A. Mokrý: Těší mě práce v mezinárodních vztazích, byť současnost je alarmující

Exkluzivně pro AD

 Do představenstva České advokátní komory kandidoval JUDr. Antonín Mokrý již po několikáté a opět uspěl, ač, jak sám uvedl, věděl, že jeho šance na zvolení budou podstatně menší než dříve. Jak vnímá – i z pozice bývalého prezidenta CCBE – současné celosvětové dění i dopady pandemie na advokacii a jakým směrem by se měla Komora v následujících letech ubírat, se svěřil v rozhovoru pro Advokátní deník.

 

Byl jste zvolen náhradníkem představenstva na další čtyři roky. Co vše jste při své kandidatuře zvažoval?

Bylo mi od počátku jasné, že pokud se rozhodnu kandidovat, musím počítat s tím, že tentokrát budou mé šance na zvolení o mnoho menší než kdykoli v minulosti. Už samotný nebývale vysoký počet kandidátů do představenstva, vytváření několika názorových seskupení kandidujících advokátů, stejně tak jako nebývalá aktivita kandidátů na sociálních platformách a v jiných médiích, dávaly tušit, že se bude jednat o předvolební kampaň ne nepodobnou té, která probíhá ve volbách politických – tedy tvrdou a někdy ani ne zrovna korektní. Ti, kdo mě znají, navíc vědí, že nejsem velkým fandou sociálních sítí, nemám osobní profil ani na Twitteru, Facebooku či Instagramu. Dění na nich tím pádem sám nesleduji. Tedy hendikep od samého počátku. Udělal jsem si proto alespoň profil na LinkedIn, abych vůbec něco měl, a tam jsem dal pár základních věcí o sobě, abych oslovil alespoň někoho. Také jsem využil nabídky spolukandidáta Michala Žižlavského v jeho Legal TV, kde jsem trochu porozprávěl o tom, co mám na srdci, ale jenom poměrně krátce. Tedy kampaň jsem na rozdíl od jiných nějak zvlášť neexponoval. Byl jsem tak příjemně překvapen, že jsem se do širšího představenstva vůbec dostal.

 

Jaké máte pocity z prvních měsíců činnosti nového představenstva?  

Díky tomu, že se zde potkávám s několika lidmi z bývalého představenstva, včetně nově zvoleného předsedy Roberta Němce, vítám, že můžeme navázat na celou řadu témat, která jsme začali diskutovat a rozpracovávat už před sněmem. Například nová podoba webových stránek a celkové zlepšení komunikací Komory dovnitř profese i navenek, nebo také zlepšení průběhu a přípravy na advokátní zkoušky. Nové agendy průběžně přibývá, takže jednání představenstva jsou stále náročnější. Ale ptáte-li se mne na pocity, pak mohu prozradit, že mám dobrý pocit i z určité obměny v představenstvu, to znamená, že noví členové a náhradníci jsou velice agilní, rychle se zapracovali a zatím se zdá, že jsou viditelným přínosem do týmové práce.

 

V představenstvu budete – stejně jako v předchozím období – zodpovědný za oblast mezinárodních vztahů ČAK, konkrétně za činnost Sekce pro mezinárodní právo a právo EU a za působení české delegace v CCBE. Je něco, co bylo započato v uplynulém období a na co byste chtěl nyní navázat?

