Aplikace propojující zákazníky a řidiče taxi, je službou informační společnosti

Generální advokát M. Szpunar ve svém stanovisku uvedl, že služba, která prostřednictvím elektronické aplikace přímo propojuje zákazníky a řidiče taxislužby, je službou informační společnosti a tato služba nemusí být neoddělitelně spjata se službou přepravy vozidly taxislužby, takže není její nedílnou součástí.

S. C. Star Taxi App SRL, společnost usazená v Bukurešti (Rumunsko), provozuje aplikaci pro chytré telefony, která přímo propojuje uživatele taxislužby a řidiče taxislužby. Tato aplikace umožňuje provádět vyhledávání, které zobrazuje seznam řidičů taxislužby, kteří jsou k dispozici k uskutečnění jízdy. Zákazník si tak může z těchto řidičů vybrat konkrétního řidiče. Tato společnost nepředává objednávky řidičům taxislužby a nestanoví cenu jízdy, která je placena přímo řidiči na jejím konci.

Dne 19. prosince 2017 přijala Rada města Bukurešť usnesení č. 626/2017, které rozšířilo rozsah povinnosti požádat o povolení pro činnost zvanou „dispečink“ na takové provozovatele počítačových aplikací, jako je společnost Star Taxi App. Za porušení tohoto právního předpisu byla společnosti Star Taxi App uložena pokuta ve výši 4 500 RON (přibližně 929 eur). Společnost Star Taxi App, která měla za to, že její činnost představuje službu informační společnosti, na kterou se vztahuje zásada vyloučení předchozího povolení stanovená v směrnici o elektronickém obchodu[1], podala stížnost k Tribunalul București (soud prvního stupně v Bukurešti, Rumunsko), kterou se domáhala zrušení usnesení č. 626/2017. V této souvislosti se Tribunalul București táže Soudního dvora zejména na to, zda služba spočívající v přímém propojování zákazníků s řidiči taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace je „službou informační společnosti“. V případě kladné odpovědi Tribunalul București žádá Soudní dvůr, aby posoudil platnost usnesení č. 626/2017 ve světle určitých ustanovení unijního práva[2].

Ve svém stanovisku 11generální advokát Maciej Szpunar uvádí nejprve, že služba nabízená společností Star Taxi App odpovídá definici služby informační společnosti směrnice o elektronickém obchodu, protože tato služba je poskytována za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.

Generální advokát však připomíná, že podle judikatury[3] Soudního dvora služba nemusí být nutně pokládána za spadající pod pojem „služba informační společnosti“, i když má vlastnosti obsažené v definici. Tak je tomu zejména v případě, kdy je služba poskytovaná elektronicky neoddělitelně spjata s jiným plněním, které představuje hlavní plnění a není poskytováno elektronicky, jako je přepravní služba. Tento neoddělitelný vztah je podle Soudního dvora charakterizován skutečností, že poskytovatel služby poskytované elektronicky kontroluje základní aspekty jiného plnění, včetně výběru poskytovatelů této jiné služby.

Generální advokát se zabývá situací společnosti Star Taxi App a uvádí, že tato společnost nepotřebuje přijímat řidiče taxislužby a nevykonává kontrolu nad podmínkami poskytování přepravních služeb řidiči taxislužby, ani na tyto podmínky nemá rozhodující vliv. Na rozdíl od ostatních obdobných služeb, jako je Uber, služba poskytovaná společností Star Taxi App doplňuje již existující a organizovanou službu přepravy vozidly taxislužby. Úloha společnosti Star Taxi App je tak omezena na roli externího poskytovatele doplňkové služby, která je užitečná, ale není podstatná pro efektivitu hlavní služby, kterou je přepravní služba.

Generální advokát poté analyzuje usnesení č. 626/2017 ve světle unijního práva.  Směrnice o elektronickém obchodu zakazuje členským státům stanovit, aby přístup k činnosti poskytovatele služeb informační společnosti a její výkon podléhal povinnosti předchozího povolení nebo jakémukoliv jinému požadavku s rovnocenným účinkem. Generální advokát však poznamenává, že tímto zákazem nejsou dotčena povolovací řízení, která se netýkají zvláště a výhradně služeb informační společnosti, jako je tomu v projednávané věci. Toto zjištění však podléhá podmínce, že služby, na které se vztahuje existující povolovací režim, které nejsou poskytovány elektronicky, a služby informační společnosti, na které je tento režim rozšířen, jsou skutečně hospodářsky rovnocenné.  Směrnice o službách[4] za určitých podmínek umožňuje, aby členské státy podřídily přístup k činnosti poskytování služeb takovému režimu. Jedná se o tyto podmínky: nediskriminační povaha režimu, jeho opodstatnění naléhavým důvodem obecného zájmu a neexistence méně omezujících opatření umožňujících dosáhnout téhož cíle. Generální advokát má v tomto ohledu za to, že bude na předkládajícím soudu, aby ověřil, zda existují naléhavé důvody obecného zájmu odůvodňující režim povolování služeb „dispečinku“ taxislužby.

Generální advokát však uvádí, že povolovací režim není založen na kritériích opodstatněných naléhavým důvodem obecného zájmu, pokud vydání povolení podléhá požadavkům, které nejsou z technologického hlediska přizpůsobeny službě zamýšlené žadatelem. Generální advokát nejprve uzavírá, že služba, která spočívá v přímém propojování zákazníků s řidiči taxislužby prostřednictvím elektronické aplikace, je službou informační společnosti, pokud tato služba není neoddělitelně spjata s taxislužbou, takže netvoří její nedílnou součást.

Generální advokát poté dospívá k závěru, že směrnice o elektronickém obchodu nebrání tomu, aby se na poskytovatele služeb informační společnosti použil povolovací režim, který se vztahuje na poskytovatele služeb hospodářsky rovnocenné povahy, které nejsou službami informační společnosti. V neposlední řadě generální advokát uvádí, že směrnice o službách brání použití takového povolovacího režimu, ledaže by byl v souladu s kritérii stanovenými v tomto předpise, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.


Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay


[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1 až 16; Zvl. vyd. 13/25, s. 399).

[2] Články 3 a 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1 až 16; Zvl. vyd. 13/25, s. 399), články 9, 10 a 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36 až 38), jakož i článek 56 SFEU.

[3] Rozsudek ze dne 20. prosince 2017, Asociación Profesional Elite Taxi (C-434/15, bod 35, viz také TZ 136/17).

[4] Články 9 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (Úř. věst. 2006, L 376, s. 36 až 38).

 

Go to TOP