Dne 17. září se uskutečnilo letos relativně dlouho plánované setkání prezidentů advokátních komor tzv. Středoevropské iniciativy, která vznikla v roce 1992 z podnětu České advokátní komory s cílem upevňovat svazky advokátů středoevropského regionu a vzájemně se informovat o důležitých aktivitách a iniciativách jejich stavovských organizací, to vše s přihlédnutím k tomu, že v tomto regionu dochází k čilé přeshraniční spolupráci v oblasti právních služeb a také právní řády těchto zemí navazují na určité specifické kulturní a právní tradice vycházející z blízkých nebo společných státoprávních základů.

Členy této iniciativy byli Česká republika, Slovensko, Rakousko, Německo, Maďarsko a Polsko, později přistoupilo též Chorvatsko a Slovinsko. Vzniknuvší formát jednání byl rovněž zamýšlen jako určitý doplněk k podstatně širšímu (celoevropskému) setkání prezidentů advokátních komor, které se koná každoročně v rámci Prezidentské konference ve Vídni.

Mluvíme-li o setkání, pak vzhledem ke složité době, kterou nyní procházíme, šlo v tomto roce o jednání s využitím elektronických prostředků komunikace, tedy o videokonferenci. Letošní organizátor a hostitel pozvání, Slovenská advokátní komora, zamýšlel uskutečnit fyzické setkání v prostorách zámku v Pezinku. Na to jsme se všichni velice těšili, nicméně zhoršující se koronavirová situace ve většině účastnických zemí vedla nakonec k rozhodnutí převést jednání do digitálního prostoru, jak už jsme si nakonec zvykli v období jarní vlny epidemie a v průběhu letních měsíců.

Slovinská advokátní komora, prostřednictvím svého prezidenta Romana Završka, informovala o určitých znepokojivých tendencích v legislativě, kdy v několika předchozích letech byla nucena usilovat o zachování povinného členství v jejich stavovské organizaci, které chtěla vláda zrušit s odkazem na zavedení větší liberalizace na trhu právních služeb. Advokátní komora tomuto kroku zabránila, avšak nedávno musela opětovně čelit pokusům o legislativní zásahy do regulace kárného řízení. Jednání nakonec vedla ke kompromisu přijatelnému pro slovinskou advokacii.

Některým znepokojivým výzvám, z pohledu advokátů na Slovensku, čelí i slovenská advokacie, jak informoval místopředseda Slovenské advokátní komory, JUDr. Ondrej Laciak. Nedávné skandály vzniklé okolo trestního stíhání nemalého počtu soudců obviněných z korupčního jednání vyvolávají rostoucí nedůvěru veřejnosti k řádnému fungování slovenského justičního systému jako celku a přenášejí se do značné míry i na slovenskou advokacii. Nový ministr spravedlnosti SR proto informoval o úmyslu zřídit Nejvyšší správní soud, který by disponoval kárnými pravomocemi ve vztahu k soudcům a notářům a uvažováno je, že by se tyto kompetence týkaly i advokacie. Na SAK je také činěn tlak, aby v podstatně větší míře než dříve a také neanonymně informovala o některých veřejností sledovaných kárných řízeních, a to prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Vzniká prý podezření, že SAK nejedná v kárných řízeních dostatečně důrazně nebo dokonce chrání své členy před spravedlivým postihem. Statistiky komory však svědčí o opaku a SAK činila v posledních letech řadu kroků k standardizaci postihů ukládaných kárnými senáty, tak aby nedocházelo k nežádoucím rozdílům v postizích za typově shodná či obdobná provinění advokátů. Stran soudního přezkumu disciplinárních rozhodnutí komory, slovenská advokacie usiluje o to, aby přezkumná pravomoc soudu, pokud k jejímu zavedení dojde, měla toliko kasační, nikoli apelační charakter.

V rámci této debaty byly diskutovány podoby kárného řízení platné v různých zemích středoevropské iniciativy, o nichž podrobněji informovali zejména zástupce ČAK (JUDr. Mokrý), ORAK (Dr. Marcella Prunbauer-Gleser) a maďarské advokacie (András Szecskay), ostatní zástupci přispěli dílčími poznámkami. Panovala shoda na tom, že transparentnost ohledně kárných řízení bude pro budoucnost nezbytným předpokladem pro zachování těchto pravomocí v rámci stavovské samosprávy, přičemž možnost soudního přezkumu rozhodnutí, jak poukázali někteří z diskutujících, není možno apriori považovat za zásah do nezávislosti advokacie.

Prezident Slovinské advokátní komory v rámci tématu „Digitalizace jako integrální součást advokátní profese“ otevřel širší diskusi započatou příspěvkem předsedy Chorvatské advokátní komory, Josipa Šurjaka. Oba zástupci informovali o vývoji v této oblasti v jejich zemích. Diskuse se posléze soustředila na otázku, zda a jak koronavirová krize první poloviny roku ovlivnila rozvoj v digitalizaci justice, zejména pak pokud jde o širší využití možností elektronických forem komunikace mezi soudy a advokáty, případně konáním soudních jednání prostřednictvím videokonference.

