Ústavní soud vyhlásil dne 17. března 2021 nález sp. zn. I. ÚS 3174/20, podle něhož platí, že odmítne-li soud návrh účastníka na nařízení předběžného opatření podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu, byť byla dříve složená a dosud nevrácená jistota za dřívější zamítnutý návrh stejného účastníka v den podání pozdějšího návrhu v dispozici daného soudu a byť účastník projevil svoji vůli použít tuto složenou a dosud nevrácenou jistotu jako jistotu pro jeho nový návrh srozumitelně a bez jakýchkoliv pochybností, je takový postup soudu nepřípustně formalistický a zároveň je v rozporu s právem účastníka na přístup k soudu a spravedlivý proces a podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

Stěžovatel O. V. je ve sporu s vedlejší účastnicí, společností P. R. E. L., ohledně odpovědnosti za vady na bytové jednotce, kterou vedlejší účastnice stěžovateli prodala. Jelikož stěžovatel pojal obavu, že se vedlejší účastnice snaží zcizit svůj jediný majetek a že výkon případného soudního rozhodnutí o povinnosti zaplatit částku odpovídající slevě z kupní ceny bude ohrožen, podal dne 28. 7. 2020 u Obvodního soudu pro Prahu 2 návrh na nařízení předběžného opatření. Navrhovaným předběžným opatřením mělo být vedlejší účastnici uloženo, aby se zdržela jakéhokoliv právního jednání směřujícího ke zcizení její bytové jednotky, k ní náležejícího podílu, jakož i dalšího pozemku. Stěžovatel se dále domáhal, aby příslušnému katastrálnímu úřadu bylo zakázáno provést související vklad vlastnického práva. K zajištění případné náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, složil stěžovatel do pokladny nalézacího soudu dne 27. 7. 2020 částku 10 000 Kč.

Nalézací soud stěžovatelův návrh zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatel neprokázal, že by potenciální výkon rozhodnutí měl být ohrožen. Rozhodl rovněž o vrácení složené jistoty z účtu soudu. Podle nalézacího soudu měla vedlejší účastnice další nemovitý majetek, se kterým nebylo nijak nakládáno. Dne 1. 8. 2020 se stěžovatel vzdal práva odvolání proti danému usnesení ze dne 29. 7. 2020.

Následně stěžovatel podal dne 2. 8. 2020 nový návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se domáhal totožného rozhodnutí jako v původním návrhu ze dne 28. 7. 2020. Svou argumentaci doplnil o vyjádření k dalšímu existujícímu majetku zjištěnému nalézacím soudem v předchozím rozhodnutí, jehož cena byla podle stěžovatele velmi nízká. V novém návrhu rovněž stěžovatel požádal o „přepis“ složené jistoty z původního návrhu k návrhu novému.

Nalézací soud druhý návrh stěžovatele podle § 75b odst. 2 občanského soudního řádu odmítl usnesením ze dne 4. 8. 2020, protože stěžovatel podle něj řádně nesložil za návrh na nařízení druhého předběžného opatření jistotu ve výši 10 000 Kč, a to v den, kdy byl opakovaný návrh podán. V odůvodnění napadeného usnesení nalézací soud uvedl, že stěžovatel složil jistotu k návrhu dne 27. 7. 2020 v jiné věci, ve které byl návrh zamítnut a rozhodnuto pravomocně o vrácení složené jistoty. Nalézací soud jistotu dosud nemohl vrátit, ačkoliv usnesení nabylo právní moci dne 1. 8. 2020, protože stěžovatel nesdělil za účelem vrácení peněz číslo svého bankovního účtu. Dotazem na účtárnu soudu nalézací soud zjistil, že nebyla podána žádost, aby jistota, která má být vrácena, byla připsána k jinému návrhu. Nalézací soud konečně odkázal na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, s tím, že soud, stejně jako ostatní osoby, musí přijaté platby evidovat řádným způsobem a nelze s nimi bez zákonných podkladů manipulovat.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 8. 2020 potvrdil napadené rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 4. 8. 2020 jako věcně správné.

