Dosud platilo, že lidé, kteří utrpěli pracovní úraz, získali u stejných následků nižší odškodnění než osoby zraněné při dopravní nehodě. Klíčovou roli zde hrála hodnota jednoho bodu, která je u pracovních úrazů jasně daná na 250 korun, zatímco u bouraček každý rok odráží růst průměrné mzdy. Soud si však na tuto nerovnost posvítil a přelomovým rozhodnutím umožnil lidem zraněným v práci získat vyšší kompenzaci. Uvedl to Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20. Dané řešení je vhodné aplikovat hlavně na vážnější případy.

V odškodňování dlouhodobě platí jasná nerovnost, která souvisí s metodou, jak se kompenzace vypočítává. Zásadní jsou body – čím vážnější je zranění, jeho další následky a vliv na život poškozeného, tím více bodů a vyšší částka. „Nerovné ale bylo nacenění jednoho bodu na základě příčiny úrazu. U dopravních nehod se jedná o částku, která je každý rok navyšována tak, aby odpovídala zvyšujícím se mzdám. Ve 3. čtvrtletí 2021 činila průměrná mzda 37 499 korun, hodnota jednoho bodu pro rok 2022 je tak 374,99 korun. Naopak u pracovních úrazů se hodnota bodu trvale drží na 250 korunách,“ vysvětluje Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia.

Pravidlo o 250 korunách za bod pro pracovní úrazy platí od roku 2015, do té doby byla hodnota jednoho bodu dokonce pouhých 120 korun. Hodnota bodu za dopravní nehody však v mezičase rostla, protože odráží vývoj průměrné mzdy – z cca 260 korun za bod v roce 2016 až na letošních 375 korun. Mezi hodnotami obou bodů se tak široce rozevřely nůžky – rozdíl se změnil z 10 na 125 korun. Dlouhodobě pak platilo, že kdo se zranil v práci, získal za stejné následky výrazně menší odškodnění, než kdyby k úrazu přišel při dopravní nehodě.

Ústavní soud poukázal na nespravedlnost

Zajímavé rozuzlení této nerovnosti přinesl nález Ústavního soudu, a to u případu člověka, který se shodou okolností zranil právě při dopravní nehodě a nelíbil se mu postup odškodnění. Pravidlo je však aplikovatelné i na běžné úrazy například ve skladech, kancelářích a podobně.

První dva rozsudky soudů, které se k případu vztáhly, nedávaly poškozenému větší naděje. Zedník se velice vážně zranil, když cestoval autem se svým kolegou. Následkem dopravní nehody bylo i snížení společenského uplatnění a trvalá invalidita prvního stupně. Muž tak zůstal omezen i ve svých koníčcích a možnostech dále vykonávat původní zaměstnání. „Zásadní bylo, že se poškozený domáhal spravedlivého odškodnění, a to dle Občanského zákoníku a metodiky Nejvyššího soudu. Chtěl, aby bylo odškodnění vypočteno metodou, která je pro něj výhodnější a reálněji finančně odráží dopady úrazu,“ vysvětluje Beck.

Na konci minulého roku poškozený konečně uspěl. Ústavní soud uvedl, že má muž na výše zmíněný postup nárok.  Toto rozhodnutí se vztahuje na všechny pracovní úrazy, u kterých si poškození nechají udělat oba posudky – tím prokáží nespravedlnost. Pokud se ukáže, že posudek podle metodiky Nejvyššího soudu je pro poškozeného výhodnější, může člověk žádat o plnění z této formy na základě daného judikátu.

 „Rozhodnutí soudu v podstatě otevřelo prostor pro spravedlivější řešení odškodnění, a to především u závažných případů. Lidé tak nebudou finančně biti za to, že k úrazu došlo v práci, nikoliv ve volném čase. Následky zranění jsou identické, není proto důvod, aby byl úraz v práci odškodňován nižší částkou. Konkrétní případ z rozhodnutí, kdy k úrazu došlo právě na silnici, je přitom pouhá náhoda. Místo úrazu by nemělo hrát roli, nemusí tak být ve spojitosti s dopravou,“ zdůrazňuje Beck.

Redakce AD
Foto: canva.com