Soudní dvůr EU zveřejnil dne 10. června 2021 stanovisko generálního advokáta Mgr. et Mgr. Michala Bobka, Diploma, M. Jur., MRes., Ph.D., ve spojených věcech C-177/19 P, C-178/19 P a C-179/19 P Německo a Maďarsko vs. Ville de Paris, Ville de Bruxelles, Ayuntamiento de Madrid a Komise vs. Ville de Paris, Ville de Bruxelles, Ayuntamiento de Madrid. Jak uvádí generální advokát Michal Bobek, Soudní dvůr EU by měl zamítnout kasační opravné prostředky proti rozsudku Tribunálu, kterým byly zrušeny příliš vysoké mezní hodnoty emisí oxidů dusíku, jež stanovila komise pro zkoušky emisí v reálném provozu v návaznosti na skandál „dieselgate“. Komise změnila stávající mezní hodnoty přijaté Parlamentem a Radou protiprávně.

V roce 2016 zavedla Komise v reakci na skandál „dieselgate“ postup zkoušek emisí v reálném provozu (RDE), který doplňuje dřívější laboratorní zkoušky, aby tak reagovala na zjištění, že posledně zmíněné zkoušky neodrážejí skutečnou úroveň znečisťujících látek během reálného provozu. V této souvislosti přijala Komise nařízení¹ (dále jen „pozměňující nařízení“), které stanovilo mezní hodnoty emisí oxidů dusíku, jež nelze překročit při nových zkouškách RDE, kterým musí automobiloví výrobci podrobit lehká osobní vozidla a užitková vozidla, zejména v souvislosti se schvalováním nových typů vozidel. Komise stanovila tyto mezní hodnoty na základě mezních hodnot stanovených pro normu Euro 6 v nařízení o schvalování typu², na které uplatnila opravné koeficienty, aby tak podle ní zohlednila statistické a technické nejistoty. Například pro mezní hodnotu stanovenou v normě Euro 6 na 80 mg/km byla mezní hodnota pro RDE zkoušky stanovena po přechodné období na168 mg/km a následně na 120 mg/km.

Města Paříž, Brusel a Madrid zpochybnila mezní hodnoty emisí přijaté Komisí a každé z těchto měst podalo žalobu na neplatnost k Tribunálu Evropské unie.

Rozsudkem ze dne 13. prosince 2018³ Tribunál těmto žalobám vyhověl a zrušil pozměňující nařízení v rozsahu, v němž stanovilo příliš vysoké mezní hodnoty emisí oxidů dusíku. Tribunál v podstatě shledal, že stanovením těchto příliš vysokých hodnot Komise ve skutečnosti změnila normu Euro 6 přijatou Parlamentem a Radou, k čemuž neměla pravomoc.

Komise, Německo a Maďarsko podaly každý proti rozsudku Tribunálu kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru.

Ve stanovisku z dnešního dne generální advokát Michal Bobek zaprvé posoudil, zda Tribunál právem dospěl k závěru, že města Paříž, Brusel a Madrid byla oprávněna napadnout před ním platnost mezních hodnot emisí stanovených v pozměňujícím nařízení. V této souvislosti připomněl, že žaloby podané uvedenými městy lze shledat přípustnými, pokud se na jedné straně pozměňující nařízení těchto měst bezprostředně dotýká, a na druhé straně, jestliže tento právní akt nevyžaduje k tomu, aby se na uvedená města mohl uplatnit, přijetí prováděcích opatření.

Generální advokát má v této souvislosti za to, že Tribunál pochybil, když dospěl k závěru, že uvedená města byla pozměňujícím nařízením bezprostředně dotčena z důvodu jeho vzájemného vztahu s rámcovou směrnicí o schvalování typu⁴. V tomto ohledu zdůraznil, že uvedená směrnice upravuje pouze technické výrobní normy pro schvalování typu v okamžiku prvního uvedení vozidla na trh. Jejím cílem však není bránit místním orgánům v zavedení opatření upravujících následné používání vozidel a jejich provoz na jejich územích, zejména z důvodů ochrany životního prostředí. Místní právní úprava, kterou mohou dotyčná města zavést za účelem omezení provozu vozidel v některých specifických oblastech, i když může používat přísnější emisní parametry, než jsou parametry používané pro normu Euro 6, tedy neporušuje uvedenou směrnici.

Generální advokát má nicméně za to, že pozměňující nařízení má skutečně dopad na způsob, jakým místní celky mohou zákonně vykonávat zvláštní pravomoci a plnit povinnosti, které též mohou vyplývat ze samotného unijního práva, v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví v rámci boje proti znečišťování a zajištění odpovídajících norem kvality ovzduší. Volba opatření, která mají tyto celky přijmout k výkonu těchto pravomocí a splnění těchto povinností, jakož i způsob, jakým budou tato opatření prováděna, bude totiž nutně v přímém důsledku pozměňujícího nařízení výrazně omezena. Generální advokát je proto názoru, že dotyčná tři města jsou pozměňujícím nařízením bezprostředně dotčena.

Vzhledem k tomu, že generální advokát potvrzuje zjištění Tribunálu, že pozměňující nařízení nevyžaduje k tomu, aby se mohlo na dotyčná tři města uplatnit, přijetí prováděcích opatření, dospívá k závěru, že žaloby těchto měst proti pozměňujícímu nařízení jsou přípustné.

Pokud jde o opodstatněnost žalob, má generální advokát za to, že mezní hodnoty emisí oxidů dusíku stanovené v nařízení o schvalování typu představují podstatný prvek této právní úpravy. Proto pouze autoři nařízení o schvalování typu, tedy Parlament a Rada, byli oprávněni změnit mezní hodnoty emisí, přičemž Komise neměla v tomto ohledu žádnou pravomoc. V této souvislosti dospěl generální advokát k závěru, že Tribunál nepochybil, když měl za to, že pozměňujícím nařízením Komise ve skutečnosti změnila normu Euro 6 stanovenou v nařízení o schvalování typu.

Za výše uvedených podmínek generální advokát navrhuje, aby Soudní dvůr EU zamítl kasační opravné prostředky v plném rozsahu.

Úplné znění stanoviska je na www.curia.europa.eu zveřejňováno v den, kdy je generální advokát přednesl.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: canva.com

¹ Nařízení Komise (EU) 2016/646 ze dne 20. dubna 2016, kterým se mění nařízení (ES) č. 692/2008 z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 6) (Úř. věst. 2016, L 109, str. 1).

² Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla.

³ Rozsudek Tribunálu ze dne 13. prosince 2018, Ville de Paris vs. Komise, T-339/16, Ville de Bruxelles vs. Komise, T-352/16, a Ayuntamiento de Madrid vs. Komise, T-391/16; viz též TZ č. 198/18.

⁴ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla.