshledal a nařídil hlavní líčení. Důvod předběžného projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu využívají předsedové senátu jen ojediněle. Mnozí obhájci se v praxi nesetkali s tím, že by předseda senátu nařídil předběžné projednání obžaloby, protože vzhledem k okolnostem případu považoval za vhodné sjednávání dohody o vině a trestu. Tento stav byl před novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 330/2020 Sb. a je i v současnosti.

Někdy však po přednesení obžaloby v hlavním líčení předseda senátu dle § 206b odst. 1 tr. řádu sdělí obžalovanému a státnímu zástupci, že „vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu“. Pozorný obhájce obžalovaného by pak měl v hlavním líčení postřehnout, že předseda senátu, který neshledal důvod ke sjednání dohody o vině a trestu po návrhu obhajoby na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu, v hlavním líčení shledal důvod k jejímu sjednání dle § 206b odst. 1 tr. řádu. K novému názoru dospěl přesto, že v obou citovaných ustanoveních je totožná formulace: „vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu“.[8]

Obhajoba v těchto případech netuší, proč po podání obžaloby nebylo dle předsedy senátu vhodné sjednání dohody o vině a trestu, avšak po zahájení hlavního líčení sjednání této dohody považuje za možné. Přitom první den hlavního líčení vychází předseda senátu z obžaloby a spisu, jež měl již v době návrhu obhajoby na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu. Co je důvodem změny postoje předsedy senátu? Tuto otázku, kterou klade obžalovaný obhájci, nelze zodpovědět. To by mohl učinit pouze předseda senátu při poučení obžalovaného v hlavním líčení, v době, kdy upozorní na vhodnost sjednání dohody o vině a trestu. K tomu však v praxi nedochází.[9] Lze se jen domnívat, že předseda senátu nařídil hlavní líčení po seznámení s obžalobou, avšak dříve, než prostudoval spis. Podstatné je to, že dle § 177 tr. řádu nemusí obžaloba obsahovat důkazy ve prospěch obžalovaného, a proto v ní státní zástupce uvádí zásadně jen důkazy, o něž opírá obžalobu. Ve smyslu § 177 písm. e) tr. řádu uvádí jen odůvodnění žalovaného skutku s uvedením důkazů, o které se toto odůvodnění opírá. Pak se může stát, že předseda až po nařízení hlavního líčení prostuduje spis a zjistí, že v něm jsou důkazy ve prospěch obžalovaného, o nichž se státní zástupce v obžalobě nezmínil. Upozorněním na možnost sjednání dohody o vině a trestu dle § 206b odst. 1 tr. řádu chce předseda senátu na počátku hlavního líčení zabránit náročnému dokazování, a tím zkrátit a urychlit hlavní líčení.

Pokud by předseda senátu znal obžalobu a spis, mohl nařídit předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu z vlastního popudu nebo po návrhu obžalovaného. Přitom pokud by se dle § 187 odst. 4 tr. řádu konalo předběžné projednání obžaloby, soud by zjistil stanovisko obviněného a státního zástupce ke sjednání dohody o vině a trestu. V případě, že by shodně vyjádřili, že mají zájem jednat o dohodě o vině a trestu, soud by stanovil státnímu zástupci přiměřenou lhůtu k podání návrhu na schválení takové dohody. Pokud by státní zástupce ve stanovené lhůtě podal soudu návrh na schválení dohody o vině a trestu, postupoval by soud podle § 314o až 314s tr. řádu.

Obhajoba by se neměla zabývat úvahami, proč předseda senátu nenařídil předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu, a to ani v případech, že to obžalovaný navrhl. Místo toho by při poradě předcházející hlavnímu líčení měl obhájce s obžalovaným promyslet reakci pro případ, že předseda senátu po přednesení obžaloby uvede, že považuje za vhodné sjednání dohody o vině a trestu dle § 206b odst. 1 tr. řádu. Obžalovaný by měl vědět i to, že ani poté, co po poučení předsedou senátu vyjádří svůj zájem o sjednání dohody, nemusí ho vyjádřit také státní zástupce. „Dotáhl-li státní zástupce věc až k podání obžaloby, zpravidla úspora času, který by strávil v hlavním líčení, již nebude tak výraznou motivací, aby byl ke sjednání dohody o vině a trestu ještě v tomto okamžiku ochoten.“[10]

Kdy by měl obžalovaný souhlasit se sjednáním dohody o vině a trestu po přednesení obžaloby v hlavním líčení?