Podle odvolacího soudu ze zákonné úpravy vyplývá, že jistota se skládá ve stejný den, kdy je podán návrh na nařízení předběžného opatření. Nedal-li stěžovatel pokyn soudu v původním řízení k převodu složené jistoty do nově zahájeného řízení, a to ke dni 2. 8. 2020, zákonná podmínka složení jistoty spolu s podáním návrhu dne 2. 8. 2020 nebyla podle odvolacího soudu naplněna.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že postup nalézacího soudu byl svévolný a příliš formalistický, neboť stěžovatel identifikoval původní složenou jistotu ve  druhém (opakovaném) návrhu na nařízení předběžného opatření ze dne 2. 8. 2020. V době podání druhého návrhu na nařízení předběžného opatření tedy jistota ve výši 10 000 Kč byla v dispozici soudu.

Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Odvolací soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Vedlejší účastnice se ve stanovené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřila. Nalézací soud odkázal na odůvodnění napadeného usnesení – zdůraznil přitom, že v dané věci musel postupovat podle již pravomocného usnesení č. j. 32 Nc 1210/2020-96 a vrátit složenou jistotu, nepožádal-li stěžovatel výslovně v této věci, aby jistota byla přepsána k jinému návrhu.

Právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje každému, že se může domáhat u soudu svého práva „stanoveným postupem“, přičemž „podmínky a podrobnosti upravuje zákon“ (viz čl. 36 odst. 4 Listiny). Procesní předpisy provádějící dané ustanovení Listiny musí obecné soudy interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené, tj. nad rámec smyslu a účelu právní úpravy jdoucí požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu. Přepjatý formalismus v postupu obecných soudů může být v rozporu s požadavkem na zajištění efektivního a faktického přístupu k soudu. Ostatně, občanský soudní řád mimo jiné v § 6 výslovně uvádí, že „[v] řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná“.

Z ústavněprávního požadavku efektivní a účinné soudní ochrany vyplývá, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci (ke kterým při množství projednávaných věcí občas logicky dochází) nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých práv. O protiústavní postup soudu jde tehdy, vybočuje-li jeho procesní postup ze zákonných pravidel, která řízení před ním upravují, a vybočení je způsobilé negativně se promítnout do výsledku řízení. Tak je tomu v případě zřetelných pochybení administrativního charakteru, jimiž je kupříkladu založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu či přehlédnutí zaplacení soudního poplatku. Nejen evidentní „administrativní omyly“ ze strany soudu však mohou ve svém důsledku znamenat porušení práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Výjimečný procesní institut předběžného opatření slouží k „rychlé“ ochraně práv účastníků, a to buď v průběhu již zahájeného řízení (§ 102 o. s. ř.), anebo dokonce ještě před jeho zahájením (§ 74 a násl. o. s. ř.). Jde o institut výjimečný, neboť se jím do jisté míry prolamuje zásada rovnosti, přímosti a ústnosti ovládající soudní řízení (srov. čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny), protože soud může předběžné opatření vydat bez nařízení jednání, jen na základě obsahu spisu, bez slyšení a vyjádření toho, proti němuž návrh směřuje. Procesní předpis dokonce soudu stanoví lhůtu, v níž má rychle rozhodnout o návrhu na předběžné opatření, která je bezodkladná, a není-li nebezpečí z prodlení, pak nejvýš sedmidenní (§ 75c odst. 2 o. s. ř.). Mají-li soudy ve vztahu k předběžnému opatření postupovat stanoveným způsobem, v duchu zákona a s citem pro věc, musejí mít na zřeteli vždy dva účely, k nimž předběžné opatření slouží: 1) zatímní úprava poměrů; 2) zamezení zmaření výkonu rozhodnutí (exekuce). Zejména v případech, kdy je obava z ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí (jako v souzené věci), může hrát roli v postupu soudu každá hodina, neboť například vyvedení finančních prostředků prostřednictvím internetového bankovnictví je otázkou několika minut.

