Události posledních dnů, kdy byly zveřejněny materiály naznačující, že obavy advokacie z odposlechů hovorů mezi klientem a jeho obhájcem v brněnské vazební věznici nejsou akademickým, ale zcela reálným problémem, mě vrátily k jednomu „vtipu“ z doby totality – nemluv, když mluvíš, tak nepiš, když píšeš, tak se nepodepisuj, a když se podepíšeš, tak se nediv. Uvozovky u slova vtip jsem zvolila zcela záměrně, ona to byla spíše smutná realita než vtipný bonmot.

Reálnost hrozby ohrožení důvěrného vztahu mezi advokátem a jeho klientem nevyplývá jen ze zveřejněných případů z Brna. Státní orgány nabývají opakovaně přesvědčení, že ke své úspěšné činnosti potřebují informace, které má advokát. Nejednou jsem se ve své praxi setkala s názorem úředníka, že ochranu přece požívá jen komunikace obhájce a klienta v trestním řízení, ale v jiných řízeních – daňovém, správním, celním atd. přece musí ochrana důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem ustoupit veřejnému zájmu na zjištění reálné „pravdy“. A pokud tyto informace (oprávněně) odmítá poskytnout advokát, jsou vyžádány pod hrozbou sankcí nebo pod hrozbou neúspěchu v dané věci přímo od klienta.

V prosincovém Bulletinu bylo zveřejněno programové prohlášení našeho představenstva, před pár dny jsme se seznámili s programovým prohlášením nové vlády. V našem prohlášení jsme důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem vyzdvihli jako nejcennější hodnotu, jež byla svěřena advokacii před více než 150 lety. Jsem velmi ráda, že vláda do svého prohlášení zahrnula i ochranu základních atributů práva na spravedlivý proces, mezi něž zařadila i ochranu výkonu činnosti profesních komor před neoprávněnými zásahy státu, včetně zajištění zákonného práva na mlčenlivost. Ráda bych zdůraznila, že vláda použila spojení „právo“ na mlčenlivost. Dochází tedy k reálnému a vítanému posunu od „povinnosti“ mlčenlivosti, která ze zákona zavazuje příslušníky určitých profesí, v první řadě advokáty, na „právo“, tedy v našem případě právo klienta na respektování a ochranu důvěrnosti informací, které poskytne advokátovi nebo které od advokáta získá.

Brněnské události podporují myšlenku nezbytné interpretace zákona o advokacii tak, aby bylo zcela jednoznačné, že komunikace mezi advokátem a klientem je nedotknutelná a jediný, kdo může svobodně rozhodnout o tom, že takovou komunikaci zveřejní nebo zpřístupní státnímu orgánu, je jen a pouze klient. Nesmí k tomu však být ani zprostředkovaně, hrozbou nějakých sankcí nebo negativních konotací, státem nucen. V tomto směru jsou namístě i úvahy de lege ferenda.

Představenstvu bylo posledním sněmem uloženo, aby usilovalo o novelizaci zákona o advokacii tak, aby byla umožněna organizace sněmu distančním způsobem, diskutovalo se i o možnosti vykonávat praxi advokátního koncipienta ve zkráceném pracovním úvazku (s odpovídajícím prodloužením koncipientské praxe) koncipientům, kteří pečují o děti nebo vykonávají akademickou praxi. Navázali jsme proto kontakt s Ministerstvem spravedlnosti a v nejbližší době budeme o potřebných změnách zákona o advokacii jednat. Důvěrnost vztahu advokáta a klienta bude tedy i na základě závěrů sněmu jedním z diskutovaných témat.

Současně se bude ČAK zasazovat o to, aby byly všechny okolnosti odposlechů obhájců a jejich klientů náležitě vyšetřeny Stálou komisí pro kontrolu použití odposlechu, aby byla advokátní veřejnost s výsledky jejího šetření seznámena a aby byly podniknuty další kroky zaručující, že se podobný exces nemůže opakovat.

Očkování, omikron, odposlechy – asi si dovedeme představit trochu lepší začátek nového roku. Bude líp – připomeňme si Lennonův citát: „Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to potom ještě není konec.“ A tak bez ohledu na nepovedený začátek – přeji Vám krásný a úspěšný nový rok 2022. Ať dopadne dobře, pro nás všechny.

Vaše

Monika Novotná,

místopředsedkyně ČAK