Talent roku 2019 nejen kritizuje, ale snaží se problémy napravovat

Kategorie Talent roku soutěže Právník roku je určena mladým právníkům do 33 let, jejichž autentické písemné odborné a literární práce s právní tematikou vyhodnocuje odborná porota. Letos v ní nejlépe uspěl a Talentem roku 2019 se stal JUDr. Jakub Drápal, M.Phil., doktorand PF UK v Praze, výzkumný pracovník Ústavu státu a práva AV ČR a asistent soudkyně Ústavního soudu.

Vystudoval Právnickou fakultu UK a v současné době studuje v doktorském studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, působí jako výzkumník na Ústavu státu a práva AV ČR a na částečný úvazek pracuje jako asistent soudkyně Kateřiny Šimáčkové na Ústavním soudu ČR. Je členem Výboru proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání Rady vlády pro lidská práva a členem Výboru pro bezpečnost hlavního města Prahy. Ve volném čase se zabývá dobrovolnickými aktivitami jako vedoucí na dětských táborech, je autorem mnoha odborných publikací, článků, recenzí a monografií, za jednu z nich, knihu o advokátovi Kamillu Reslerovi, obdržel zvláštní cenu předsedy ČAK. Mluví anglicky, francouzsky a španělsky a mezi jeho koníčky patří vysokohorská turistika, vodáctví, jízda na kolečkových bruslích, tanec a hra na kytaru.

Jaký význam má pro Vás ocenění Talent roku?

Ve svých publikacích často upozorňuji na problémy v praxi a teorii. Kritiku neslyší nikdo rád, byť se, je-li to možné, snažím nejen kritizovat, ale i navrhnout, jak by šlo jednotlivé problémy napravit. I oceněná esej je kritická, a proto pro mě Talent roku znamená i povzbuzení v tomto přístupu, který ne vždy vede ke zlepšení vztahů.

Co Vás vedlo k výběru tématu, jemuž jste se věnoval ve své vítězné práci?

Jako právníky nás velmi často zajímá výsledek. Pro účastníky je ale mnohdy spravedlnost řízení (nikoli jen výsledku) podstatnější pro akceptování konkrétního rozhodnutí. V zahraničí jsem se setkal s proudem procedurální spravedlnosti, který mě oslovil, protože mu nejde pouze o formální poskytnutí práv účastníkům, ale ptá se i po jejich správné aplikaci. A o to by nám právě mělo jít. V práci na tématu procedurální spravedlnosti mě pak povzbudila podpora Nadace Jana Husa.

Jako téma jste si zvolil procedurální spravedlnost a trestní řízení, co pro Vás ale znamená spravedlnost obecně?

To, že výsledkem je férové, přiměřené a rovné zacházení, tedy že pokud bych dokázal stát se ideálním soudcem Herkulem, pak bych došel k velmi podobnému závěru. Nemyslím si, že jsem plně schopen takového uvažování ve věcech, které se mě osobně či emočně týkají. Proto mi tak podstatná přijde procedurální spravedlnost. Při dodržení jejich zásad je totiž pravděpodobnější, že se ke spravedlivému závěru skutečně dojde a že to tak účastníci budou vnímat, protože dodržení těchto zásad jsme schopni posoudit i v případech, které se nás blíže týkají.

Chtěl jste být vždy právníkem a prát se za spravedlnost?

Předcházely tomu fáze kriminalisty, policisty obecně a v úplném počátku popeláře, ale poté ano.

O Vás je všeobecně známo, že se v kontextu spravedlnosti intenzivně zajímáte i o dějiny. Čí životní příběh v historii Vás nejvíce zasáhl a proč?

Z profesního hlediska mě nejvíc inspiruje William Wilberforce. Dlouhá léta bojoval za spravedlnost pro ty, jejichž hlas neznamenal nic, přičemž se nakonec zasloužil o zrušení otroctví. Věřil, že není na Zemi jen proto, aby si užíval – byl praktikujícím křesťanem. Učit se od něj jde i v neústupnosti, protože se při své práci nenechal znechutit neúspěchy. Jen od okamžiku prvního podání návrhu zákona zakazujícího obchod s otroky do chvíle jeho přijetí uplynulo 15 let, během kterých neustále pracoval bez jistoty, zda jeho práce bude mít jasný výsledek.

Už víte, co uděláte s finanční odměnou, která je s cenou spojena?

Zčásti mi umožní věnovat se plně akademické práci a část nejspíše padne na dovolenou s manželkou.

P. S. Vítěznou práci JUDr. Jakuba Drápala s názvem Procedurální spravedlnost a trestní řízení: zahraniční poznatky a jejich možné využití v ČR si  zájemci budou moci přečíst již příští měsíc v Bulletinu advokacie č. 3/2002.


PhDr. Dagmar Koutská

Foto: Jan Hromádko + Mia Gebauer

Go to TOP