SD EU k právům zaměstnanců při převodu majetku u postupu pre-pack
V případě úpadku společnosti a převodu majetku v rámci postupu pre-pack má nabyvatel právo odchýlit se od zachování práv zaměstnanců, pokud je takový postup regulován právními a správními předpisy, rozhodl v rozsudku ve věci C-237/20 Federatie Nederlandse Vakbeweging (postuppre-pack) zveřejněném dne 5. května 2022 Soudní dvůr EU.
Skupina Heiploeg (dále jen „bývalá skupina Heiploeg“) se skládala z několika společností působících v oblasti velkoobchodu s rybami a plody moře. V účetních letech 2011 a 2012 bývalá skupina Heiploeg vykázala značné ztráty a v roce 2013 byla čtyřem z jejích společností uložena pokuta ve výši 27 milionů eur za účast na kartelové dohodě. Vzhledem k tomu, že žádná banka nesouhlasila s financováním této pokuty, byl zahájen postup pre-pack.
V nizozemském právu je pre-pack praxí vycházející z judikatury, jejímž cílem je v rámci konkursního řízení umožnit likvidaci fungujícího podniku (going concern) při co nejlepším uspokojení zájmů věřitelů a zachování co nejvyššího počtu pracovních míst. Prodejní transakce prováděné v rámci tohoto řízení týkající se celého nebo části podniku jsou připraveny „zamýšleným insolvenčním správcem“, jehož poslání je určeno příslušným soudem, který jej jmenuje, a informacemi poskytnutými tímto soudem nebo „zamýšleným insolvenčním soudcem“ určeným týmž soudem k tomu účelu, jehož kontrole podléhá. V případě pozdějšího úpadkového řízení tento soud kontroluje, zda uvedené osoby postupovaly v souladu se všemi údaji, které jim byly poskytnuty, a v případě záporné odpovědi v okamžiku vyhlášení úpadku jmenuje jako insolvenčního správce a insolvenčního soudce jiné osoby.
V tomto rámci příslušný soud v lednu 2014 na návrh bývalé skupiny Heiploeg jmenoval dva „zamýšlené správce“ a jednoho „zamýšleného insolvenčního soudce“. Téhož měsíce byl vyhlášen úpadek bývalé skupiny Heiploeg a ty samé osoby byly jmenovány insolvenčním správcem a insolvenčním soudcem.
Dvě nizozemské společnosti (dále jen „nová skupina Heiploeg“), zapsané do obchodního rejstříku dne 21. ledna 2014, převzaly většinu obchodních činností společnosti bývalé skupiny Heiploeg na základě dohody o převodu aktiv. V souladu s uvedenou dohodou nová skupina Heiploeg převzala pracovní smlouvy přibližně dvou třetin zaměstnanců bývalé skupiny Heiploeg, aby vykonávali stejnou práci, avšak za méně příznivých podmínek.
Federatie Nederlandse Vakbeweging (FNV) (Nizozemská federace odborových hnutí) podala opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl prohlášen úpadek bývalé skupiny Heiploeg. Uvedený opravný prostředek byl zamítnut z důvodu, že tento úpadek se stal nevyhnutelným, a z tohoto důvodu je v projednávaném případě použitelná odchylka ze zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků. V důsledku toho není nová skupina Heiploeg vázána pracovními podmínkami použitelnými před převodem.
V souladu se směrnicí 2001/231, jejímž cílem je chránit zaměstnance zejména zajištěním zachování jejich práv v případě převodu podniku, musí být splněny tři podmínky, aby tato odchylka byla použitelná: převodce musí být předmětem konkursního řízení nebo obdobného úpadkového řízení, které bylo zahájeno s cílem likvidace majetku převodce a které probíhá pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci (nebo insolvenčního správce schváleného takovým orgánem).
FNV podala proti uvedenému rozsudku kasační opravný prostředek k Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska), v němž naopak tvrdila, že uvedená odchylka se nepoužije v případě postupu pre-pack a že z tohoto důvodu musí být zachovány pracovní podmínky převzatých zaměstnanců.
