Kárný senát Nejvyššího správního soudu zprostil kárné žaloby státní zástupkyně Mgr. et Mgr. Radku Pavlišovou a JUDr. Ivetu Bollovou, které měly na starost trestní kauzu zastupitelů Postoloprt. Trestní stíhání zastupitelů vycházelo z vadného znaleckého posudku, což žalobkyně nereflektovaly. Obě ženy pochybení popřely. Kárné žaloby podala ministryně spravedlnosti Mgr. Marie Benešová a navrhovala důtku. Podle odůvodnění senátu o kárné provinění nešlo.

Ministryně spravedlnosti podala kárný návrh na Mgr. et Mgr. Radku Pavlišovou, okresní státní zástupkyni v Lounech za to, že podle jejího přesvědčení vedla nezákonně trestní stíhání 10 zastupitelů v Postoloprtech pro přečin porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti. Toho se měli dopustit tím, že převedli pozemek s domem na náměstí v Postoloprtech za 1 mil. Kč, ačkoliv podle znaleckého posudku byla cena přes 1,5 mil. Kč. Jejich trestní stíhání bylo zahájeno v červnu 2016.

V průběhu trestního řízení se nicméně ukázalo, že původně zpracovaný posudek byl zpracovaný podle cenového předpisu a nešlo o posouzení ceny tržní. Cena tržní byla nakonec určena na 950 tisíc Kč a většina obviněných byla obžaloby v dubnu 2019 zproštěna, s výjimkou zastupitele, který se stal v mezidobí poslancem, a jeho trestní řízení bylo přerušeno z důvodu nesouhlasu Poslanecké sněmovny s jeho stíháním. Ohledně něj státní zástupkyně vzala následně kárně obviněná obžalobu zpět a trestní stíhání zastavila. Podle kárného návrhu měla státní zástupkyně zjistit nepoužitelnost původního znaleckého posudku i s ohledem na to, že byla na nevhodně zvolenou metodiku obviněnými upozorňována. Vzhledem k tomu, že vadu nezjistila, bylo proti obviněným vedeno téměř po 3 roky nezákonně trestní stíhání.

Druhá kárná žaloba směřovala na JUDr. Ivetu Bollovou, státní zástupkyni Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Ta nad věcí vykonávala opakovaný dohled, a ačkoliv bylo trestní řízení podle ministryně zatíženo popsanou vadou, tato jí neobjevila a nezasáhla do postupu Okresního státního zastupitelství v Lounech.

Kárný senát nakonec rozhodl tak, že řízení vůči JUDr. Ivetě Bollové částečně zastavil a ve zbytku obě kárně obviněné kárného obvinění zprostil. Pokud jde o zastavení, pak dospěl kárný senát k závěru, že výkon dohledu státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem nelze považovat za trvající a je proto třeba nahlížet na jednotlivé vykonané dohledy jako na samostatné skutky. S ohledem na to zanikla uplynutím 2 let od jejich vykonání kárná odpovědnost státní zástupkyně a soud se tak nemohl zabývat vytýkanými pochybeními a musel řízení zastavit. Třetí dohled byl vykonán v době, kdy byli obvinění zastupitelé obžaloby zproštěni a s ohledem na to, i pokud by byla zjištěna pochybení dozorové státní zástupkyně, nemohla by s ním dr. Bollová nic udělat. I pokud by tedy dohled nevykonala zcela řádně, nemohl mít zásadnější škodlivý následek, a navíc bylo sporné i to, zda lze dohled po pravomocném skončení věci vůbec vykonat.

U kárně obviněné Mgr. et Mgr. Radky Pavlišové dospěl kárný senát k závěru, že její postup vykazoval vady. Zejména s ohledem na upozornění od obviněných měla dospět k závěru, že jsou pochybnosti o správnosti policejním orgánem zpracovaného znaleckého posudku a tyto se snažit odstranit ještě v přípravném řízení. I pokud dospěla k odlišnému závěru, měla na námitky obhajoby relevantně reagovat. Nikoliv jakékoliv pochybení státního zástupce je však kárné provinění. To platí zvláště u rozhodovací činnosti státního zástupce, kde je třeba jako významnou hodnotu chránit jistou nezávislost jeho postavení a ochranu před vnějšími vlivy. Kárně obviněná byla subjektivně přesvědčená, že znalecký posudek zobrazuje cenu v místě a čase obvyklou. Tento závěr, byť neformálně, konzultovala i se zpracovatelem znaleckého posudku, který ji o tom ubezpečil. Rozpoznat vadnost znaleckého posudku nemusí být vždy jednoduché, přičemž kárně obviněná se znaleckými posudky měla v dané době relativně malé zkušenosti, protože státní zástupkyní byla přibližně teprve rok. K jejím pochybnostem přispíval i dříve zpracovaný posudek, který dospěl k obdobné ceně nemovitosti, jakož i městem vynaložené investice do nemovitosti. Cena určená znaleckým posudkem se jí tak mohla jevit jako reálná. K prodeji nemovitosti přistupovali další pochybnosti spočívající zejména v tom, že někteří zastupitelé s převodem nesouhlasili a považovali cenu za nedostatečně prověřenou. K utvrzení v jejím přesvědčení přistoupilo i to, že pochybení neshledalo ani nadřízené státní zastupitelství a zprvu ani soud, který ve věci vydal trestní příkaz. Kárně obviněná se jinak věci věnovala řádně a na základě dokazování před soudem sama navrhla zproštění obžaloby. Kárný senát s ohledem na všechny tyto okolnosti dospěl k závěru, že její pochybení zcela hraničně nedosáhlo intenzity kárného provinění a bylo možné je řešit v rámci soustavy státního zastupitelství, například udělením výtky nebo i neformálním vytknutím nedostatků s tím, že je třeba, aby se jich příště vyvarovala.

„Jako obhájce bych si přál, aby se stejné velkorysosti a pochopení, jakého se dostává pochybením státních zástupců či soudců, dostávalo i všem dalším pachatelům, kteří stojí před soudy. Současně jsem přesvědčen, že je nezbytné se vypořádat s tím, že nikdo nenese odpovědnost – kárnou, trestní ani majetkovou – za mnohaletá nezákonná stíhání. Nad to za situace, kdy stoupají náhrady, které Česká republika nezákonně stíhaným vyplácí. Začít by se mělo minimálně prodloužením promlčecí lhůty kárných provinění. Současná dvouletá lhůta totiž skončí dříve, než nabude právní moci zprošťující rozsudek, kterým je nezákonnost stíhání potvrzena,“ uvedl k dnešnímu verdiktu člen prezidia Unie obhájců ČR JUDr. Petr Toman, LL.M.

Informace k rozhodnutí ze dne 17. června 2020, sp. zn. 12 Ksz 7/2019 a sp. zn. 12 Ksz 8/2019.

Zdroj: NSS + redakce AD
Foto: redakce AD