Jan Lasák, Jan Dědič, Jarmila Pokorná, Zdeněk Čáp a kolektiv: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání – Wolters Kluwer ČR, Praha, 2021, 2 628 str., 3 700 Kč.

 

Od účinnosti občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích uplynulo letos již sedm let, a v příštím roce dokonce oslavíme deset let jejich platnosti. Přidáme-li k tomu skutečnost, že v roce 2020 byla přijata velká novela zákona o obchodních korporacích (zák. č. 33/2020 Sb.) a novela občanského zákoníku upravující i družstevní právo (zák. č. 163/2020 Sb.), lze jen uvítat, že první vydání komentářů k těmto základním zákonům soukromého práva jsou následována druhými, případně i dalšími vydáními.[1]

Stav právního poznání se v České republice oproti roku 2014, kdy občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích vstoupily v účinnost, významně prohloubil, mnohé názory prošly důkladným tříbením a nejeden autor své závěry ve vztahu k jednotlivým diskutovaným otázkám poupravil, ba dokonce opustil. Vzhledem k tomu, že od prvních vydání komentářů uběhla delší doba bohatá na nové podněty, je tak nabíledni, že v určitém rozsahu zastarala. Zpracování nových vydání komentářů k zákonu o obchodních korporacích bylo odbornou veřejností proto netrpělivě očekáváno. Co od dalších vydání očekávají uživatelé? Stručně řečeno, zachování základního účelu komentářů, kterým je výklad komentovaného právního předpisu včetně dosud neinterpretovaných novel, a v případě druhého vydání komentáře k zákonu o obchodních korporacích i inventuru dosavadní odborné diskuse a reflexi judikaturního vývoje.

Naplňuje druhé vydání komentáře k zákonu o obchodních korporacích od nakladatelství Wolters Kluwer ČR tato očekávání? Soudím, že ano. Novelám je ze strany autorů věnována dostatečná pozornost. Podstatná soudní rozhodnutí, jakož i stěžejní publikační výstupy nebyly v komentáři opominuty.

Autorský kolektiv druhého vydání čítá 15 lidí (str. XXIX komentáře) oproti 14 spoluautorům prvního vydání. Čtyři autoři prvního vydání, J. Alexander, R. Marek, J. Mauleová a P. Vybíral, se již na druhém vydání nepodílejí. Naproti tomu byl autorský kolektiv rozšířen o J. Dědiče, který se stal po boku J. Lasáka dalším vedoucím autorského kolektivu (str. XLI komentáře).[2] Novými spoluautory se dále stali v abecedním pořadí D. Lála, J. Kříž, T. Rada a J. Skálová.

Mezi autory najdeme jak čisté akademiky (např. J. Pokorná či J. Šilhán), tak autory věnující se především advokacii (např. T. Doležil, T. Rada či M. Kubík), případně vedle akademické dráhy i advokacii (J. Dědič a J. Lasák). V autorském kolektivu je i jeden soudce (D. Hrabánek) a rovněž v něm najdeme autory s praxí podnikového právníka (V. Filip, dnes advokát, a J. Arabasz). Bez zajímavosti není, že třetina autorského kolektivu, včetně obou jeho vedoucích, působí v advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o.

V daleko větší míře než u prvního vydání jsou komentáře k jednotlivým zákonným ustanovením zpracovávány ve spoluautorství. Důsledkem změn ve složení autorského kolektivu je, že některé pasáže byly kompletně přepracovány, a to i ty, které nebyly novelami či judikaturou dotčeny vůbec nebo zcela minimálně (to se týká např. úpravy komanditní společnosti). Z těch pasáží, jejichž přepracování si vyžádal i legislativní, judikaturní či doktrinální vývoj a které myšlenkově ani strukturou nenavazují na první vydání, lze uvést velmi kvalitně zpracované pasáže komentující zákonná ustanovení o akciích (§ 256 a násl. z. o. k.).