Jsem rád, že mohu pokračovat ve své dlouholeté orientaci, tedy v oblasti mezinárodních vztahů Komory. Promiňte, že teď trochu odbočím, ale vlastně ani ne zas tak daleko. Od doby, kdy jsem se 24. 2. 2022 ráno probudil a žena mi oznámila, že Rusové vtrhli na Ukrajinu, byl jsem několik dnů jako zmražený a dodnes nemám příliš dobré sny. Chci říct, že se mi zdá, že jsme se všichni ten den probudili do jiného světa, ve kterém jako by přestaly platit základní zásady a postuláty mezinárodního práva a vůbec všeho, na co jsme byli dosud zvyklí. Do světa, ve kterém se z vůle jednoho psychopata a s ním propojených blouznivců, jimiž se obklopil a kteří mu bez odporu naslouchají, znovu vracíme na nepředvídatelnou trajektorii zla a nenávisti, ve které byli přinuceni žít mnozí z nás a naši předkové v minulém století. To on, jehož jméno se mi ani nechce vyslovovat, potřebuje denacifikovat. A všichni, kdo ho podporují. Musíme si teď vyčistit stůl a udělat inventuru všeho, co jsme zanedbali a rychle se podle toho zařídit. Jde o to, že jsme zjevně podcenili, čeho je Rusko schopné, a jak lehkomyslně jsme nedomýšleli a nedocenili nebezpečnost kroků, kterými už dříve Rusko testovalo, co všechno civilizovaná část světa ještě snese a nad čím je ochotna přimhouřit oči. Z tohoto pohledu mnoho aktivit, které Západ podnikal a rozvíjel pro blaho svých občanů a obecně pro lepší budoucnost lidstva, bude možná nutné odložit a posečkat, až toto barbarské řádění skončí, a bude třeba se soustředit hlavně na to, jak to běsnění ukončit. Bohužel, asi nemůžeme moc spoléhat, že by Rusko mělo nějaké samočistící mechanismy, protože jeho historie za posledních sto let tomu ani v nejmenším nenasvědčuje. Jde svou podstatou stále o feudální stát. Nejprve je tedy nutno co nejúčinněji pomoci Ukrajině v její spravedlivé obraně, nevinným lidem, kteří hromadně opouštějí svou vlast před ruským terorem, a současně masivně posílit naši obranu, která by barbary zastavila, pokud by chtěli svou „zvláštní operaci“ rozšířit na další sousedy. Naskýtá se racionální a myslím i poměrně legitimní otázka, zda nebude nutno počítat i s nějakými omezeními práv, míněno například vlastnických, případně práv souvisejících s volným pohybem osob a možná dalších práv. O tom budou vedeny jistě vzrušené debaty mezi zastánci a odpůrci takových omezení a tady bude jistě místo i pro advokáty a další právnické profese, jaký postoj v takových debatách zaujmou. Podotýkám, že „zmrazit majetek“ ještě neznamená, že je někomu definitivně odňat, a podotýkám, že zásadním způsobem zpřísnit podmínky udělení víza nebo po dobu válečného stavu přímo zakázat vstup do země státním příslušníkům agresora, ještě neznamená porušení svobody volného pohybu, ale maximálně jeho omezení, a to z důvodu veřejného zájmu a ochrany bezpečnosti. Tady v Praze, kde bydlím, nebo například v Karlových Varech, ale i jinde, se například nacházejí stovky dlouhodobě neobývaných luxusních bytů a jiných nemovitostí, které by mohly „dočasně“ posloužit pro ubytování uprchlíků, kteří v mnoha případech přišli o veškerý svůj majetek. Není mi přitom známo, ale možná se mýlím, že by byť jediný z těchto objektů byl příslušným vlastníkem – občanem Ruské federace nebo jím nastrčeným držitelem – k takovému účelu nabídnut.

