Stěžovatel vystupoval v procesním postavení zmocněnce poškozených v trestním řízení. Rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla stěžovateli – jako zmocněnci celkem tří poškozených v rámci jednoho řízení – přiznána odměna a náhrada hotových nákladů ve výši 130 362 Kč. Vrchní soud stěžovateli nově přiznal odměnu a náhradu hotových nákladů ve výši 131 330 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se vrchní soud svévolně rozhodl neaplikovat jako celek vyhlášku o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), když selektivně odepřel aplikaci ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Důvodem uvedeného postupu vrchního soudu bylo mimo jiného to, že v případě vyúčtování společných úkonů, vztahujících se ke všem poškozeným, se fakticky jednalo o úkon jediný, nikoli o úkony tři. První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Vladimír Sládeček) stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.

Již v minulosti Ústavní soud posuzoval podobnou právní otázku (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 529/16) a konstatoval, že obecný soud je povinen aplikovat právní předpis jako celek a není oprávněn selektivně odepřít aplikaci určitého ustanovení. V této věci to byla aplikace § 12 odst. 4 advokátního tarifu, podle něhož za společné úkony při zastupování více osob náleží advokátovi mimosmluvní odměna za každou zastupovanou osobu, avšak snížená o 20 %. Ačkoliv je obecný soud oprávněn posoudit soulad podzákonného předpisu se zákonem, musí svůj postup řádně odůvodnit. Ústavní soud ovšem shledal, že z usnesení vrchního soudu není patrné, že by identifikoval určitý rozpor ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu se zákonem. Přiléhavou nebyla shledána ani argumentace vrchního soudu judikaturou Nejvyššího soudu a z kontextu vytrženou citací komentáře k advokátnímu tarifu. Ačkoliv Ústavní soud nepopřel, že zastupování více poškozených v jediném trestním řízení obecně vyžaduje od advokáta či zmocněnce menší potřebné úsilí na jednotlivé úkony právní služby v porovnání se situací, v níž takový zmocněnec zastupuje několik poškozených ve zcela samostatných nijak nesouvisejících trestních řízeních, nedostatečné odůvodnění právních závěrů napadaného usnesení bylo zásahem do práva na soudní ochranu stěžovatele. Ústavní soud proto stěžovateli vyhověl a napadené usnesení vrchního soudu zrušil.

Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 146/20 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud

Foto: Pixabay