JUDr. Daniela Kovářová: Jsem hrdá luční advokátka

Jsem luční advokátka a jsem na to hrdá. Jsem luční advokátka skoro celý život. V roce 1987 jsem byla nejprve v Klatovech, pak v Plzni, potom nějakou dobu

Jsem luční advokátka a jsem na to hrdá. Jsem luční advokátka skoro celý život. V roce 1987 jsem byla nejprve v Klatovech, pak v Plzni, potom nějakou dobu v Praze a poslední léta vykonávám advokacii ve Štěnovicích, které mají 2200 obyvatel.

 

Kdo je to luční advokát? Samostatný advokát mimo centrum Prahy, bez zázemí velké kanceláře, mnoha zaměstnanců a týmu koncipientů, který své klienty zastupuje sám a nepotřebuje vnitropodnikové normy. Chodí k němu sousedé a známí, z nichž se časem mnozí stanou jeho kamarády. Nezabývá se fúzemi a akvizicemi, ale rozvody a sousedskými spory. Občas na jeho stole přistane pytel jablek, ošatka vajec nebo čerstvě zabitý králík. V místě, kde luční advokát provozuje praxi, zastupoval polovinu obyvatel a druhá polovina se soudila proti němu. Luční advokát je prostě zavedený termín, podobně jako kabátový tarif nebo palmare.

Pro advokáty mně podobné jsem uspořádala seminář k problematice AML a požádala lektorku Mgr. Petru Vráblikovou, aby výklad zaměřila právě na advokáty mně podobné: na luční advokáty. Seminář to beztak bude úspěšný (podobně jako většina našich regionálních akcí), protože už teď máme 50 účastníků.

Proč o tom píšu? Proč se vám s tím svěřuji? Protože se našel kdesi na Olomoucku advokát, který se tím pojmem cítí uražen a dotčen. Otázka zní, co s tím. Má to vůbec řešit Komora? Měla bych se mu omluvit a seminář zrušit či přejmenovat? Mám ten údajně urážlivý pojem spolu s tisícovkami kolegů vyřadit ze svého slovníku jen proto, že se jím jeden jediný cítí dotčen? Že by politická korektnost dorazila až do advokacie? Na samotném pojmu přece nic špatného není, navíc jeho obsah je po mnoho let advokátům jasný a bez problémů šířený (o čemž svědčí i letmé nahlédnutí do Googlu: viz třeba komentář ostravského advokáta JUDr. Aleše Vídenského v Lidovkách z roku 2020, nebo rozhovor JUDr. Ivo Jahelky pro Rádio Blaník.

A to vůbec nemluvím o tom, že jsem už před lety uspořádala seminář o GDPR pro luční advokáty a nazvala tak dokonce jeden svůj článek. To ho máme ze světa vyzmizíkovat podobně jako cikány a černochy?

Stížnost mě vede k obecnější úvaze: Proč potřebujeme rozlišovat? Protože některé vnější znaky často implikují statisticky častější výskyt jiných, podstatnějších jevů. Kdyby třeba blondýny nevykazovaly statisticky nápadný výskyt roztržitosti, natvrdlosti, naivity či koketnosti, nikdo by o nich nevykládal generalizující vtipy a historky. Marně se některé pohoršují, že zrovna pro ně ony stereotypy neplatí. Obecná zkušenost totiž hovoří jasně. Někdy ovšem i velmi nápadný vnější znak může vykazovat naprostou neutralitu v aspektech, které nás zajímají. Možná to platí i o advokátech. Vnějšího pozorovatele napadne, že právník velké pražské advokátní kanceláře bude mít nejspíš výrazně odlišnou agendu než samostatný advokát z maloměsta a že se tato odlišnost agendy může projevit nejen v advokátní praxi, ale i v tom, že takového právníka budou zajímat jiná témata dalšího vzdělávání.

Kolegova stížnost mě chce poučit, že tomu tak není. Má pravdu? Nebo nemá? Když tak o tom přemýšlím, napadá mě, jestli právě touto svou reakcí nepotvrdil, že působiště může pohled na některé věci určovat dosti zásadně. Kdyby se neozval nikdo, možná by po čase tohle rozlišování podle působiště ztratilo smysl. Takhle ale vím, že bych ho ještě přeci jen používat měla. Díky tedy, pane kolego.

JUDr. Daniela Kovářová, luční advokátka

Go to TOP