Pokuta za pohrdání soudem kvůli vtipu advokáta je porušením svobody projevu

V rozsudku výboru soudců ve věci Simić proti Bosně a Hercegovině (stížnost č. 39764/20) Evropský soud pro lidská práva jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení svobody projevu dle článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech. Případ se týkal vtipu, který stěžovatel, advokát, řekl u soudu, aby ilustroval svou kritiku řízení, ve kterém zastupoval klienta. V důsledku toho dostal pokutu za pohrdání soudem.

 

Soud zjistil, že vnitrostátní soudy nepřiznaly dostatečnou váhu kontextu, ve kterém byly vtipy a kritické poznámky učiněny, a neposkytly relevantní a dostatečné důvody pro ospravedlnění zásahu do stěžovatelova práva na svobodu projevu. Zejména stěžovatelův vtip, vyřčený pouze v soudní síni a nikoli pro média, byl míněn jako kritika způsobu, jakým byla použita pravidla dokazování v případě, který obhajoval, a neměl za cíl urazit členy soudu.

Stěžovatel Mirko Simić je státním příslušníkem Bosny a Hercegoviny, žije v Brčku (Bosna a Hercegovina) a je právníkem. Při odvolání proti občanskoprávnímu řízení jménem jednoho ze svých klientů v roce 2017 vyprávěl pan Simić vtip o profesorovi, který očekával, že jeho studenti budou znát nejen počet, ale i jména obětí bombardování Hirošimy. Způsob jednání soudu druhého stupně tak přirovnal k chování profesora vůči studentům. Vzhledem k tomu, že poznámky pana Simiće byly urážlivé, soud třetího stupně mu následně uložil pokutu 1 000 konvertibilních marek (přibližně 510 eur) za pohrdání soudem. Rozhodnutí bylo po odvolání potvrzeno.

Stěžovatel si na základě článku 10 Evropské úmluvy stěžoval, že nebyla respektována jeho svoboda projevu a podal 30. července 2020 žalobu k Evropskému soudu pro lidská práva.

Rozsudek vynesl výbor tří soudců ve složení: Tim Eicke (Spojené království), prezident, Faris Vehabović (Bosna a Hercegovina), Pere Pastor Vilanova (Andorra) a také Ilse Freiwirth, zástupkyně tajemníka sekce. Soudci se shodli na tom, že trest pana Simiće za pohrdání soudem byl zásahem do jeho práva na svobodu projevu, ale že pro tento trest existovaly právní důvody, šlo o způsob zachování pravomoci soudní. Aby však ESLP určil, zda byl zásah „přiměřený“ a zda důvody pro něj byly „relevantní a dostatečné“, posoudil jej ve světle případu jako celku, včetně obsahu připomínek a kontextu, ve kterém byly vytvořeny. Soud poznamenal, že kritické poznámky, které byly vnitrostátními soudy považovány za urážlivé, byly učiněny advokátem v kontextu soudního řízení, kde hájil práva svého klienta.

Tyto poznámky byly učiněny v soudní síni, a nikoliv v médiích, což znamená, že široká veřejnost o nich nevěděla. Soud navíc neshledal, že by poznámky advokáta Simiće představovaly bezdůvodný osobní útok s úmyslem urazit členy soudu. Byly zaměřeny na způsob, jakým soud druhého stupně aplikoval pravidla dokazování v případě jeho klienta. I když byl tón jeho poznámek sžíravý nebo dokonce sarkastický, použití takového tónu v poznámkách o soudcích bylo ještě v souladu se svobodou slova. I když Soud souhlasil s tím, že je důležité, aby se advokáti chovali diskrétně, čestně a důstojně, aby veřejnost měla důvěru ve výkon spravedlnosti, vzal také v úvahu, že musí mít možnost své klienty účinně zastupovat.

Výbor ESLP se domníval, že vnitrostátní soudy nepřiznaly dostatečnou váhu kontextu, ve kterém byly poznámky učiněny, a neposkytly relevantní a dostatečné důvody pro ospravedlnění trestu. Po zjištění, že vnitrostátní soudy nezaložily svá rozhodnutí na přijatelném posouzení relevantních skutečností, dospěl Soud k závěru, že zásah do stěžovatelova práva na svobodu projevu nebyl „v demokratické společnosti nezbytný“. Došlo tedy k porušení článku 10 Úmluvy.

Soud rozhodl, že Bosna a Hercegovina má zaplatit stěžovateli 510 eur (EUR) jako majetkovou újmu, 4 500 eur jako nemajetkovou újmu a 2 550 eur jako náhradu nákladů a výdajů. Rozsudek je pravomocný.


Zdroj: ESLP
Foto: canva.com

Go to TOP