Pokud obžalovaný již navrhoval sjednání dohody o vině a trestu, ať již dle § 175 odst. 1 písm. c) tr. řádu již ve vyšetřování, nebo v návrhu na předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu, případně pokud podal postupně oba zmíněné návrhy, pak by měl v hlavním líčení, po poučení předsedou senátu dle § 206b odst. 1 tr. řádu, souhlasit se sjednáním této dohody se státním zástupcem. Tak může postupovat i v případech, když se stal stíhaný skutek, který je trestným činem a spáchal ho obviněný a také učinil prohlášení o své vině, nebo přímo doznání. Nebo také v případě, je-li pachatelem trestného činu, i když podmínky dle § 175a odst. 1, 3 tr. řádu nesplnil.

Obžalovaný by se měl již před zahájením hlavního líčení od obhájce dozvědět, že pokud po přednesení obžaloby vyjádří zájem jednat o dohodě o vině a trestu také státní zástupce, pak předseda senátu hlavní líčení na nezbytnou dobu přeruší nebo odročí. Pak bude obžalovaný a obhájce, jde-li o nutnou obhajobu, jednat se státním zástupcem o dohodě mimo hlavní líčení (§ 206b odst. 1 tr. řádu). Podmínkou sjednání dohody se státním zástupcem bude prohlášení obžalovaného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a výsledky přípravného řízení toto vyjádření nezpochybňují (§ 175a odst. 3 tr. řádu).

Obžalovaný by se měl od obhájce dozvědět i to, že dojde-li ke schválení dohody o vině a trestu, tak státní zástupce navrhne soudu její schválení a o tomto návrhu bude rozhodovat soud ve veřejném zasedání, k němuž jej předvolá a vyrozumí o něm i jeho obhájce (§ 314q tr. řádu). Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině a trestu a výrok o vině a trestu, případně ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu (§ 314r odst. 4 tr. řádu). Soud však dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem (§ 314r odst. 2 tr. řádu). O dalších možnostech plynoucích z § 314q, 304r tr. řádu by měl vědět alespoň obhájce, který je pak sdělí klientovi podle vzniklé situace.

Kdy by obžalovaný neměl souhlasit se sjednáním dohody o vině a trestu po přednesení obžaloby v hlavním líčení?

Pokud obhajoba neshledala důvod pro sjednání dohody o vině a trestu po skončení vyšetřování ani v návrhu na předběžné projednání obžaloby, zásadně není důvod k tomu, aby obžalovaný v hlavním líčení vyjádřil souhlas s jednáním se státním zástupcem o této dohodě. Důvodem ke sjednání dohody o vině a trestu nemůže být pouze názor předsedy senátu o vhodnosti tohoto postupu. V názoru na sjednání této dohody může mít obhajoba jiný názor než předseda senátu. Nezřídka považuje předseda senátu sjednání dohody za vhodné proto, že chce takto předejít náročnému dokazování v hlavním líčení, nezřídka s nutností jeho opakovaného odročování. To však není důvod pro to, aby obžalovaný prohlásil, že se cítí vinen ze spáchání skutku, který nespáchal. Takové prohlášení, které je předpokladem ke sjednání dohody, by bylo v rozporu se zájmem na jeho obhajobě. To vše by měl obhájce vysvětlit obžalovanému při poradě předcházející hlavnímu líčení.

Pokud se obžalovaný hájí sám a nevyhledá advokáta za účelem porady, pak je v hlavním líčení v obtížné situaci. Uslyší-li od předsedy senátu, že by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu, nemusí pochopit, že to může být vhodné pro soud, nikoliv pro něj jako obžalovaného. To si ve stresu, který prožívá na počátku hlavního líčení, v době, kdy čeká, kdy bude vyzván, aby vypovídal, nemusí uvědomit. Proto jeho reakce po poučení předsedou senátu o možnosti sjednání dohody o vině a trestu může být nepromyšlená, nahodilá a v rozporu s dosavadní obhajobou, kterou uplatňoval v průběhu vyšetřování.

