Jsem již ve věku, kdy by mě budoucnost advokacie nemusela až tak zajímat. Je to však přesně naopak! Čím jsem starší, tím mám větší obavy z nápadů, jež jsou způsobilé mařit či přímo zmařit třicetileté budování dosud nezávislé a sebevědomé samosprávy, která naplňováním svého pravého poslání zajišťuje nezávislost dennodenní advokátní činnosti každého z nás!

Populismus, mj. moderního politického střihu, kterými jsou doslova zahlceny programové prezentace některých kandidátů do představenstva ČAK (BA č. 8-9/2021), nemůže nechat klidným žádného člena advokátního stavu, který si zcela zásadní a nezastupitelný význam zmíněné nezávislosti uvědomuje.

Některé z hlásaných nápadů mě vrátily do 90. let minulého století, kdy jsme bojovali o charakter a postavení vznikající samosprávné Komory. I tenkrát šlo o to, jestli budeme v první řadě úplnou a nezávislou samosprávou s kompetencí zbytkové státní správy, tj. veřejnou správou na úseku advokacie zajišťující její nezávislost (tj. „ministerstvem advokacie“ – ve smyslu § 40 zák. o advokacii), nebo servisní organizací pro advokáty, avšak s tím, že veřejná správa zůstane v rukou státní správy. Pod vedením Karla Čermáka jsme vybojovali nezávislost, a to mj. s vědomím, že tuto obhájíme právě a jenom důsledným zajišťováním výkonu zmíněné veřejné správy, a to v celém rozsahu týkajícího se advokacie. Když v této souvislosti čtu programové prohlášení Otevřené advokacie pod heslem „Nechceme ministerstvo advokacie. Chceme Komoru poskytující user friendly service (malý, pružný, efektivní)“, tak se ptám, zdali skutečně někdo vážně uvažuje o tom přeměnit Komoru v odborářský spolek!?

I když je mi rozsah povinné agendy Komory z doby mého funkcionářského působení dobře znám, byl jsem vděčný za připomenutí, kterého se mi dostalo v prvním předsněmovním speciálu Bulletinu advokacie č. 7/2021 na str. 41–101, kde jsou kompetence, rozsah a obsah jednotlivých odborů a oddělení ČAK, včetně výkazů jejich práce za poslední funkční období, podrobně popsány. A otevřeně říkám – já skutečně nechci být advokátem kontrolovaným úředníkem, nechci:

• aby kárné řízení probíhalo na ministerstvu,
• aby matriku zajišťující údaje téměř pro 17 000 advokátů a koncipientů převzala státní správa,
• neumím si představit, že ČAK ztratí postavení připomínkového místa v legislativních procesech,
• nebo že finální advokátní zkoušky bude zajišťovat úřad atd.

A pokud tuto pouze rámcové vymezenou činnost zvládá Komora a jenom „za své“, tj. prostředky nabyté z jedněch z nejnižších advokátních příspěvků v EU, jde o malý zázrak. S polemikou ohledně výše příspěvků mimo jiné souvisejí i stesky některých kandidátů, kteří se evidentně bez náležité znalosti zabývají údajně nehospodárným hospodařením Komory a při argumentaci se uchylují k laciné, snad dvacet let staré „písničce“ o nejdražším časopise (BA) v České republice (pozn. – na BA mj. přispívá každý advokát zcela bagatelními korunovými částkami).

Mohl bych se dále zabývat otázkou údajné malé transparentnosti ohledně činnosti Komory (za sebe říkám, že vím vše, co potřebuji, a pokud nevím, jednoduše to zjistím), nebo obsahem agresivních a zjevně urážlivých prohlášení některých advokátů (viz Mgr. Petr Němec, Otevřená advokacie: „Představenstvo advokátní komory má pracovat pro advokáty, ne pro své klienty“) etc., etc., je toho samozřejmě mnohem víc. Avšak již zmíněnou „přeměnu“ Komory na „user friendly service“ považuji co do faktické nebezpečnosti za zásadní. A i zde je na místě připomínka z diskusí z počátku devadesátých let, a to charakteristika z úst Karla Čermáka, a totiž, že „advokáti nejsou a nesmí být nesvéprávná jehňátka“, která stále platí.

Když pak čtu další programové proklamace, byť ne tak kontroverzní (viz Komora 2.0), bylo by dobré se dotyčných zeptat: „Co z toho, co míníte zavést, Komora v současné době nezajišťuje a nečiní?“ Což samozřejmě nevylučuje reflexi vývoje (nejen technologického), jež je ze své podstaty nekonečným procesem.

Vážené kolegyně a kolegové, je skutečně vhodné se před provedením volby zamyslet nad faktickým a nezbytným posláním Komory, a to jak ve smyslu různých programových prohlášení, tak v souvislosti s tím, co hlásající osoby v minulosti činily a jaké jsou či byly výsledky jejich, ať již běžné nebo specifické funkcionářské práce. Já určitě budu volit kontinuitu, která zajistí, abych svou ryze privátní advokacii mohl vykonávat tak, jako doposud, tj. svobodně a nezávisle, při samosprávě (veřejné správě na úseku advokacie) vykonávané pouze a jen advokáty.

JUDr. Jiří Nykodým, advokát (člen přípravného výboru, jenž organizoval vznik České advokátní komory, od roku 1990 do roku 2003 člen představenstva ČAK, od roku 2003 do roku 2013 soudce Ústavního soudu; nyní opět advokát)
Foto: canva.com, archiv autora