V tomto ohledu se vracím k vaší původní v otázce v tom smyslu, že jsme již v uplynulém volebním období představenstva vždy hájili svobodu a nezávislost advokacie a nechtěli připustit jakékoli zásahy do výkonu naší práce, zejména pak do důvěrnosti vztahu mezi advokátem a jeho klientem. Myslím, že právo na soukromí (tedy právo, jímž je zasahováno do osobní integrity občana) a právo na spravedlivý proces výrazně přesahují některá další základní práva a zde ani takové okolnosti, jako je válečný stav či jiný obdobný stav, nepřipouštějí žádná omezení těchto práv. Na tom bychom měli za všech okolností setrvat a v tom smyslu vidím kontinuitu s tím, co advokacie doposud vždy hájila. Myslím si ovšem, že například celá problematika AML (tedy problematika ochrany proti praní špinavých peněz a boje proti terorismu a organizovanému zločinu) dozná v následujícím období trochu jiné podoby, a to především v tom směru, že větší důraz bude kladen na účinnější rozkrývání tzv. skutečných vlastníků při obchodních a finančních transakcích. To podle mého není a nemůže být dostatečně účinné, pokud se skuteční vlastníci skrývají za složitými sítěmi entit, jejichž rozpletení je mnohdy obtížné i pro celé týmy specialistů na tuto problematiku. Musíme si přiznat, že celé AML je spíše jen hrou kočky s myší, kdy rychlejší myš, díky rozsáhlé síti děr a podzemních úkrytů, kočce ve většině případů unikne. Takže je třeba se zaměřit především na příčiny tohoto stavu. Má-li být kočka úspěšná, je třeba myší díry ucpat, tj. zamezit příčinám a cestám těchto úniků, nikoli až jejich následkům. Zdá se, že toto nebylo dosud v zájmu některých zemí napomáhajících vzniku takových struktur za zvlášť výhodných daňových podmínek, a tak jde jen o stínohru, kdy se čas od času provalí z toho či onoho zdroje skandální zjištění nějakých dalších „papers“ (Panama, Pandora atd.), ale pak se zase stíny vytratí, myš zmizí v díře a je ticho po pěšině.

 

 

Stejně jako v předchozích dvou letech i letos Vaši práci pravděpodobně ještě ovlivní pandemie onemocnění covid-19, nicméně, plánujete již nyní nějaké projekty, na nichž bude ČAK participovat?

Už ovlivnila a doufám, že už neovlivní, protože snad skončí. Naštěstí to ovlivnění není ani zdaleka tak hrozné v porovnání s tím, co by nás mohlo čekat v případě, kdyby se nevyřešila nebo naopak, nedej bože, eskalovala celá ta věc s Ruskem. Z pohledu psychologického vidím pokračování jedné pandemie a její případné nahrazení pandemií druhou, v tomto případě válečnou, za poměrně závažný moment. Vzniká tady úplně nová generace, která se už narodila do nepřirozeného a život ohrožujícího stavu, a pokud by takový stav měl pokračovat, byť v jiné podobě ještě dlouhou dobu, mohla by tím být tato generace nadlouho poznamenaná. Ostatně i má generace a generace mých rodičů byla poznamenaná marasmem komunismu a ještě nyní, po více než 30 letech svobody, je to bohužel vidět. Ano, Komora se nadále bude snažit participovat na smysluplných projektech, které v EU vznikají. Vždy jsme například podporovali vzdělávací projekty, výměnné stáže pro advokáty a koncipienty a v tom pokračujeme. Napříč EU existuje stále nedostatečné vzdělávání advokátů v oblasti evropského práva, podobně jako v oblasti používání a rozvíjení digitálních technologií. I k těmto projektům se nepochybně budeme hlásit.

 

Kde by podle Vás měla být Komora za další čtyři roky, co by vše měla v rámci Vašeho volebního období zvládnout?

