Nedávno jsem na svém twitterovém účtu napsal, že v činnosti Komory je stále co zlepšovat. Později jsem přemýšlel, zda to není přece jen pouhá předvolební fráze reagující na rojící se předsněmovní nápady. Programy všech kandidujících platforem i závazky jednotlivých kandidátů do představenstva (včetně mého) se jen hemží plány, co udělat jinak a lépe než dosud. Nepochybuji o upřímnosti každého z nich. Má to však jeden háček. Známe nápady a plány 37 kandidujících advokátek a advokátů, ale co si vlastně myslí ti ostatní?

Šéfredaktor a moderátor kulatých stolů Lawyers & Business: FORUM Jan Januš po jedné z debat napsal, že jde v mnohém o generační střet mezi advokáty, kteří zakládali advokátní firmy v 90. letech, a těmi, kteří je zakládají nyní. Souhlasím, ale nedomnívám se, že je problém pouze ve věkovém odstupu. Podle mého názoru plyne rozdíl z přirozené podstaty každého z nás a našeho pohledu na svět a jeho řád. V obecné rovině lze jako příklad uvést náš názor na vztah státu versus občana, v konkrétní rovině náš názor na vztah Komory versus advokáta. Jedna skupina spoluobčanů požaduje minimalizaci zásahů státu do svých práv, užívá si svobody, kterou jí to poskytuje, a cítí se silná, aby se o sebe postarala sama. Druhá skupina spoluobčanů naopak péči státu potřebuje a dokonce vyžaduje, svoboda rozhodovat ji znejišťuje a omezení svých práv necítí nijak úkorně. První skupina je reprezentována spíše pravicovými stranami, ta druhá spíše levicovými, byť někteří dělení na pravici a levici dnes již odmítají.

Stejně je to s chápáním role Komory v životě jednotlivých advokátů. Jedni oceňují, že je neobtěžuje a dává jim svobodu poskytovat právní služby bez vnějších zásahů (při dodržení zákonných a etických pravidel). Druzí volají po její péči, radách a servisu v každý okamžik jejich advokátní činnosti. Oba přístupy jsou zcela legitimní, oba mají své zastánce i odpůrce. Rozdílný přístup není generační, nýbrž hodnotový. Nadto v čase se proměňující, neboť příliš svobody s sebou nese volání nespokojených po chybějící péči a příliš péče s sebou nese volání po svobodě.

Tím, že jsem vykonával advokacii ještě před listopadem 1989, oceňoval jsem svobodu, s níž jsem ze dne na den mohl vybudovat vlastní kancelář a svobodně poskytovat právní služby. V počátečním entuziasmu jsem si prošel obdobím zpochybňování povinného členství v Komoře i existence Komory jako takové. Přál jsem si, aby mě – když už existuje – obtěžovala co nejméně. To mi zůstalo dosud. Teprve s přibývajícími zkušenostmi jsem začal rozumět, jak důležitou roli plní v ochraně stavu, jehož jsem členem. Jak moc důležitá je její existence a správné nastavení vůči nikdy nekončící snaze politické moci omezit práva advokátů, jejichž dosažení stálo naše předchůdce tolik sil a obětí. Proto jsem se nakonec zapojil do činnosti Komory a chci v ní pokračovat. To však neznamená, že moje představy o advokacii a jejich hodnotách, které zastávám a prosazuji, jsou jediné správné. Co když se naopak ostatní advokátky a advokáti chtějí vydat onou druhou, rovněž legitimní cestou?

Vracím se zpět k mé úvodní otázce: známe nápady a plány 37 kandidujících advokátek a advokátů, ale co si myslí o činnosti Komory a jejím směřování ti ostatní? Kterou z obou cest prosazují? Nebo by se raději vydali cestou třetí? Jak ochránit tradiční hodnoty advokacie, realizovat většinově podporované změny k lepšímu a vyhnout se populistickým nápadům, které se na první pohled líbí, ale v důsledku mohou advokacii uškodit?

Odpověď je jasná: představenstvo Komory musí diskutovat se všemi advokátkami a advokáty, kteří mají o činnost Komory zájem, a nesmí obtěžovat ty, kteří se chtějí věnovat pouze své práci. Mají na to plné právo. Mělo by mít odvahu prosazovat nepopulární nápady, pokud si to zaslouží, i odvahu postavit se těm líbivým, které mohou advokátům ublížit. K tomu je třeba osobní zkušenosti, vědomí souvislostí i pozitivní vize, kterou kandidáti Kandidátky 21 i Moderní advokacie nepochybně mají.

Pandemie bohužel znemožnila realizaci již připravených Interpelačních dnů. První se měl konat v září 2020 a i přesunutý termín na listopad byl zrušen. Je však důležité, aby tento projekt v následujících letech nezapadl. Interpelační dny by se měly konat nejen v Praze, ale nové představenstvo by s nimi mělo vyjíždět i do jednotlivých regionů. Je to jedna z cest, jak může být v přímém kontaktu s co největším počtem advokátek a advokátů, kteří mají o činnost Komory zájem, a vyslechnout, co od nich očekávají a co ze svých znalostí a nápadů jsou ochotni Komoře nabídnout.

Není pochyb o tom, že je v činnosti Komory stále co zlepšovat. Je dobře, že programy jednotlivých kandidátek oplývají mnoha skvělými nápady. Musíme jen rozlišit, které z nich posunou advokacii vpřed a které jsou jen nablýskaným Sněhurčiným jablkem.

JUDr. Petr Toman, LL.M.