Aby nebyl návrh na předběžné opatření účelově zneužíván, zavedl zákonodárce s účinností od 1. 4. 2005 (novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 59/2005 Sb.) institut jistoty za návrh na předběžné opatření. Jistota má sloužit k zajištění případné újmy, která vznikne v souvislosti s předběžným opatřením, a jde tak do určité míry o „poplatek za rychlost a překvapivost“. V okamžiku, kdy je soudci předložen spis s návrhem na předběžné opatření, musí zkoumat, zda byla zaplacena (složena) příslušná jistota, a to nejpozději ve stejný den, kdy byl návrh podán; není-li „kauce“ takto u soudu složena, soud návrh odmítne, neboť nejsou dány zákonné předpoklady pro meritorní projednání návrhu (viz § 75b odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Ústavní soud se případem odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření pro údajné včasné nesložení jistiny zabýval v nálezu sp. zn. IV. ÚS 518/10 ze dne 23. 11. 2010 (N 233/59 SbNU 375). V něm uvedl, že „pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv“. Ve výše citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 1008/13 pak Ústavní soud dospěl k závěru, že odmítne-li obecný soud návrh účastníka na vydání předběžného opatření s poukazem na § 75b odst. 2 občanského soudního řádu pouze z toho důvodu, že účastník uhradil požadovanou jistotu na jiný bankovní účet příslušného soudu než na ten, který byl pro přijímání jistot určen, je takový výklad (postup) nepřípustně formalistický a současně poruší práva účastníka na spravedlivý proces a přístup k soudu.

V nyní projednávaném případě stěžovatel podal návrh na předběžné opatření z důvodu možného ohrožení budoucího výkonu rozhodnutí. S tímto vědomím měly obecné soudy přistupovat ke kauze – aby ochrana práv byla rychlá a účinná – materiálně, a nikoliv formalisticky.

Stěžovatel explicitně do druhého návrhu podaného dne 2. 8. 2020, tedy jen několik dnů po podání prvního návrhu, který byl zamítnut, a bylo pravomocně rozhodnuto o vrácení složené jistoty, uvedl, že „se dne 1. 8. 2020 vzdal práva odvolání proti tomuto usnesení [č. j. 32 Nc 1210/2020-96 ze dne 29. 7. 2020], a protože jistota ve výši 10.000,- Kč by byla po právní moci usnesení vrácena žalobci, žádá žalobce o její připsání k tomuto návrhu“. Byť tedy stěžovatel ve druhém návrhu projevil svoji vůli ohledně již složené a dosud nevrácené jistoty srozumitelně a bez jakýchkoliv pochybností, obecné soudy odmítly jeho druhý návrh s tím, že stěžovatel zároveň neprojevil záměr „převést“ jistotu ve věci jeho původního (prvního) návrhu. Jinými slovy, podle obecných soudů měl stěžovatel podat a směřovat totožný návrh na „přenesení“ jistoty rovněž k soudnímu spisu sp. zn. 32 Nc 1210/2020. Takový požadavek druhého totožného podání, směřovaného pouze k jiné spisové značce, je však nedůvodný a přepjatě formalistický.

Z důvodu efektivnosti postupu a zachování účelu předběžného opatření měl nalézací

soud (zákonný soudce, rozhodující o opakovaném návrhu, v součinnosti s prvním zákonným soudcem) dát jednoduchý pokyn účtárně soudu, aby dosud nevrácenou jistotu z prvního návrhu převedla k návrhu druhému. (Jak je známo soudci zpravodaji z jeho úřední činnosti, je taková účetní operace nejen možná, ale i velmi snadná.) Uvedenému postupu v každém případě nebrání občanský soudní řád, který v § 75b odst. 1 o. s. ř., věta první, hovoří o „složení jistoty u soudu“ – nespecifikuje konkrétně, jakým způsobem má být tzv. kauce složena. Obdobně Ústavnímu soudu není známa žádná zákonná překážka uvedeného postupu, jež by vyplývala ze zákona o účetnictví, na který nalézací soud v napadeném usnesení toliko v obecné rovině odkázal.

Je nepochybné, že v případě stěžovatele složená jistota byla v den podání nového pozdějšího návrhu v dispozici soudu a stěžovatel vyslovil jednoznačnou vůli, aby byla namísto vrácení použita k opakovanému návrhu na nařízení předběžného opatření.

Jestliže obecné soudy odmítly návrh stěžovatele z důvodu nesložení příslušné jistoty, byl jejich postup v rozporu se smyslem procesní zákonné úpravy a ve svém důsledku i s ústavně zaručeným právem stěžovatele na přístup k soudu a spravedlivý proces.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy porušily právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a proto ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3174/20 vyhlášený dne 17. března 2021 naleznete ZDE.

 

Zdroj: Ústavní soud
Foto: canva.com