Název svého úvodníku jsem si pochopitelně vypůjčil z oblasti hollywoodské tvorby, i když si nejsem jist, jestli si někdo tento – tenkrát katastrofický a dnes už spíše úsměvný – film ještě pamatuje.

Přesněji řečeno – nejsme den poté, ale více než měsíc poté, tedy po sněmu, konkrétně po 8. sněmu České advokátní komory. Sněm byl z mnoha důvodů rekordní, protože se na něm zúčastnil historicky rekordní počet delegátů a mnozí ti, kdo byli zvoleni do orgánů Komory, obdrželi historicky nejvíce hlasů – počítáno v absolutních číslech. Sněmu se také účastnilo významné množství mladých advokátů, a to v daleko větší míře, než tomu bylo v minulosti. To jsou všechno dobré zprávy jak pro Českou advokátní komoru, tak pro advokátní stav.

Advokátní stav nicméně vstupuje do těžké doby. Vstupuje do doby pandemie, hrubého a možná zbytečného omezování lidských práv ve jménu zdravotních opatření, přičemž řada těchto omezení daleko přesahuje přijatelný rámec. Do doby, kdy je výkon advokacie bezohledně kriminalizován, rozhovory obhájců s jejich mandanty jsou bezostyšně odposlouchávány bez relevantního právního důvodu a pokusy prolomit advokátní mlčenlivost jsou v podstatě kontinuální ať již na poli legislativním, nebo v každodenní činnosti justice. A aby toho nebylo málo, žijeme také v době, kdy se ekonomika drží taktak nad vodou a inflace je – po dlouhém období, kdy jsme na nějakou inflaci nemuseli ani myslet – více než znatelná.

Sněm navíc poměrně jednoznačně vytyčil směr dalšího vývoje české advokacie. Uložil novému představenstvu digitalizovat a modernizovat výkon správních agend České advokátní komory, což bude znamenat změny nejen organizační, ale – pokud se to vedení ČAK podaří prosadit – i změny legislativního rámce advokacie. Tento směr se dá vyjádřit několika vznosnými a líbivými větami, ale představuje neuvěřitelné množství práce, určitá rizika a – obávám se – i nezanedbatelné finanční náklady.

Česká advokacie má tedy velké plány v době, která advokacii ani jejímu rozvoji rozhodně nepřeje. Nové představenstvo má určitou výhodu v tom, že je názorově poměrně sjednocené a vůle k plánovaným změnám mu rozhodně nechybí. Jenže situace je poněkud napjatá, protože pokud ČAK nemůže hospodařit se ztrátou, tak se musí držet hodně při zdi. Nezávislost ČAK je totiž vykoupena tím, že hospodaří výlučně se svými prostředky, které pocházejí z příspěvků jejích členů.

Bude tedy záležet na nás, členech nového představenstva, jak se s touto situací popasujeme. Jsem opatrný optimista a jsem přesvědčen, že se nám to může podařit, pokud nenastanou zásadní překážky, jako je drastické zdražování, zlostná nevůle zákonodárců nebo jiné nečekané situace. Také dobře víme, že je to práce nevděčná a že ať se nám povede cokoliv, vždycky to pro někoho bude buď málo, nebo si bude myslet, že je to vlastně špatně. Ale jsme už dospělí a taková perspektiva nás určitě neodradí. Tak nám držte palce.

JUDr. MARTIN MAISNER, PhD, MCIArb, místopředseda ČAK