Soudní dvůr EU rozhodl ve věci C‑321/19 tak, že náklady na dopravní policii nelze zohlednit při výpočtu mýtného za používání transevropské silniční sítě nákladními vozidly. Tyto náklady nejsou součástí nákladů na pozemní komunikace, na jejichž základě musí být počítána sazba tohoto mýtného.

BY a CZ podnikali ve formě společnosti založené podle polského práva, která vykonávala činnost v oblasti silniční dopravy zejména na německém území. Z tohoto titulu BY a CZ zaplatili za období od 1. ledna 2010 do 18. července 2011 celkovou částku ve výši 12 420,53 eur jako mýtné za užívání německých spolkových dálnic. Vzhledem k tomu, že BY a CZ se domnívali, že způsob výpočtu mýtného, které museli zaplatit, vedl v rozporu s unijním právem k uložení nepřiměřeně vysoké finanční povinnosti, podali u německých soudů žalobu, kterou se domáhali vrácení dotčeného mýtného.

Oberverwaltungsgericht für das LandNordrhein-Westfalen (Vrchní správní soud spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, Německo), který rozhoduje o odvolání, jež bylo v tomto právním sporu podáno, se Soudního dvora v podstatě táže, zda skutečnost, že náklady na dopravní policii byly zahrnuty do výpočtu sporného mýtného, představuje porušení směrnice o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly[1].

Soudní dvůr svým rozsudkem nejprve konstatuje, že směrnice ukládá členským státům, které zavedou nebo ponechají mýtné na transevropské silniční síti, přesnou a bezpodmínečnou povinnost určit výši tohoto mýtného pouze s přihlédnutím k nákladům na pozemní komunikace, to znamená ke stavebním nákladům a nákladům na provoz, údržbu a rozvoj dané sítě pozemních komunikací. V důsledku toho se jednotlivec může vůči členskému státu před vnitrostátními soudy dovolávat přímo této povinnosti, pokud tento stát tuto povinnost nesplnil, nebo pokud ji do svého právního řádu zavedl nesprávně.

Dále, pokud jde o otázku, zda náklady na dopravní policii spadají pod pojem náklady na provoz, a zda z tohoto titulu mohou být zahrnuty do výpočtu mýtného, Soudní dvůr uvádí, že tento pojem se vztahuje na náklady související s provozem dotyčných pozemních komunikací. Policejní činnost přitom spadá do odpovědnosti státu, který jedná jakožto subjekt vykonávající veřejnou moc, a nikoli jako provozovatel silniční infrastruktury. Náklady na dopravní policii proto nelze považovat za náklady na provoz uvedené ve směrnici. Pokud jde o okolnost, že v projednávané věci vedlo zohlednění nákladů na dopravní policii pouze k relativně nízkému – o 3,8% nebo o 6 % – překročení nákladů na pozemní komunikace, Soudní dvůr konstatuje, že směrnice brání jakémukoli překročení nákladů na pozemní komunikace, které by bylo výsledkem zejména zohlednění neuznatelných nákladů. Soudní dvůr konečně zamítl návrh Německa na omezení časových účinků tohoto rozsudku.

Úplné znění rozsudku je na http://curia.europa.eu/juris/documents.jsf?num=C-321/19.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (Úř. věst. 1999, L187, s. 42; Zvl. vyd. 07/04, s. 372) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/EU ze dne 17. května 2006 ( Úř. věst. 2006, L157, s. 8).