C. H. Beck, Praha 2021, 792 stran, 1190 Kč.

Odborná monografie s příznačným názvem Pracovní právo, která byla zpracována autorským kolektivem pod vedením prof. Jana Pichrta, vedoucího Katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Karlovy univerzity, je co do svého obsahu a rozsahu jedinečným literárním počinem v česko-slovenském jazykovém prostoru. Jde o zdařilé a mimořádně poctivě zpracované dílo, jež může velmi dobře sloužit nejen jako vysokoškolská učebnice, ale také jako inspirace pro budoucí generace právních badatelů i praktikujících právníků v tomto oboru.

Jak je patrné již jen ze samotného složení autorského kolektivu, bylo při jeho výběru postupováno velmi uvážlivě. Jakkoliv jde o kolektiv relativně rozsáhlý, lze z jeho celkového složení seznat, že nešlo o volbu náhodnou, naopak byl sestaven velmi vyváženě, neboť se zde setkávají a tříbí názory nejenom zkušených vysokoškolských pedagogů, ale také odborníků působících dlouhodobě mimo tuto oblast: ve státní správě, legislativě, advokacii apod., přičemž v řadě případů je tato zkušenost vzájemně propojena. Právě znalost této oblasti, jakož i schopnost vhodně reflektovat jak potřeby akademické, resp. výukové, teoretický přesah textu i jeho praktická orien­tace významně přispívají ke hledání a nacházení rozumných náhledů na řešení některých sporných otázek, se kterými se aktuálně praxe i právní doktrína potýká.

Autorskému kolektivu se podařilo umně propojit výklad teoretické části tohoto významného oboru s možností prakticky si ověřit nabyté znalosti; samotný text monografie je totiž vhodně doplněn o názorné příklady. Součástí textu učebnice jsou též citace relevantních právních předpisů, zahraniční literatury a judikatury, jak je u odborných monografií tohoto typu standardem.

Co se týče obsahové stránky recenzované materie, navzdory svému rozsahu je uspořádána velmi přehledně. Autorský kolektiv se zde podrobně věnuje nejen standardní materii pracovního práva (jak je obvyklé), ale také zcela novým výzvám, s nimiž je na počátku 21. století konfrontována sociální politika Evropské unie (rovnost, zákaz diskriminace či vysílání zaměstnanců k výkonu práce do jiného členského státu Evropské unie). Názory autorů této publikace nezřídka podporují převládající názorový proud, který je popsán srozumitelným, a především přesvědčivým způsobem. Jindy se autoři staví na stranu menšinového pojetí, popř. přinášejí zcela nový pohled, vždy však s jasnými argumenty a transparentně deklarovanou a vědecky doložitelnou metodou. Autoři tak podrobují kritické analýze současný stav poznání a zároveň upozorňují na posuny v právní úpravě, judikatuře i samotné doktríně, což by mohlo/mělo vést k přehodnocení některých dosud v odborné veřejnosti panujících závěrů. Tam, kde to autoři považují za vhodné a prospěšné, využívají na podporu svých závěrů mj. i názorů zahraniční právní doktríny, případně (relativně) konstantní rozhodovací praxe, zejména pak judikatury Nejvyššího soudu ČR, na niž autoři reagují v rámci výkladu prakticky u všech diskutovaných institutů pracovního práva.

Co se týče struktury textu, je předložená monografie standardně členěna na obecnou část a zvláštní části, které se zabývají individuálním pracovním právem, kolektivním pracovním právem a právní problematikou zaměstnanosti. Těžiště předložené publikace spočívá v hledání ospravedlnitelných limitů modernizace pracovního práva. Modernizací je v kontextu celkového textu přitom nutné rozumět všeobecné volání po snížení ochrany garantované zaměstnancům pracovním právem. V předmětné publikaci je obsažen popis a hodnocení „národní“ cesty vedoucí k liberalizaci pracovního práva, v němž leží ostatně i badatelské jádro samotné monografie. Podnětná jsou rovněž doporučení autorského kolektivu na řešení současné složité situace, v níž se pracovní právo nachází. Za všechny lze zmínit snahu po novém vymezení působnosti ochranné funkce pracovního práva redefinováním pojmu zaměstnanec, resp. vytvořením zvláštní kategorie, kombinující postavení zaměstnance a malého podnikatele. Autoři tak přinášejí dílo vyzrálé a komplexní, které čtenáři nabízí nejen úplný teoretický výklad celé dotčené sféry, nýbrž současně i mnoho praktických a užitečných náhledů na řešené pracovněprávní instituty, včetně jejich přesahů do oblasti evropského práva a jiných právních odvětví (včetně práva ústavního, občanského i správního).

Závěrem si tak dovolím shrnout, že recenzovaná odborná monografie představuje mimořádně zdařilé dílo a počin vědy pracovního práva, ve kterém jeho autorský kolektiv fundovaně zpracoval nelehkou materii k širokému a současně vysoce praktickému tématu. Publikace tak navíc poskytuje čtenáři řadu námětů de lege ferenda, a ukazuje tak, jakým směrem by se právní úprava měla ubírat.

K publikaci samotné tak nemám žádné výhrady či připomínky. Naopak je namístě pochvala celého autorského kolektivu za mimořádně zdařilý a zejména poctivý počin v podobě kompaktní a souhrnně zpracované monografie, kterou se nebojím bez dalšího osobně označit za učebnici další generace. Je nutné akcentovat i to, že její vydání přišlo v době, kdy je knižní trh zaplaven množstvím jiných publikací, ve kterých lze nalézt řadu rozličných (někdy více, jindy spíše méně) vyargumentovaných a často protichůdných názorů, v nichž se lze často jen stěží orientovat. Proto je pro mě vždy osvěžující (na straně jedné) a též uklidňující (na straně druhé), když narazím na publikaci, jakou je posuzovaný počin autorského kolektivu kolem prof. Pichrta.

 JUDr. JÁN MATEJKA, Ph.D., ředitel Ústavu státu a práva AV ČR, v. v. i.