Zajímavý příspěvek v tomto směru přednesl prezident Rakouské advokátní komory, Dr. Rupert Wolff, který zdůraznil, že v některých typech soudních řízení je použití těchto forem komunikace s účastníky řízení, včetně provádění důkazů, možné bez zásadnějších připomínek akceptovat, v některých typech řízení je však zřejmé, že může negativně zasáhnout do naplnění ústavou chráněných základních principů, zejména práva na spravedlivý proces. Všichni účastníci se shodli na tom, že pandemie COVID-19 otevřela možnosti větší digitalizace, motivovala příslušná ministerstva a soudy k širšímu využití těchto prostředků, ale testem v praxi otevřela i nová témata, nad kterými je třeba se v souvislosti s digitalizací justice hlouběji zamýšlet. Právní úpravy v některých zemích upravují použití videokonferencí v soudních řízení jenom velmi obecně, některé vůbec; koronavirová krize otevřela prostor k úvahám o podrobnější úpravě využití prostředků digitální komunikace, takové zákonné úpravy by však neměly být přijímány narychlo bez náležité přípravy a široké diskuse, zejména odborné veřejnosti.

Místopředseda Maďarské advokátní komory, András Szecskay, rozvinul svým příspěvkem na téma Brexit, diskusi na téma dopadů možného hardbrexitu na svobodný pohyb advokátů mezi Spojeným královstvím a členskými zeměmi EU. Byly zmíněny případy zejména těch kolegů, kteří jsou již dlouhou dobu usazeni jako evropští advokáti, ať už ve Velké Británii či na území EU, přičemž orientovali prakticky veškeré své profesní a někdy i rodinné zázemí do hostitelské země. Právní předpisy upravující výkon advokacie umožňují určitá řešení těchto situací, ať už formou poměrně nenáročné rekvalifikace na advokáta příslušné členské země, popřípadě volbu jiné formy poskytování právních služeb (postup podle WTO). Právní úpravy v různých zemích středoevropské iniciativy však vykazují určité odlišnosti, s nimiž je třeba počítat. Německý zástupce, místopředseda BRAK André Haug, poukázal na to, že v Německu v současné době probíhá debata o návrhu zákona, který by umožnil revokaci právního postavení tzv. usazeného evropského advokáta. Prezident ORAK, dr. Wolff informoval, že v Rakousku je v současné době přijímána úprava, na jejímž základě ti, kdo zahájili přípravu na povolání advokáta v Rakousku, mohou ji dokončit bez hledu na brexitové lhůty, a ti, kdo se zde již jako advokáti usadili, mohou po určitý čas v poskytování právních služeb pokračovat, tak aby jim bylo umožněno plně se integrovat do advokátní profese hostitelské země. To vše za předpokladu zajištění reciprocity na britské straně.

Za ČAK bylo v rámci této debaty tlumočeno, že právní režim tzv. integrace do české advokacie je poměrně velmi liberální, podobně jako možnost realizace advokátní praxe, jako tzv. zahraniční advokát. V některých jiných jurisdikcích není zejména druhá zmiňovaná alternativa stejně liberální jako v českých zemích. Bylo taktéž zmíněno, že brexit ukázal, že nefunguje zcela ideálně vzájemné informování komor členských zemí EU o advokátech, kteří jsou zapisováni jako hostující či usazení evropští advokáti. Komory sice vedou své vlastní statistiky, ne vždy však je přesný přehled o tom, ze kterých domovských zemí advokáti přicházejí. Problémy se vyskytují hlavně v zemích, kde údaje vedou regionální komory nebo je profesních komor více. V debatě bylo taktéž zmíněno, že komory středoevropské iniciativy obecně preferují, aby možnosti volného pohybu advokátních služeb mezi UK a EU nebyly výrazně omezeny ani v případě tzv. tvrdého brexitu a obě politické reprezentace dojednaly co nejméně restriktivní podmínky v této oblasti.

V závěrečném tématu setkání jsem informoval v zastoupení ČAK, jakým způsobem se ČAK vypořádávala konkrétně s dopady první pandemické vlny, a zmínil jsem, jak poznamenal nouzový stav procesy, jakými jsou přijímání legislativy v nouzovém režimu, omezení činnosti soudní soustavy a jak je z pohledu advokacie potřeba za všech okolností trvat na zachování řádného fungování demokratických institucí, respektu k základním právům a svobodám a principům právního státu.

Toto téma rovněž otevřelo širší prostor pro výzvy budoucího vývoje, například i otázku konání stavovských shromáždění, sněmů a konferencí v případech platnosti mimořádných opatření, kdy jsou postupem státních orgánů zakázána nebo omezena větší shromáždění osob.

Letošní konference prezidentů advokátních komor Středoevropské iniciativy hodnotím jako jednu z nejlepších za uplynulé období několika let, přestože byla konána, jak uvedeno, v časově a prostorově omezených podmínkách daných epidemií. Doufám, že v příštím roce bude toto každoroční setkání probíhat již za normálních poměrů a děkuji jak slovenským hostitelům, tak ČAK, že jsem se mohl konference zúčastnit.

JUDr. Antonín Mokrý, člen představenstva ČAK a bývalý prezident CCBE

Foto: ČAK