Dne 5. března 2021 zveřejnil Nejvyšší soud nález č. j. 30 Cdo 3509/2019-191, podle kterého dal Kamerunci vyhoštěnému v červenci 2014 z České republiky novou šanci na odškodnění za nezákonná rozhodnutí. Při pokusu o deportaci muž čelil ponižujícímu zacházení, příslušníci Policie ČR proti němu použili hmaty a chvaty, slzotvorný plyn i pouta, na letišti jej pak převáželi s pomocí vozíku na zavazadla, resp. invalidního vozíku. Generální inspekce bezpečnostních sborů se událostmi nezabývala dostatečně důsledně, na což v roce 2015 poukázal Ústavní soud. S nárokem na odškodnění však muž zatím neuspěl.

Žalobce, občan Kamerunské republiky, žil v České republice od února 2010, v zemi se ale zdržoval i dříve. V lednu 2014 policie rozhodla o jeho vyhoštění a stanovila lhůtu 30 dnů k vycestování. Muž neuspěl s odvoláním ani správní žalobou. V květnu se sám dostavil na služebnu policie s tím, že by chtěl svůj pobyt v Česku vyřešit. Následně byl umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová.

V červnu pak policie rezervovala místo na palubě letadla, kterým měl muž odletět do Kamerunu. Muž odmítl zařízení v Bělé opustit, proto jej eskortovala policie za pomoci chvatů, slzotvorného spreje, poutacího pásu a pout. Na letišti jej vezli na vozíku. Kapitán letadla ale Kamerunce z bezpečnostních důvodů na palubu nepustil – necestoval dobrovolně a nikdo jej při letu neměl doprovázet. Nakonec byl cizinec vyhoštěn až v červenci 2014.

Žalobce se domáhal po žalované, ČR – Ministerstvu vnitra, zaplacení částky ve výši 250 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu při pokusu o správní vyhoštění. Dále se po druhé žalované, ČR – Ministerstvu spravedlnosti, domáhal zaplacení částky ve výši 250 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů, Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze při následném prověřování incidentu.

Obvodní soud pro Prahu 2 svým rozsudkem žalobu na zaplacení částky 500 000 Kč zamítl.

Následně podal žalobce trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu příslušníky Policie České republiky. Generální inspekce bezpečnostních sborů vydala na základě provedených  šetření usnesení, proti kterému podal žalobce stížnost.

Krajské státní zastupitelství v Praze stížnost zamítlo. Žalobce podal podnět k výkonu dohledu, v březnu 2015 Vrchní státní zastupitelství zhodnotilo podnět jako nedůvodný a bez dalšího jej odložilo.

Žalobce podal proti výše uvedenému zásahu a výše uvedeným rozhodnutím ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl tak, že zásahem Policie České republiky při výkonu správního vyhoštění stěžovatele v červnu 2014 bylo porušeno základní právo stěžovatele nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Postupem Generální inspekce bezpečnostních, Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze pak bylo porušeno základní právo stěžovatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, rozhodnutí uvedených institucí zrušil.

…

Následně soud prvního stupně posoudil nároky žalobce a dospěl k závěru, že v případě nároku na zaplacení částky ve výši 250 000 Kč, jako náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup při pokusu o správní vyhoštění, je nárok žalobce promlčen. Ve vztahu k druhému nároku ve výši 250 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí Generální inspekce bezpečnostních sborů, Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, soud prvního stupně uvedl, že je nutno na tato rozhodnutí pohlížet jako na nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk. V případě existence nemajetkové újmy vzniklé z výše uvedených nezákonných rozhodnutí, měl soud za to, že tato újma nebyla tvrzena ani prokázána, proto vyzval žalobce k doplnění tvrzení a návrhu důkazů.

…

Podle Nejvyššího soudu je zřejmé, že újma žalovanému vznikla. V rozsudku konstatuje, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal vznik nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonnými rozhodnutími, aniž přitom přihlédl k relevantní judikatuře ESLP vztahující se k čl. 3 Úmluvy, který byl dle nálezu Ústavního soudu nezákonnými rozhodnutími ve věci žalobce porušen, je jeho právní posouzení věci z hlediska dovolatelem vymezené právní otázky nesprávné.

Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do právního posouzení prokazování existence a výše nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, jímž bylo porušeno základní právo dovolatele na účinné vyšetřování vyplývající z čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy, nesprávné a tato nesprávnost se projevuje i v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle § 243e odst. 2 o. s. ř. a napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném rozsahu zrušil, a to včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem dovolací soud dovolání jako nepřípustné postupem podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

V dalším řízení soud prvního stupně znovu posoudí nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 250 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za nezákonná rozhodnutí v kontextu výše uvedených závěrů dovolacího soudu a v souladu s judikaturou dovolacího soudu rozhodne o konkrétní formě a případné výši zadostiučinění (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, uveřejněný pod číslem 37/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž neopomene, že konstatování porušení práva nebýt podroben ponižujícímu zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy bylo již obsaženo v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 860/15.

Soudy jsou ve smyslu vázány právními názory dovolacího soudu.

Celé znění rozsudku NS č. j. 30 Cdo 3509/2019 zveřejněnému dne 5. března 2021 naleznete ZDE.

Zdroj: Nejvyšší soud, ČTK
Foto: Pixabay