Wydawnictwo Arche – Naczelna Rada Adwokacka, Warszawa 2019, 200 stran, 49 zlotých.

Varšavskou advokátku a historičku Ewu Stawickou, pravidelnou účastnici advokátských setkání a konferencí o historii advokacie, referující tradičně ve výborné češtině, není třeba čtenáři Bulletinu advokacie dlouze představovat.

Recenzovaná kniha je jejím dalším velmi cenným příspěvkem k dějinám polské advokacie a zároveň v širším kontextu i k dějinám Polska v posledních sto letech. Autorka oslovila k rozhovoru a ke vzpomínkám dceru advokáta z varšavského Nového světa, rovněž advokátku, Hannu Nowodworskou – Grohman. Jedná se tudíž o rozhovor k otázkám, jež byly položeny mnohdy cíleně se znalostí historie doby, o níž je řeč.

Leon Nowodworski (1889-1941) byl známým varšavským advokátem, před rokem 1939 byl krátce předsedou Varšavské advokátní komory (Warszawska izba adwokacka), šéfredaktorem advokátského časopisu PALESTRA; byl politicky činný jako člen polské Národní demokracie. Po německé okupaci byl aktivní v podzemních orgánech advokacie a též byl členem podzemní polské vlády. Advokát Nowodworski byl přitom „člověk z masa a kostí, inspirativní, schopný harmonicky sladit svoje různé povinnosti s rodinným životem, zábavou, novinářskou tvorbou, vše s poetickou kreativitou“. Zároveň by se dalo říci, že Leon Nowodworski byl v mnohém pokračovatelem svého otce, rovněž advokáta a vlastence, meziválečného prvního prezidenta Nejvyššího soudu Francziska Nowodworského (1859-1924).

Autorka uvádí, že „kniha není vědeckého rázu – nejsou v ní poznámky a citace z prací historiků“, tato skutečnost však nikterak nesnižuje její kvalitu. Díky dlouhodobě vedeným rozhovorům s Hannou Nowodworskou – Grohman se Ewě Stawické podařilo otevřít srdce dcery Leona Nowodworského natolik, že například hned v úvodní kapitole mohla publikovat text veršů, které napsal Leon Nowodworski pro dceru na přelomu roku 1940, z nichž je zcela zřetelná nenávist k německým okupantům a naděje, že Polsko znovu získá svobodu Novoročním slibem bude podle autora „mocné, jediné slovo: Vytrváme!“

Leon Nowodworski v té době již nemohl praktikovat jako advokát, pomáhal v notářské kanceláři Witolda Raczkiewicza. Dcera Hanną Nowodworską – Groh­man vzpomíná, jak její otec dostal první infarkt záhy poté, kdy vlastnoručně v květnu 1940 odšrouboval ze dveří domu ceduli své advokátní kanceláře, druhý infarkt jej pak postihl se smrtelnými následky koncem roku 1941.

Vyprávění Hanny Nowodworské – Grohman není však ohraničeno otcovou smrtí, čtenář pak může nahlédnout do osudů rodiny, která byla perzekuována, byla nucena opustit svůj byt a obávala se zatčení a odvlečení do koncentračního tábora. Autentické jsou i vzpomínky na průběh Varšavského povstání.

Sama Hanną Nowodworską – Groh­man byla přijata do advokacie „v roce 1953, v roce Stalinovy smrti“, a to přesto, že tehdejší předseda Varšavské advokátní komory Władysław Tomorowicz tomu bránil se slovy: „Nebudeme zde tvořit advokátské dynastie.“ Pomohla až intervence náměstka ministra spravedlnosti Tadeusza Reka.

Publikace však kromě vzpomínek nechává nahlédnout do dokumentů a fotografií z rodinného archivu. Mezi zajímavostmi je tu například Statut Nadace Francziska Nowodworskiego, faksimile rukopisů Leona Nowodworského či jeho publikovaný text O pierwszym sejme polskim.

Knihu lze doporučit nejen polonistům a historikům advokacie, ale též milovníkům vzpomínkových publikací. Ukazuje se, že tato oblast je středem zájmu nejen u nás, ale též u našich spřízněných sousedů.

JUDr. PhDr. STANISLAV BALÍK, Ph.D., advokát, právní historik, děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a emeritní ústavní soudce