Složení autorského kolektivu považuji za šťastně zvolené. Přes jeho rozmanitost je patrná snaha o zajištění jednotného stylu zpracování komentáře kombinující u jednotlivých zákonných ustanovení teoretický a praktický přístup k výkladu tak, aby se čtenář dobře zorientoval v dané problematice a v jejím současném náhledu na ni. Hloubka zpracování však není vždy shodná. Zatímco například pasáže týkající se společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsou zpracovány velmi zevrubně, komentáře k ustanovením týkajícím se družstev jsou spíše stručnější. Pro příští vydání bych doporučila častější využití vnitřních odkazů, a to nikoli jen v případě, že se autoři v názoru na určitou otázku liší, nýbrž i tehdy, pokud jsou sice ve shodě, ale výrazně se odlišují v hloubce provedeného rozboru (např. na výklad působnosti valné hromady společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti by bylo vhodné odkázat při výkladu působnosti členské schůze tam, kde je to vhodné).

Komentář svým charakterem patří mezi velké komentáře a tuto povahu si zachoval i při druhém vydání. Závěr, že jde o velký komentář, není dán jen rozsahem textu, nýbrž a především důkladností zpracování (např. pasáže týkající se rozdělení zisku či členství právnické osoby ve volených orgánech obchodních korporacích jsou zpracovány velmi kvalitně). O charakteru komentáře svědčí i to, že se většinou neomezuje jen na stručné komentování zákonných ustanovení, ale věnuje se i souvisejícím otázkám, které jsou pro dostatečné porozumění kontextu potřebné, byť nejsou upraveny přímo zákonem o obchodních korporacích, ale jejich úprava je obsažena v jiném právním předpise, především v občanském zákoníku (např. komentář k § 1 z. o. k.).

Komentář v dostatečné míře reflektuje odbornou diskusi a judikaturní vývoj cca do poloviny roku 2020. Pozornost je především zaměřena na komentování novel z roku 2020. Považuji za důležité potenciální kupce upozornit na to, že publikace neobsahuje reflexi názorů obsažených v konkurenčním komentáři z listopadu 2020 (třetí vydání komentáře k zákonu o obchodních korporacích z nakladatelství C. H. Beck), který jako první zpracoval výklad ustanovení dotčených novelami z roku 2020. Tuto skutečnost autoři neskrývají a čtenáře na ni sami v předmluvě upozorňují. Vzhledem k časové náročnosti zpracování nového vydání komentáře, vysokému počtu zapojených autorů a náročnosti redakčních úprav, plně chápu, že dílo reflexi konkurenčních názorů neobsahuje, zejména protože z vlastní zkušenosti vím, že rukopis musel být minimálně z podstatné části dokončen ještě před vydáním konkurenčního komentáře.

Rozhodně vyzdvihuji, že v úvodu komentáře J. Lasák, J. Dědič a D. Lála shrnují velmi přehledně nejdůležitější změny velké novely zákona o obchodních korporacích a novely občanského zákoníku s dopady na družstva a zvláště na bytová družstva. Úvod je uzavřen mimořádně důležitou pasáží mapující současné tendence v posuzování kogentnosti a dispozitivnosti ustanovení zákona o obchodních korporacích.

 

Pro přiblížení komentáře potenciálním čtenářům jsem si vybrala tři otázky, abych na nich ukázala, jak k jejich výkladu autoři přistoupili. Jde o otázky, které podle mého soudu v odborném diskursu rezonují a ještě chvíli možná rezonovat budou.

 

