Na základě rozsáhlého výzkumu mezi unijními občany žijícími v České republice formuloval veřejný ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček doporučení pro úřady, obce, kraje i ministerstva, týkající se zacházení s pracovníky z členských zemí EU. Víc než tisícovka lidí poměrně zastoupených nejen podle národnosti, ale i podle vzdělání nebo místa, kde v Česku žijí, popisovala zkušenosti s jednáním na úřadech, poskytováním zdravotní péče nebo vzděláváním. Především se ale účastníci výzkumu vyjadřovali k tématům týkajícím se práce a zaměstnání – a na tuto oblast také míří většina doporučení ombudsmana.

Působnost veřejného ochránce práv se o oblast práva na volný pohyb občanů EU rozšířila od roku 2018. České úřady, se kterými cizinci nejčastěji jednají, by podle Stanislava Křečka měly zlepšit komunikaci a například pravidelně aktualizovat české i cizojazyčné webové stránky s informacemi určenými právě zahraničním pracovníkům. Zásadní je podle ombudsmana také role Státního úřadu inspekce práce.

Evropská legislativa zaručuje všem, kteří se v rámci Unie přestěhují do jiného členského státu, právo na stejné zacházení jako jeho domácím občanům. Přesto jsou cizinci na trhu práce zranitelnou skupinou. Výzkum potvrdil, že tato zranitelnost může narůstat u lidí v nízko kvalifikovaných pozicích nebo u agenturních zaměstnanců.

Odlišné zacházení kvůli státní příslušnosti zažila podle svých slov třetina účastníků výzkumu. Nejčastěji šlo podle nich o rozdílné odměňování, přidělování práce nebo situace při hledání zaměstnání. Zároveň se téměř dvě třetiny lidí proti jednání, které považovaly za diskriminační, nebránily. Přestože je možné, že ne ve všech situacích, které unijní občané jako diskriminační vnímali, se skutečně jednalo o diskriminaci v právním slova smyslu, jde podle veřejného ochránce práv o signál, že by se Státní úřad inspekce práce měl na kontroly rovného zacházení se zahraničními pracovníky více zaměřit. A to nejen v případech, kdy stěžovatel diskriminaci nebo nerovné zacházení přímo zmiňuje.

Zároveň by měli podle doporučení inspektoři pokračovat v kontrolách nelegálního zaměstnávání. V případě, že za unijní pracovníky český zaměstnavatel nezaplatí povinné odvody, přicházejí nejen o záštitu českého zdravotního a sociálního systému, ale ztratí i možnost čerpat dávky ze systému sociálního zabezpečení ve svém domovském státě.

Výzkum také odhalil, že pocit diskriminace v oblasti pracovního života souvisí s mírou znalosti češtiny. Unijní občané mluvící plynně česky méně často pociťovali znevýhodnění oproti českým kolegům i v případech, kdy čeština nebyla pro jejich pracovní pozici podmínkou – například pokud při práci v mezinárodním týmu mluvili i s českými kolegy anglicky.

Právě na vstřícnou komunikaci s cizinci, kteří češtinu neovládají, míří některá další doporučení. Webové stránky úřadů, krajů a jiných orgánů či institucí by kromě češtiny měly podle ombudsmana být dostupné v nezbytné míře také v angličtině: „Vždy by měly být přeloženy informace o kompetencích daného úřadu, o jehož webové stránky se jedná, základní informace o řízeních, která vede, náležitostech podání a kontaktech, a dále by měly být přeloženy také informace k agendám, které cizinci typicky využívají,“ uvádí veřejný ochránce práv v doporučení.

Přestože čeština je jediným jednacím jazykem u nás, ombudsman upozorňuje, že základní obecnou komunikaci je možné na úřadě vést i v jiném jazyce. Jde například o sdělení, jaký formulář má člověk vyplnit nebo jaké další dokumenty potřebuje. Vyšší znalost cizích jazyků by podle ombudsmana měli mít zejména úředníci v agendách, které jsou na cizince přímo zaměřené.

Stejně tak by měly podle ombudsmana úřady v souladu se zásadou vstřícnosti v základní míře reagovat na podání v cizím jazyce. Minimálně by úředníci měli v rámci výzvy k odstranění vad podání autora upozornit na nutnost komunikovat s úřadem v jednacím jazyce.

A komunikace by měla podle ombudsmana začínat už na úrovni ministerstev. Navrhuje například spolupráci Ministerstva práce a sociálních věcí se zastupitelskými úřady těch států EU, z nichž k nám přichází nejvíc lidí. Cizinci, kteří se v českém prostředí úplně neorientují, se totiž s žádostmi o radu obracejí právě i na konzuláty nebo velvyslanectví svých zemí. Tamní úředníci by proto měli prostřednictvím MPSV získávat a předávat dál aktuální užitečné informace o právech a povinnostech spojených s pobytem a prací v ČR.

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Foto: canva.com