Ladislav Vojáček, Karel Schelle, Jaromír Tauchen: Právní dějiny na brněnské právnické fakultě (100 let brněnské právní historie)

Key Publishing s. r. o. – The European Society for History of Law, Ostrava 2020, 624 stran, 1 590 Kč.

Ke stému výročí založení Právnické fakulty Masarykovy univerzity napsali ve výročním roce 2019 a o rok později knižně vydali brněnští právní historikové a zčásti též pamětníci obnovení brněnské právnické fakulty v roce 1969 a jejího dalšího vývoje velice zajímavý a informačně bohatý text, věnovaný brněnské právní historii a tamější Katedře dějin státu a práva, s níž více či méně spojili své životní osudy. Dovolím si dodat, že anotovaná publikace je nastaveným zrcadlem všem, kdož považují právní dějiny za okrajový obor, jehož badatelské výsledky stačí zmínit v úvodních přednáškách v oborech platného práva.

V první části se autoři zabývají pěstováním a výukou právní historie a romanistiky na brněnské právnické fakultě v letech 1919-2019. Pro toto období si stanovili periodizaci na etapy 1919–1938, 1938-1945, 1945-1969, 1969- -1989 a 1989-2019. Již z této periodizace je patrné, že fakulta a v jejím rámci právní historie a romanistika procházely a procházejí obdobími rozmachu a časy stinnými.

V letech 1919-1938 výuku právní historie a romanistiky vedli vesměs profesoři, kteří sami vystudovali na pražské právnické fakultě, kde byli žáky vynikajících učitelů, např. romanista Jan Vážný byl žákem Leopolda Heyrovského a Josefa Vančury, František Čáda, jenž vyučoval národní právní dějiny, byl frekventantem pověstného právněhistorického semináře profesora Jana Kaprase. Pozorný čtenář nepřehlédne, že v období první republiky se ještě nevyučovaly obecné právní dějiny, zato daleko větší pozornost než dnes byla věnována církevnímu právu, které přednášel profesor Josef Vacek.

Další rozvoj fakulty a výuky právních dějin byl přerušen za okupace v letech 1939-1945, a po krátkém období od osvobození do zrušení fakulty v roce 1950 znovu až do roku 1969. V letech 1945-1950 výuku právních dějin a romanistiky vedli kromě dalších syn bývalého prezidenta Moravské advokátní komory Hynek Bulín a romanis­ta a papyrolog Jiří Cvetler. Mohu zmínit, že oba tito profesoři učili i mého tatínka, právního historika Stanislava Balíka, který s profesorem Cvetlerem udržoval přátelský a odborný kontakt až do roku 1991.

Nelze přehlédnout, že právní historikové a romanisté, kteří působili na Právnické fakultě Masarykovy univerzity ve shora zmiňovaných obdobích, pěstovali své obory i v době, kdy nemohli učit. František Čáda tak působil v Komisi pro soupis rukopisů, Jiří Cvetler ve Slovanském ústavu. Právní historii však neopustil ani Hynek Bulín, věnoval se jí i numizmatik Jaroslav Pošvář, který do zrušení fakulty vyučoval správní právo a správní vědu.

K obnovení fakulty v rámci přejmenované Univerzity Jana Evangelisty Purkyně došlo v roce 1969. V počátcích na katedře působil znovu Jiří Cvetler, na fakultě dále též právní historik a procesualista Hynek Bulín. Vybavuji si, že zprvu jezdili na fakultu příležitostně přednášet i členové pražské Katedry dějin státu a práva, včetně mého otce. Za pozornost stojí okolnost, že jak v roce 1919, tak v roce 1969 přišli zprvu na fakultu a katedru absolventi pražské právnické fakulty, což bylo dáno tím, že během relativně krátkých období, kdy se fakultě dařilo, se nestihl vytvořit pedagogický sbor složený z vlastních absolventů. Ten byl pak postupně budován až od roku 1969.

Členové katedry se však nevěnovali pouze pedagogické, ale výrazně též vědecké činnosti. V současné době je katedra výborně personálně zajištěna, věnuje se výchově doktorandů a její členové jsou velice aktivní v oblasti vědy. Monumentální Encyklopedie českých právních dějin je pouze jednou z mnoha možných ukázek.

Kniha přináší dále nejen biografické medailonky všech jednotlivých právních historiků a romanistů, kteří na fakultě působili, ale též jejich bibliografie, v čemž je její další významný přínos pro badatele v oboru právních dějin. Nechybí ani seznamy diplomových, bakalářských, rigorózních a dizertačních prací, obhájených na katedře, které svědčí o zájmu o katedrou vyučované obory. Pro obor právních dějin se na fakultě habilitovali Jan Vašečka, Karel Schelle, Pavel Mates a Jaromír Tauchen. Nechybějí konečně ani vzpomínky těch, kteří jsou pamětníky, Eduarda Vlčka a Karla Schelleho.

Autorům lze ke zdařilé publikaci pogratulovat, zároveň ji však lze brát jako výzvu právním historikům a členům kateder na dalších českých právnických fakultách ke zpracování daného tématu pro jejich fakulty, byť na fakultách plzeňské a olomoucké se zatím jedná o krátká období. Z rekapitulace osudů romanistiky a právních dějin na brněnské právnické fakultě si lze vzít s potěšením ponaučení, že tyto obory nelze „zašlapat“ ani ve chmurných časech.

 

JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, Ph.D., děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, advokát, právní historik a emeritní ústavní soudce

Go to TOP