První otázka se týká problematiky předběžných souhlasů nejvyššího orgánu kapitálových obchodních korporací vyžadovaných zákonem. S ohledem na nejednotnost nauky (diskuse o tom, zda podstatná část obchodního závodu má být interpretována v intencích formálně-materiálního či čistě materiálního pojetí) a příklon Nejvyššího soudu k formálně-materiálnímu pojetí z důvodu ochrany třetích osob přistoupil zákonodárce ke změně zákonné dikce a autoři komentáře stáli před otázkou, jak vyložit slova „převod či zastavení takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti společnosti“ obsažená v § 190 odst. 2 písm. i), § 421 odst. 2 písm. m) a § 656 písm. m) z. o. k. Výklad J. Pokorné u úpravy společnosti s ručením omezeným na str. 951 a 952 a V. Filipa a J. Lasáka u úpravy akciové společnosti na str. 1800 až 1803 je souladný, byť výklad u akciové společnosti je podstatně podrobnější. Citovaní autoři souzní s vysvětlením v důvodové zprávě, že transakce mají být posuzovány s ohledem na skutečný předmět podnikání či činnosti, nikoli na předmět vymezený v zakladatelském právním jednání a zapsaný v obchodním rejstříku, že dané pravidlo dopadá nejen na případy, kdy společnost má postavení převodce, nýbrž i na případy, kdy je nabyvatelem [shodně interpretuje dané pravidlo i P. Šuk (Šuk, P.: Komentář k § 190 z. o. k. In Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vyd., Praha, C. H. Beck 2020, str. 478, marg. r. 49 a 50]. Osobně mám však o správnosti této interpretace pochybnost, protože neodpovídá přes dikci důvodové zprávy smyslu ustanovení; tím je podle mého soudu ochrana obchodního závodu jako zcela jedinečného předmětu právních vztahů před jeho ztrátou či znehodnocením, nikoli ochrana před dopady významných majetkových transakcí. Konečně se shodnou na tom, že nová dikce je širší než ta předchozí, protože dopadá na dispozice i s takovými částmi jmění, které jsou pro činnost či podnikání obchodní korporace nezastupitelné bez ohledu na organizační začlenění. Jak jsem uvedla výše, Z. Čáp výklad § 656 písm. m) z. o. k. pojal velmi stručně a je škoda, že alespoň na své kolegy neodkázal.

Navazující otázkou je, za jakých podmínek má být aplikován § 48 z. o. k. stanovující možnost dovolat se relativní neplatnosti právního jednání v případě, že k němu nebyl udělen zákonem vyžadovaný souhlas nevyššího orgánu obchodní korporace. Možnost dovolat se relativní neplatnosti autoři komentáře nad rámec absence zákonem vyžadovaného souhlasu nejvyššího orgánu a zachování lhůty k jejímu dovolání nijak dále nepodmiňují. Nejdou tak nad rámec dikce zákonného předpisu jako I. Štenglová, která se přiklání k závěru, že právně relevantní je i dobrá víra třetí osoby o tom, zda dané právní jednání vyžadovalo předchozí souhlas valné hromady nebo členské schůze (Štenglová, I. Komentář k § 48 z. o. k. In Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vyd., Praha, C. H. Beck 2020, str. 159, marg. r. 11 a 12). Nevěděla-li a nemusela-li třetí osoba se zřetelem ke všem okolnostem vědět, že předmětem právního jednání je převod nebo zástava takové části jmění, která znamená skutečnou změnu předmětu podnikání nebo činnosti kapitálové obchodní korporace, pak nelze upřednostnit ochranu obchodní korporace před ochranou třetí osoby. Diskusi o limitech uplatnění zákonných omezení nepovažuji za ukončenou a řešení nabídnuté zákonodárcem neshledávám bez problémů. Důvodem je skutečnost, že právní úprava by měla vybalancovat ochranu obchodní korporace na jedné straně a třetích osob na straně druhé tak, aby důsledky jejich jednání byly při zákonem vyžadované míře pečlivosti a opatrnosti předvídatelné, nikoli překvapivé. To bez zohlednění dobré víry na straně třetí osoby není možné. Velmi bych uvítala, kdyby se autoři k těmto souvislostem podrobně vyjádřili v dalším vydání komentáře.

Druhou otázku, kterou jsem pro ilustraci vybrala, je problematika práv a povinností spojených s podílem. J. Pokorná se v komentáři k § 31 z. o. k. přiklání v návaznosti na D. Lálu (Lála, D. Druhy podílů v kapitálových společnostech, Praha, C. H. Beck 2020, str. 183 až 186) k závěru, že s podílem mohou být spojena i práva a povinnosti bezprostředně nesouvisející s účastí na obchodní korporaci, což bylo ještě před pár lety sporné, nemůže však jít o jediná práva či povinnosti s podílem spojená. Případná kreativita je limitována mezemi smluvní volnosti. V návaznosti na to při komentování § 135 z. o k. J. Pokorná uzavírá, že ve vztahu k podílu ve společnosti s ručením omezeným lze vymezit okruh tzv. nedotknutelných povinností a práv, která musí být minimálně spojena s každým podílem ve společnosti s ručením omezeným. Mezi nedotknutelné povinnosti řadí vkladovou povinnost, ručební povinnost a povinnost loajality. Mezi nedotknutelná práva právo na informace, na účast na valné hromadě, právo napadnout usnesení valné hromady u soudu a právo podat společnickou žalobu. Připouští, že součástí podílu nemusí být hlasovací právo, právo na podíl na zisku a na likvidačním zůstatku ani na vypořádací podíl v návaznosti na všechny okolnosti, zejména s ohledem na účel, pro který byla obchodní korporace zřízena (str. 794 a 795).