Nad možností, že předseda senátu v hlavním líčení bude mít za to, že je vhodné uzavřít dohodu o vině a trestu v hlavním líčení, musí obhajoba uvažovat již při přípravě hlavního líčení, nikoliv až v jednací síni soudu. Ještě před zahájením hlavního líčení by měl mít obžalovaný, stejně jako obhájce, jasno, zda je sjednání dohody se státním zástupcem vhodné, či nikoliv. Hájí-li se obžalovaný sám, tak tomu tak zpravidla není.

Zájem o dohodu o vině a trestu by neměl mít obžalovaný, řádně poučený obhájcem, pokud v průběhu vyšetřování nebylo nepochybně prokázáno, že spáchal skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání. To platí i tehdy, pokud státní zástupce nevyhověl návrhu obhajoby na zastavení trestního stíhání dle § 172 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podanému po skončení vyšetřování, a následně podal obžalobu.

Porada obžalovaného s obhájcem o vhodnosti sjednání dohody až v hlavním líčení není vhodná, protože ji sleduje soud, státní zástupce a veřejnost. Kromě toho taková porada reagující na poučení předsedy senátu o možnosti sjednání dohody dokladuje nepřipravenost obhajoby. Po poučení obžalovaného by měl být obhájce připraven přednést předem připravené stanovisko obžalovaného. Buď vyjádřit svůj zájem o sjednání dohody, nebo tuto možnost odmítnout.

Závěr

Výzva obžalovanému, aby se po přednesení obžaloby v hlavním líčení vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě dle § 206 odst. 1 tr. řádu, je obligatorní povinností předsedy senátu. Pokud obžalovaný již po doručení obžaloby využil své právo vyjádřit se ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě (§ 196 odst. 2 tr. řádu), pak může buď on sám, nebo jeho obhájce sdělit soudu, že setrvává na svém vyjádření. V případě, že se po doručení obžaloby nevyjádřil, měl by být připraven na výzvu předsedy senátu, aby se vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v obžalobě již při přípravě na hlavní líčení.

Obžalovaný nebo jeho obhájce by měl být již v rámci přípravy na hlavní líčení připraven i na to, že po přednesení obžaloby v hlavním líčení předseda senátu dle § 206b odst. 1 tr. řádu sdělí obžalovanému a státnímu zástupci, že „vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu“. Se sjednáním dohody o vině a trestu po přednesení obžaloby v hlavním líčení by měl obžalovaný (jeho obhájce) souhlasit, pokud již takový návrh podal po skončení vyšetření nebo po obdržení obžaloby. Jinak, jsou-li důkazy ve prospěch i v neprospěch, tak by s dohodou neměl souhlasit.

Základním cílem zák. č. 330/2020 Sb. je zrychlení a zlevnění řízení. Tento zájem soudu, příp. státního zástupce, se nemusí ztotožňovat se zájmem obžalovaného. Ke zrychlení a zlevnění řízení nemusí obžalovaný přispívat vůbec, nebo jen pokud to je v souladu s jeho zájmem.

Doc. JUDr. Pavel Vantuch, CSc., je bývalým advokátem a vysokoškolským učitelem.

[1] Srov. blíže P. Vantuch: Vyjádření obžalovaného k obžalobě po zaslání jejího opisu, Bulletin advokacie č. 5/2022, str. 31-37.

[2] Z faktu, že obžalovaný po výzvě předsedy senátu označil některé skutečnosti za nesporné [§ 196 odst. 2 písm. d) tr. řádu], někdy obhajoba dovozuje, že stejný názor bude mít státní zástupce i soud. Proto se na dokazování těchto skutečnosti nepřipravuje vůbec nebo nedostatečně. Pokud takto postupuje obžalovaný, který se hájí sám, jde výlučně o jeho pochybení. Jinak jde o pochybení obhájce, který bezdůvodně nepočítal s možností, že se v hlavním líčení bude konat rozsáhlé dokazování, na něž však není obhajoba dostatečně připravena.

[3] Obhajoba by se neměla divit rozladění předsedy senátu, který dle písemného vyjádření obžalovaného i státního zástupce počítal s výrazným zjednodušením a zkrácením hlavního líčení, což po změně vyjádření po přednesení obžaloby není možné. Záleží na obhájci, jak konkrétně na rozladění předsedy senátu zareaguje. V zájmu obžalovaného je, aby obhájce dokladoval, že jednal v souladu se zákonem. To by však měl sdělit nevzrušenou formou, aby zklidnil napjatou atmosféru v jednací síni soudu. Pokud obhájce reaguje vzrušeně a zvýšeným hlasem, může to mít negativní vliv na soustředění a psychické rozpoložení obžalovaného před jeho nadcházejícím výslechem.

[4] Srov. blíže op. cit. sub 1.

[5] K. Pala, J. Všianský: Slovník cizích slov, Nakladatelství Lidové noviny, 1994, str. 391.

[6] Dle § 77a odst. 2 tr. řádu je-li obviněnému uloženo omezení zákazu vycestování, předseda senátu a v přípravném řízení soudce vyzve obviněného nebo toho, kdo má cestovní doklad obviněného u sebe, aby mu cestovní doklad ve lhůtě jím stanovené vydal, jinak mu bude odejmut.

Dle § 78 odst. 1 tr. řádu kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutné pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata.

Dle § 79c odst. 1 tr. řádu kdo má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata.

[7] De lege lata navrhuji, aby předsedové senátu v hlavním líčení upozorňovali obžalovaného, že má právo vyjádřit se ke skutečnostem uvedeným v obžalobě (§ 206a odst. 1 tr. řádu). Jde o to, aby obžalovaný měl po přednesení obžaloby v hlavním líčení právo vyjádřit se k obžalobě tak, jak je má po doručení opisu obžaloby dle § 196 odst. 2 tr. řádu.

De lege ferenda navrhuji novelizaci § 206a odst. 1 tr. řádu takto: „Po přednesení obžaloby a vyjádření poškozeného umožní předseda senátu obžalovanému, aby se vyjádřil ke skutečnostem uvedeným v obžalobě.“

[8] V průběhu hlavního líčení zaznamená obhájce použití formulace dle § 206b odst. 1 tr. řádu jen výjimečně. Častěji to zjistí z neakustického záznamu z hlavního líčení, zpravidla až z protokolu o hlavním líčení.

[9] Pokud předseda senátu v hlavním líčení po přednesení obžaloby uvede, že sjednání dohody o vině a trestu považuje za vhodné, a poučí obžalovaného o možnosti takového postupu, tak to nejednou velmi potěší obžalovaného, který to považuje za úspěch obhajoby. Obžalovaný to v jednací síni soudu považuje za jakousi dodatečnou reakci předsedy senátu na návrh obhajoby na nařízení předběžného projednání obžaloby vzhledem k vhodnosti sjednání této dohody. Tato představa obžalovaného je mylná. Faktem naopak je, že předseda senátu nevyhověl návrhu obhajoby na nařízení předběžného projednání obžaloby, protože vzhledem k okolnostem případu nepovažoval za vhodné sjednání dohody o vině a trestu. Pouze v případě, že by předseda senátu návrhu obhajoby vyhověl a nařídil by předběžné projednání obžaloby dle § 186 písm. g) tr. řádu způsobem dle § 187 tr. řádu, tak by tím dokladoval, že sjednání dohody o vině a trestu považuje za vhodné. K tomu však nedošlo. Až v hlavním líčení, s časovým odstupem, za nezměněné důkazní situace pak předseda senátu má za to, že „vzhledem k okolnostem případu by bylo vhodné sjednání dohody o vině a trestu“.

[10] J. Mulák, J. Provazník: Dopady novely trestního řádu provedené zákonem č. 333/2020 Sb. na základní zásady trestního řízení, Bulletin advokacie č. 11/2020, str. 43.