ÚS odmítl stížnost dvojice, která kvůli strachu z moru odmítla odjet na zájezd

Ústavní soud (ÚS) odmítl svým nálezem sp. zn. III. ÚS 1738/21 ze dne 17. srpna stížnost dvou klientů cestovní kanceláře, kteří kvůli strachu z nákazy

Ústavní soud (ÚS) odmítl svým nálezem sp. zn. III. ÚS 1738/21 ze dne 17. srpna stížnost dvou klientů cestovní kanceláře, kteří kvůli strachu z nákazy dýmějovým morem neodcestovali na ostrov Madagaskar. V žalobě tvrdili, že od kanceláře nedostali dostatečné informace o rizicích, v čemž spatřovali porušení smluvních podmínek, a proto požadovali vrácení peněz. Ve sporu šlo o 286 000 korun. Ústavní soudci stížnost odmítli jako zjevně neopodstatněnou a upozornili, že cestování do exotických destinací má vždy svá rizika.

 

Stěžovatel M. Z. a stěžovatelka I. M. si v cestovní kanceláři S. E. N. v květnu 2017 objednali a zaplatili zájezd do několika exotických zemí včetně Madagaskaru. Měsíc před odjezdem dostali informace o rizicích, antimalarické prevenci a doporučení očkovat se proti žloutence a tetanu. Kancelář je zároveň odkázala na stránky Ministerstva zahraničních věcí. Právě tam klienti našli zmínku o dýmějovém moru.

Kancelář klienty v reakci informovala, že mor se na Madagaskaru sice vyskytuje, ale nákaza není pro turisty při dostatečné prevenci pravděpodobná. Nabídla také možnost vyměnit za příplatek část zájezdu za jinou destinaci. Klienti nabídku nepřijali, na zájezd neodcestovali, od smlouvy ale výslovně neodstoupili.

Případem se zabýval Obvodní soud pro Prahu 3, který se postavil na stranu kanceláře. Městský soud v Praze rozsudek změnil a vyhověl klientům. Nejvyšší soud ale nakonec provedl další změnu, což znamenalo definitivní neúspěch žaloby klientů. Pokud neodstoupili od smlouvy a poté neodjeli na zájezd, šlo prý čistě o jejich volbu.

Ústavní soud konstatoval, že „u smluvních vztahů je vždy nutné vnímat oprávněné zájmy obou stran. Zvýšenou hrozbu různých nemocí v rozvojových tropických státech lze považovat za notorietu a nedává proto smysl, aby cestovní kancelář vždy zákazníkům „pro jistotu“ zaslala seznam stovek nemocí, které se ve státě X vyskytly či mohou vyskytnout.“

Podle ÚS bylo v posuzované věci klíčové, že zaprvé epidemie moru na Madagaskaru nastala až pár týdnů před zahájením zájezdu (žalovaná tak o ní nemohla informovat dopředu), zadruhé ani pak nešlo o nebezpečí, které by mělo turisty při dodržení standardních preventivních opatření závažně ohrozit. MZV ostatně žádné doporučení ve směru omezení cest na Madagaskar nevydalo. Není proto jasné, jaké „řešení““ stěžovatelé od žalované vlastně žádali. Jestliže by jim totiž vrátila cenu zájezdu ve chvíli, kdy již všechny platby za zájezd přeposlala a žádat je zpět od partnerů nemohla (žádné oficiální omezení cest nebylo v platnosti), vrácené prostředky by musela uhradit sama.

„Jednoduše řečeno, stěžovatelé si měli uvědomit již při uzavření smlouvy, že návštěva exotických krajů bude vždy spojena s jistým rizikem a pokud později došli k závěru, že takové riziko se jim najednou zdá příliš vysoké, může taková změna názorů s sebou legitimně nést příslušné náklady. V neposlední řadě je třeba připomenout, že stěžovatelé bez přesvědčivého důvodu odmítli i klientsky vstřícnou nabídku žalované na individuální úpravu itineráře zájezdu (navýšení ceny bylo v hodnotě cca 25 % původního zájezdu),“ stojí v nálezu Ústavního soudu.

Z výše uvedených důvodů ÚS ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Text nálezu sp. zn. III.ÚS 1738/21 naleznete ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud, ČTK
Foto: canva.com

 

 

Go to TOP