J. Lasák, J. Dědič a D. Lála se v komentáři k § 276 z. o. k. strukturovaně, srozumitelně a přesvědčivě zabývají limity tvorby akcií, odlišnostmi, které (ne)založí zvláštní druh akcie, (ne)odebíratelnými právy, zvláštními právy a povinnostmi. Komentář je rozsáhlý (24 stran) a přitom hutný. Ohledně zvláštních povinností autoři docházejí k závěru, že s akcií může být spojena příplatková povinnost, zákaz konkurence apod. (str. 1366). Má-li být s akcií spojena zvláštní povinnost po vzniku společnosti, docházejí k závěru, že je to právně možné, ale jen se souhlasem každého akcionáře, o jehož akcie se jedná; na daný případ tedy nedopadá možnost akcionáře přehlasovat, jako je tomu v případě změny druhu akcií změnou práv s nimi spojených (str. 1352 a 1353).[3]

Třetí vybraná otázka zní, zda má být test insolvence aplikován i v případě snížení základního kapitálu s výplatou vlastních zdrojů mezi společníky. Pochybnost o tom, zda test insolvence (§ 40 odst. 3 z. o. k., tj. zákaz vyplatit zisk či jiné vlastní zdroje společníkům, pokud by si tím obchodní korporace přivodila úpadek) má být aplikován i v případě snížení základního kapitálu, je vyvolána dikcí § 34 odst. 5 z. o. k., podle kterého se ustanovení zákona o obchodních korporacích o rozdělení a výplatě jiných vlastních zdrojů nepoužijí na snižování základního kapitálu. J. Dědič a J. Lasák velmi podrobně argumentují na str. 212 až 214, proč dané pravidlo test insolvence nevylučuje a ani vyloučit nemůže a že při efektivním snížení základního kapitálu dopadne i na výplatu vlastních zdrojů společníkům. Autoři dospívají ke stejnému závěru jako P. Kuhn,[4] jejich odůvodnění je však všestrannější a přesvědčivější. S předestřeným závěrem i s argumenty k němu se plně ztotožňuji, především proto, že opačný výklad jde proti jedné ze základních zásad práva obchodních korporací, podle níž člen obchodní korporace nesmí od ní získat plnění na úkor věřitelů.

 

Velmi vítám, že první dvousvazkové vydání (celkem 2 814 stran) bylo nahrazeno jediným svazkem druhého vydání zahrnujícím 2 628 stran, aniž došlo k redukci vlastních komentářů, resp. přestože došlo k jejich rozšíření.[5] Celkový pokles počtu stran byl do určité míry kompenzován zmenšením písma na standardní velikost obdobných děl, která zajišťuje velmi dobrou čitelnost (velikost písma u prvního vydání byla podle mého soudu zbytečně velká). Tyto změny považuji za praktické a věřím, že je uživatelé přivítají, protože se jim s jednosvazkovým komentářem bude lépe pracovat než s původními dvěma svazky.

Jde-li o další formální změny, považuji za vhodné zmínit vypuštění citací důvodové zprávy na začátku komentářů k jednotlivým zákonným ustanovením. Mám za to, že tato změna je pochopitelná a pokládám ji za vhodnou. Sice uživatel nemá příslušné pasáže důvodových zpráv přímo po ruce, na druhou stranu se vypuštěním tohoto textu ušetřilo místo potřebné pro vlastní komentáře. Navíc citace více důvodových zpráv vedle sebe by mohla vést k nepřehlednosti, případně nesrozumitelnosti, zvláště když důvodové zprávy ne vždy zcela korespondují s přijatou verzí. Na konci vlastního komentáře konkrétního ustanovení je většinou uveden přehled literatury (souhrnně je zpracován k hlavě VI upravující družstvo) a přehled judikatury; odkazy na související ustanovení a právní předpisy byly vypuštěny.

