Tribunál: EK se nedopustila pochybení, když registrovala občanskou iniciativu

Tribunál Evropské unie zamítl svým rozsudkem ve věci T-495/19 Rumunsko vs. Komise publikovaným dne 10. listopadu 2021 žalobu Rumunska proti rozhodnutí Evropské komise, jímž byla registrována navrhovaná občanská iniciativa „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“. Tribunál vůbec poprvé rozhodoval o napadnutelnosti rozhodnutí Komise o registraci takového návrhu.

 

Dne 18. června 2013 byla Evropské komisi předložena navrhovaná občanská iniciativa nazvaná „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“1. Podle informací poskytnutých organizátory této navrhované EOI jejím cílem bylo, aby Evropská unie v rámci politiky soudržnosti věnovala zvláštní pozornost regionům, jejichž etnické, kulturní, náboženské nebo jazykové charakteristiky se liší od charakteristik okolních regionů.

Rozhodnutím ze dne 25. července 20132 odmítla Komise žádost o registraci sporné navrhované EOI z důvodu, že spadá zjevně mimo rámec jejích pravomocí, které jí umožňují předložit návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv. Žaloba na neplatnost tohoto rozhodnutí byla Tribunálem zamítnuta3. Soudní dvůr, jemuž byl podán kasační opravný prostředek, zrušil rozsudek Tribunálu i rozhodnutí ze dne 25. července 20134.

Dne 30. dubna 2019 přijala Komise nové rozhodnutí, kterým provedla registraci sporné navrhované EOI5. Proti tomuto rozhodnutí podalo Rumunsko žalobu na neplatnost.

Tribunál žalobu Rumunska zamítl a vůbec poprvé se explicitně zabýval otázkou napadnutelnosti rozhodnutí Komise o registraci navrhované EOI. Upřesnil rovněž charakteristické rysy přezkumu prováděného Komisí za účelem přijetí takového rozhodnutí a povahu přezkumu legality tohoto rozhodnutí prováděného Tribunálem.

 

Závěry Tribunálu

Pokud jde o přípustnost žaloby, zabýval se Tribunál napadnutelností napadeného rozhodnutí6. Nejprve připomněl postupy a podmínky vyžadované pro předložení EOI a uvedl, že napadené rozhodnutí má vyvolat závazné účinky vůči dotyčným organizátorům, orgánům a členským státům. Pokud jde totiž o organizátory, rozhodnutí o registraci spouští mechanismus sběru prohlášení o podpoře a zejména jim poskytuje zaprvé právo předložit EOI Komisi a podrobně ji vysvětlit7, zadruhé právo požadovat po Komisi, aby vydala sdělení podle čl. 10 odst. 1 písm. c) nařízení č. 211/20118, a zatřetí právo představit EOI na veřejném slyšení v Evropském parlamentu. Tato práva, vytvořená ve vztahu k organizátorům, zakládají současně povinnosti dotčených orgánů, jelikož Komise je povinna přijmout organizátory a vydat sdělení o EOI a Parlament uspořádat veřejné slyšení. Pokud jde o dotčené členské státy, rozhodnutí o registraci navrhované EOI jim ukládá povinnost povolit sběr prohlášení o podpoře, ověřit je a potvrdit.

Tribunál rovněž upřesnil, že rozhodnutí o registraci navrhované EOI není přípravným nebo mezitímním aktem, jehož cílem by byla příprava k přijetí sdělení Komise o EOI. Rozhodnutí o registraci navrhované EOI totiž předpokládá první posouzení této iniciativy z právního pohledu a není jím dotčeno posouzení, které provádí Komise v rámci svého sdělení o EOI obsahujícího mimo jiné její „právní a politické závěry“. Tribunál uvedl, že v souladu s judikaturou9 nespočívá zvláštní přidaná hodnota mechanismu EOI v jistotě dosažení cíle, ale v možnostech a příležitostech, které vytváří pro občany Unie a které spočívají ve vyvolání politické diskuse v unijních orgánech, aniž je nutné čekat na zahájení legislativního postupu. K politické diskusi jak s občany, tak s orgány přitom dochází zejména během kampaně směřující k získání prohlášení o podpoře, během schůzky s Komisí a při veřejném slyšení v Parlamentu. Tato diskuse konkrétně vyplývá z rozhodnutí o registraci navrhované EOI a z toho vyplývajícího postupu a probíhá před tím, než Komise přijme sdělení o EOI. Toto rozhodnutí je tedy – stejně jako napadené rozhodnutí – završením specifické fáze v procesu EOI, která zakládá závazné právní účinky odlišné od těch, které zakládá sdělení o EOI, a stejně jako toto sdělení představuje napadnutelný akt ve smyslu článku 263 SFEU.

V rámci meritorního zkoumání věci Tribunál posuzoval na prvním místě podmínky registrace navrhované EOI, a zejména podmínku týkající se otázky, zda takový návrh spadá do rámce pravomocí Komise10. V tomto kontextu připomněl charakteristické rysy přezkumu, který musí Komise provést na základě této podmínky registrace navrhované EOI.

Zaprvé připomněl, že k zajištění snadného přístupu k EOI je Komise oprávněna odmítnout registraci takového návrhu, pouze pokud je s ohledem na její předmět a cíle zjevně mimo rámec pravomocí, na jejichž základě může Komise předložit návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.

