JUDr. Daniela Kovářová je rodinnou advokátkou a prezidentkou Unie rodinných advokátů. V období koronavirové epidemie založila „Koroporadnu“, která bezplatně zodpověděla 15 000 e-mailových a 10000 telefonických dotazů. Advokátní deník proto nyní zajímalo, jak se proměnila praxe rodinného advokáta během poslední doby a co se dnes děje s českými rodinami.

Rodinné právo bylo dříve popelkou a úspěšní absolventi právnických fakult usilovali o jiné, silové obory práva. Jak to vypadá dnes?

Za posledních deset let se pohled na naše odvětví velmi proměnil. Řada mladých kolegů si je volí cíleně, stovky odborníků se v něm vzdělávají a také pohled veřejnosti je dnes jiný. Část společnosti více chápe to, že rodina je pro náš život určující. Formuje naše hodnoty, náš postoj ke světu, přístup ke vztahům a k řešení problémů. Při špatné péči v útlém věku dítěte vznikají patologie a složitosti, které nás pak ovlivňují po celý život.

Proměnily se nějak v posledních letech problémy, které rodinný advokát řeší nejčastěji?

Ke změnám dochází neustále, i rodinná advokacie se vyvíjí a mění. Nejde o překotné změny, spíš o pozvolnou proměnu rodiny a společnosti, která se promítá v naší advokátní praxi. Před 50 lety byly nejčastějšími důvody rozvodů nevěra, alkoholismus a hrubé násilí. Na přelomu tisíciletí zase rozdílnost povah a zájmů. Dnes do manželství vstupují lidé po několikaletém společném soužití, které mnohé důvody rozpadu mladých manželství eliminuje. Naopak sledujeme stále častější rozpad manželství dlouholetých poté, co odrostou děti.

A jak se do praxe rodinného advokáta promítly poslední dva náročné roky restrikcí?

Epidemie a s ní spojené restrikce dopadly na rodiny zásadně. Dobře fungující rodiny s pevně stanovenými hranicemi, se zásadami denního programu a zejména s větším počtem dětí ustály dobu izolací a zákazů dobře. Rodiče ve vztahové krizi povětšinou dali na naše rady a pokoušeli se dohodnout mimosoudně. Počet soudních rodinných sporů během posledních dvou let rapidně poklesl a na původní výši už se nevrátil, což je známkou dobré edukace rodin a výchovné role advokátů, soudců a opatrovníků. Na druhé straně – kdo se dnes soudí kvůli rodinným vztahům, ten tak činí už velmi konfliktně. Spory jsou pro všechny strany časově i emocionálně značně náročné. Vyjednávání bývá skoro vždy neúspěšné, ba takřka vyloučené, protože vzájemné vztahy mezi manžely jsou nesmiřitelné. Mnohdy spolu partneři ani nevydrží ve stejné místnosti, útočí na sebe, obviňují se. Žádný nechce slevit ze svých pozic. A nechtějí pochopit, že vypjatý spor vždycky odnese dítě.

To jsou velmi smutná slova. Vidíte naopak v současné době něco pozitivního?

Vidím řadu mladých kolegů, kteří se rodinnému právu věnují právě proto, že cítí jeho obrovský význam pro každého člověka. Specializují se a intenzivně vzdělávají. V našem oboru je právo jen kousíčkem nezbytného vzdělávání a dovedností. Dobrý rodinný advokát potřebuje psychologii, terapii, mediaci, vyjednávání, zdrženlivost, sebereflexi a obrovskou empatii. Uvědomuje si, jak jsou klienti v krizi a pod vlivem emocí ovlivnitelní a manipulovatelní, proto musí volit slova a doporučení opatrně. S nadšením registruji všechny tyto schopnosti u vzrůstajícího počtu svých kolegů všech věkových kategorií – advokátů i soudců. A vítám také, že nové vedení ČAK podporuje celoživotní vzdělávání v „měkkých“ dovednostech. Bez nich se advokacie zaměřená na rodinné vztahy nedá dělat.

A jak rodinám pomáhá legislativa?

Zákony z posledních let rodině příliš nepomáhají, ba dokonce jí mnohdy škodí. Rodinné vztahy, láska, přátelství, úcta a respekt jsou hodnotami, které nelze inženýrsky upravovat právem. A pokud se o to stát pokusí, nemůže nikdy uspět, naopak normálnímu člověku přílišnými povinnostmi sváže ruce a zkomplikuje život. To jen naivní sociální inženýři soudí, že schválení nového paragrafu nebo zákona vylepší běžný život. Lásku nelze soudně vymáhat, a kdo si to myslí a obrátí se kvůli tomu na soud, ten si moc nepomůže a rodinné vztahy ještě zhorší. Rolí práva je korigovat jen hraniční a nejpalčivější situace. Právo je tu pro válečné okamžiky, nikoliv pro každodenní život. V něm o dobré rodinné vztahy musí pečovat po celý život každý sám.

Děkujeme za rozhovor.

Redakce AD
Foto: archiv JUDr. Kovářové