Na základě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané uvedeným soudem má Soudní dvůr za to, že v případě převodu připraveného v rámci postupu pre-pack, jako je postup v projednávané věci, a za podmínky, že je takový postup regulován právními a správními předpisy, má nabyvatel v zásadě právo odchýlit se od zachování práv zaměstnanců.2
Posouzení Soudního dvora
Soudní dvůr zaprvé uvádí, pokud jde o podmínku týkající se zahájení konkursního nebo obdobného úpadkového řízení za účelem likvidace majetku převodce3, že v projednávaném případě byla platební neschopnost převodce nevyhnutelná a jak úpadkové řízení, tak postup pre-pack, který mu předcházel, směřovaly k likvidaci jeho majetku, o kterém bylo rozhodnuto. K převodu podniku došlo v průběhu tohoto konkursního řízení.
Cílem odchylky od zachování práv zaměstnanců je vyloučit vážné riziko zhoršení hodnoty převáděného podniku nebo životní a pracovní podmínky, zatímco cílem postupu pre-pack, po němž následuje konkurzní řízení, je dosáhnout co nejvyšší možnou úhradu pro všechny věřitele a zachovat v co největším možném rozsahu pracovní místa. Soudní dvůr dodává, že cílem využití postupu pre-pack za účelem likvidace společnosti je zvýšení šance věřitelů na uspokojení. V důsledku toho lze mít za to, že postup pre-pack a konkursní řízení lze dohromady považovat za směřující k likvidaci podniku ve smyslu čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/23 za podmínky, že je postup pre-pack regulován právními a správními předpisy, aby vyhověl požadavku právní jistoty.
Soudní dvůr dále konstatuje, že postup pre-pack dotčený ve věci v původním řízení lze považovat za postup, který probíhal pod dohledem příslušného orgánu veřejné moci, jak vyžaduje článek 5 směrnice 2001/23, za podmínky, že je regulován právními a správními předpisy. „Zamýšlený insolvenční správce“ a „zamýšlený insolvenční soudce“ jsou totiž jmenováni soudem příslušným ve vztahu k postupu pre-pack, který definuje jejich funkce a při pozdějším zahájení konkursního řízení kontroluje výkon uvedeného postupu, přičemž rozhodne o jmenování či nejmenování týchž osob jako insolvenčního správce a insolvenčního soudce.
Kromě toho k převodu připravenému v průběhu postupu pre-pack dojde až po zahájení konkursního řízení, jelikož insolvenční správce a insolvenční soudce mohou odmítnout přistoupit k tomuto převodu, domnívají-li se, že je v rozporu se zájmem věřitelů převodce. Kromě toho „zamýšlený správce“ musí nejen podávat zprávy o svém řízení přípravné fáze ve zprávě o úpadku, ale rovněž může být jeho odpovědnost založena za stejných podmínek jako odpovědnost insolvenčního správce.
Celý rozsudek SD EU naleznete ZDE.
Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com
1 Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. 2001, L 82, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 98; dále jen „směrnice 2001/23“), čl. 5 odst. 1.
2 Jedná se o práva stanovená články 3 a 4 směrnice 2001/23. Článek 3 odst. 1 první pododstavec uvedené směrnice se týká převodu na nabyvatele práv a povinností vyplývajících z pracovních smluv nebo pracovních poměrů, které jsou závazné pro převodce, zatímco čl. 4 odst. 1 první pododstavec zakazuje propouštění zaměstnanců pouze z důvodu převodu.
3 V tomto ohledu Soudní dvůr rozlišuje mezi dotčeným postupem pre-pack a postupem ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 22. června 2017, Federatie Nederlandse Vakvereniging a další, C-126/16 (viz rovněž TZ č. 70/17), když uvedl, že posledně uvedený se netýkal likvidace dotčeného podniku.