Zadruhé Tribunál upřesnil, že existuje rozdíl mezi přezkumem, který je Komise povinna provést na základě podmínky registrace týkající se otázky, zda navrhovaná EOI spadá do jejích pravomocí, a přezkumem, který je povinna provést v rámci sdělení o EOI. V rámci přezkumu této podmínky registrace se tak Komise musí omezit na přezkum, zda z objektivního hlediska by opatření navržená v rámci dotčené EOI mohla být přijata na základě Smluv, a není povinna ověřovat, zda je předložen důkaz o všech uplatněných skutkových okolnostech či zda je odůvodnění, které je základem návrhu a navrhovaných opatření, dostatečné. Rozhodnutí o tom, zda bude návrh EOI zaregistrován, předpokládá první posouzení této iniciativy z právního pohledu a není jím dotčeno posouzení, které provádí Komise v rámci sdělení o EOI obsahujícího konečný postoj Komise k otázce, zda předloží, či nepředloží návrh unijního právního aktu v reakci na dotčenou EOI. Komise proto může odmítnout registraci navrhované EOI pouze tehdy, pokud při přezkumu splnění podmínky registrace týkající se otázky, zda navrhovaná EOI spadá do rámce jejích pravomocí, dospěje k závěru, že lze zcela vyloučit, že by mohla předložit návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv. Naproti tomu, pokud Komise nemůže dospět k takovému závěru, je povinna dotčený návrh EOI zaregistrovat, aby byla umožněna politická diskuse uvnitř orgánů zahájená v návaznosti na tuto registraci.

Při rozhodování o tom, zda Komise správně identifikovala obsah sporné navrhované EOI, Tribunál dále konstatoval, že je tento návrh v napadeném rozhodnutí prezentován správně a že nedošlo k žádnému zkreslení jeho obsahu. Na základě judikatury11 totiž Komise z objektivního hlediska přezkoumala navržená opatření zamýšlená abstraktně a omezila se v podstatě na uvedení předmětu a cílů sporné navrhované EOI a na konstatování, že tento návrh spadá do unijní politiky soudržnosti.

Na třetím místě Tribunál zamítl výtku týkající se existence výhrady v posouzení Komise. Tribunál totiž zdůraznil, že Komise může případně přistoupit k „užšímu vymezení“, ke „kvalifikování“ nebo dokonce k částečné registraci dotčeného návrhu EOI za účelem zajištění snadného přístupu k této EOI za podmínky, že splní svou povinnost uvést odůvodnění a že obsah tohoto návrhu není zkreslen. Tento postup totiž umožňuje Komisi namísto odmítnutí registrace navrhované EOI zaregistrovat tuto EOI kvalifikovaným způsobem, aby byl zachován užitečný účinek cíle sledovaného nařízením č. 211/2011.

Konečně na čtvrtém místě Tribunál při rozhodování o otázce, zda by články 174 až 178 SFEU mohly tvořit právní základ pro činnost Unie ve smyslu sporné navrhované EOI, uvedl, že se Komise nedopustila pochybení, když v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že sporná navrhovaná EOI – v rozsahu, v němž se týkala přijetí návrhů právních aktů předložených jí samou, které stanoví úlohu, přednostní cíle a organizaci strukturálních fondů, a za předpokladu, že financované činnosti povedou k posílení hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie – zjevně nespadala mimo rámec jejích pravomocí.

 

Úplné znění rozsudku se zveřejňuje na internetové stránce curia.europa.eu v den vyhlášení.

 

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

 

 


1 Návrh předložený v souladu s čl. 11 odst. 4 SEU a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úř. věst. 2011, L 65, str. 1, dále jen „sporná navrhovaná EOI“).

2 Rozhodnutí Komise C (2013) 4975 final ze dne 25. července 2013 o odmítnutí registrace navrhované občanské iniciativy nazvané „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“.

3 Rozsudek ze dne 10. května 2016, Izsák a Dabis v. Komise, T-529/13 (viz TZ č. 50/16).

4 Rozsudek ze dne 7. března 2019, Izsák a Dabis v. Komise, C-420/16 P (viz TZ č. 24/19).

5 Rozhodnutí Komise (EU) 2019/721 ze dne 30. dubna 2019 o navrhované občanské iniciativě s názvem „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“ (Úř. věst. 2019, L 122, str. 55, dále jen „napadené rozhodnutí“).

6 Ve smyslu článku 263 SFEU.

7 Nařízení č. 211/2011, čl. 9 první pododstavec a čl. 10 odst. 1 písm. b).

8 Toto ustanovení stanoví, že když Komise obdrží EOI, vydá do tří měsíců sdělení obsahující její právní a politické závěry ohledně této EOI, případná opatření, která zamýšlí učinit, a odůvodnění, proč tato opatření hodlá, či nehodlá učinit (dále jen „sdělení o EOI“).

9 Rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Puppinck a další v. Komise, C-418/18 P, bod 70 (viz TZ č. 160/19).

10 Nařízení č. 211/2011, čl. 4 odst. 2 písm. b).

11 Rozsudek C-420/16, uvedený výše.

Go to TOP