Jak jsem uváděl při různých příležitostech již před nedávným sněmem, Komora je tady především proto, aby hájila nezávislost a svobodu výkonu advokacie. Vedle toho by měla podporovat rozvoj trhu právních služeb, čímž míním právních služeb poskytovaných advokáty, a to v příslušné kvalitě a se zárukou odpovídající odpovědnosti ve vztahu k příjemcům služby. Ke slovu se hlásí umělá inteligence, ale ta nás nemůže nahradit. Zachování lidského faktoru v nakládání s umělou inteligencí tady musí zůstat, protože kdybychom s ní zacházeli bez lidské kontroly, mohlo by to dopadnout špatně. Myslím, že bychom ve spolupráci s legislativci ve veřejné sféře měli zvládnout dílčí novelizaci advokátních předpisů a posléze možná i dalších předpisů posilujících ochranu důvěrnosti komunikací mezi klientem a advokátem. Musíme se aktivně účastnit prací na rekodifikacích procesních předpisů, protože každý z aktérů, který se na tom podílí, nahlíží potřebu změn poněkud jinou optikou podle toho, zda je advokát, soudce, státní zástupce, profesor práva nebo byznysmen. My bychom měli podporovat na jedné straně potřebu snazšího přístupu občana ke spravedlnosti, ale na druhé straně akcentovat i důsledné zachování jeho procesních záruk tak, aby případné zjednodušení procedur nebylo na úkor kvality rozhodování. Na Vaši otázku, kde by Komora měla být za 4 roky, odpovídám, že by především měla zůstat tam, kde je, ale navíc by měla být ještě respektovanější, a to jak státem, tak samotnými advokáty. Ke členům vlastní profese proto musí být v prvé řadě přátelská a vstřícná, přísná jen tehdy, když je to nutné.

 

Vedle funkce v představenstvu Komory působíte i jako advokát. Jak si myslíte, že by měla úspěšnému advokátovi v jeho profesním růstu pomáhat jeho stavovská organizace?

Pro Komoru a pro naši profesi jako takovou pracuji už téměř 30 let ze své advokátní kariéry. Asi si tedy dovedete představit, že to muselo mít určitý vliv na mou vlastní praxi, kterou jsem zejména v určitých obdobích nemohl rozvinout tak, jak bych si představoval, a platil jsem určitou daň tomu, že dělám i něco tak trochu odlišného, než je jen každodenní služba klientům. Ale nelituji toho, že jsem se tak rozhodl. Ze své dlouholeté zkušenosti v činnosti v Radě evropských advokátních komor (CCBE) vím, že stavovská organizace může napomáhat profesnímu růstu advokáta hlavně tím, že mu poskytuje potřebné informace o právním rámci poskytování právních služeb, vodítka k řešení těch či oněch rámcových situací a zajišťuje, aby tento právní rámec byl pro advokáta co nejméně svazující a poskytoval mu odpovídající ochranu. Představa, že by však stavovská organizace byla především servisní organizací poskytující advokátům např. vzory podání, odpovědi na veškeré právní otázky včetně závazné interpretace těch či oněch předpisů či návodů, jak postupovat v určité konkrétní kauze, to je představa iluzorní.

 

Jaký je Váš recept na to skloubit vlastní praxi, funkci v ČAK a další profesní aktivity a při čem nejradši relaxujete?

Je to věc osobního rozhodnutí každého advokáta. Buďto si zvolíte život, kde naprostou většinu svého času strávíte v jedné kanceláři, maximálně v budovách soudů nebo při návštěvách klientů ve věznicích, anebo chcete z tohoto kruhu taky trochu vypadnout, ale platíte za to určitou daň, jak jsem už řekl. Já jsem si zvolil to druhé. Snažil jsem se přitom ani jednu z těchto svých aktivit neošidit. Jak se mi to podařilo, to je na posouzení jiných. Já jsem člověk, který, když něco dělá, tak se rád neustále rozhlíží kolem sebe, a někdy i do hodně velkých dálek, včetně toho, že miluji paralelní světy, v nichž se to či ono vyvíjí jinak. Relaxuji tím, že pozoruji přírodu, relativně hodně čtu, hlavně beletrii, ale i non-fiction, různé úseky svého života jsem se věnoval různým oblastem počínaje filmovým uměním, přes historii až po výtvarné umění – tomu se věnuji hlavně v poslední době. Jak říkám, člověk nesmí podlehnout tomu, že jen neustále kouká do mobilu nebo do počítače, ale raději si o věcech popovídá v přímém kontaktu s reálnými lidmi. Pevně věřím, že tímto směrem se civilizace nakonec bude ubírat.

Děkujeme za rozhovor!

 

Redakce AD
Foto: archiv A. Mokrého

Go to TOP