Další formální změnou je opuštění číslování odstavců vlastního komentáře, které bylo obsaženo v prvním vydání.[6] Byť rozumím důvodům, které nakladatelství k tomuto kroku vedlo (usnadnění práce v případě srovnání rozličných vydání komentáře v systému ASPI), je mi to osobně líto, protože číslování odstavců obecně vede k formulování přesnějších odkazů, jak vnitřních, tak vnějších, a ve výsledku k větší přehlednosti textu a rychlejší orientaci v něm. Na druhou stranu vítám, že došlo u rozsáhlejších komentářů v podstatně větší míře, než tomu bylo u prvního vydání, k vnitřnímu strukturování textu pomocí nadpisů, což rovněž přispívá k jeho vyšší přehlednosti.

V novém vydání již nenalezneme rejstřík. Naproti tomu druhé vydání je nově ukončeno seznamem literatury, který v prvním vydání chyběl.

Poslední formální změnou, kterou jsem zaznamenala, je šedé podbarvení účetních a daňových komentářů. Tyto partie jsou tak na první pohled lépe odlišitelné od ostatních komentářů, což lze jen přivítat. Za nedostatek však považuji, že přímo u nich není uvedeno jméno jejich autorky J. Skálové a tuto informaci čtenář zjistí z předmluvy na str. XLI nebo z rozpisu pasáží jednotlivých spoluautorů na str. XXXIII, zatímco v ostatních případech je autorovo jméno v souladu s dlouhodobým územ uvedeno v zápatí příslušné strany. Pro příští vydání bych tak doporučovala uvést jméno autorky bezprostředně za šedivě podbarvený text, např. do závorky. Tento nedostatek pak lze zajisté zhojit v dohledné době alespoň v systému ASPI.

 

Shrnu-li svůj názor na druhé vydání, mám za to, že je přínosné si jej pořídit i navzdory vlastnictví prvního vydání, protože v mnohých pasážích je patrný velmi výrazný kvalitativní posun v jeho zpracování. Nespornou výhodou komentáře je, že je součástí systému ASPI, a tedy elektronicky dostupný. Za velký klad považuji rovněž to, že komentář obsahuje i účetní a daňové komentáře od J. Skálové. Největší předností podle mého soudu pak je velmi dobře poskládaný autorský kolektiv, který se v zásadě úkolu, před který byl postaven, zhostil se ctí.

Stručně řečeno, druhé vydání komentáře od autorského kolektivu pod vedením J. Lasáka a J. Dědiče vítám a doporučuji jej k pořízení všem, kteří se právem obchodních korporací zabývají na každodenní bázi (např. advokáti, soudci, notáři, podnikoví právníci). A ač takové doporučení obsahuje většina recenzí, rozhodně v tomto případě není prázdnou frází.

 

JUDr. Kateřina Eichlerová, Ph.D., autorka je odbornou asistentkou na Katedře obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

 

 

---

[1] Do druhých vydání komentářů k občanskému zákoníku se postupně pustila obě největší nakladatelství právnické literatury České republiky. Komentář k zákonu o obchodních korporacích od nakladatelství C. H. Beck v reakci na novely z roku 2020 vyšel již ve třetím vydání.

[2] V přehledu autorů komentáře na str. XXIX však tato informace chybí.

[3] Ke stejnému závěru v zásadě dochází i I. Štenglová v komentáři k § 276 z. o. k. na str. 630 a 631, marg. r. 8.

[4] Kuhn, P. Komentář k § 34 z. o. k. In Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vyd., Praha, C. H. Beck 2020, str. 95, marg. r. 58.

[5] Bez zajímavosti není, že i když nové vydání má více normostran, je o 1 kg lehčí než původní dvousvazkové vydání. Nakladatelství je tak třeba pochválit i za volbu papíru.

[6] To lze vysledovat i u jiných komentářů (např. i ve druhých vydáních jednotlivých svazků komentářů k občanskému zákoníku od nakladatelství Wolters Kluwer ČR nejsou odstavce číslovány).