Jednou z aktuálně projednávaných změn v oblasti exekucí je návrh chráněného účtu pro dlužníky. Vedl by k jejich větší finanční svobodě a jistotě, neboť by mohli bez problémů nakládat s příjmem, který jim po srážkách zůstane, což je nyní mnohdy problém. O jeho zavedení se mluví již několik let a nyní konečně přichází do druhého čtení v Poslanecké sněmovně. Návrhu se však nevyhnulo pár chyb.

Dlužníkům s více exekucemi se dnes v praxi stává, že jim jsou provedeny srážky ze mzdy a následně jim jiný exekutor obstaví účet, na který jim chodí nezabavitelná část příjmu. Ze zákona by jim přitom mělo být umožněno s těmito penězi svobodně nakládat. Mnozí z nich si tak výplatu nechávají posílat na účet někoho ze svých blízkých, nebo si ji vyplácet takzvaně na ruku. V horším případě si půjčují u lichvářů, protože jinak až do odblokování účtu nemají z čeho platit své výdaje. Tomu všemu by měl zabránit chráněný účet, který velmi vítám. Po dlouhých debatách byl zřejmě do Sněmovny konečně předložen návrh, který má šanci na úspěch. Vloudily se do něj však dvě nepříjemné chyby, které můžou poškodit věřitele i zatížit soudy.

Obávám se především možné zneužitelnosti chráněných účtů. Návrh zákona sice počítá s tím, že jednomu dlužníku bude banka moci vést jen jeden chráněný účet, docela ale zapomíná na jakoukoliv jejich evidenci. V praxi by to mohlo znamenat, že si dlužník požádá o zřízení klidně pěti chráněných účtů za den, na které si bude moci nechat posílat peníze, které jsou jinak zabavitelné. Představte si situaci, kdy je proti dlužníkovi vedeno více exekucí, tu ze strany soudu, tu zase exekutora nebo finanční správy – všechna tato řízení jsou vedena odděleně a jeden subjekt neví, co a kolik vymáhá ten druhý. Stejně tak nemůže vědět, zda již dlužník náhodou nemá jiný chráněný účet. Někdo bude muset zpětně přijít na to, že dlužník institut chráněného účtu zneužil, a soudně se dovolat nápravy.

Druhým zádrhelem je omezení postižitelnosti účtu manžela či manželky dlužníka. Návrh počítá s tím, že by se nově dala zabavit jen půlka zůstatku a pak už nic, přestože jde o společné jmění. Dlužník si tak může nechat výplatu posílat na manželku či manžela a žádný chráněný účet ani nebude potřebovat. A věřitel se svých peněz nedočká.

Je určitě správné, aby dlužníci mohli bez problémů hradit své výdaje z účtu a platit platební kartou. Chráněný účet je proto nezbytné v nějaké podobě zavést. Ne však za cenu upírání práv věřitelům.

JUDr. Pavel Staněk, prezident České asociace věřitelů