Katarína Chovancová: International Commercial Arbitration from „A“ to „Z“. Selected Procedural Legal Aspects

Vydavateľstvo VEDA, Bratislava 2019, 136 stran, 8 eur.

Mezinárodní obchodní arbitráž je řazena mezi tzv. alternativní způsoby řešení sporů a není jasné, proč tomu tak je. Odborná veřejnost tuto konvenci převzala a stačí zapátrat po webových stránkách a objeví se před námi např. takováto definice:

Alternative Dispute Resolution Definition: Also known as ‘ADR’; methods by which legal conflicts and disputes are resolved privately and other than through litigation in the public courts, usually through one of two forms: mediation or arbitration.”

Když se na výše uvedenou definici podíváme z poněkud jiného úhlu, snadno dospějeme k poněkud jinému zjištění. Spory jsou a tradičně byly řešeny primárně jednáním mezi stranami sporu, případně za účasti třetí strany. Mandát třetí strany se může lišit a buď se omezí na zprostředkování kontaktů, nebo poskytne to, co mezinárodní právo tradičně označuje jako dobré služby v technickém slova smyslu, případně se ve sporu angažuje intenzivněji a předkládá stranám své návrhy a představy o spravedlivém uspořádání sporu, a nakonec může být třetí strana zmocněna i k tomu, aby vydala autoritativní rozhodnutí, které státní moc aprobuje a garantuje mu závaznost a vynutitelnost prostřednictvím svých orgánů. Výše uvedené metody řešení sporů jsou zcela přirozeným způsobem, jakým lidé již od nepaměti řeší své rozepře. Dokonce i arbitráž je, jako formalizovaný způsob řešení sporů, známa již několik tisíciletí a setkat se s ní můžeme již v antickém Řecku. Z tohoto úhlu pohledu se jako alternativní naopak jeví soudní řízení, které je historicky nejmladší formou řešení sporů. Pravda ale je, že jde o specializovanou formu řešení pouze určitého typu sporů, a to sporů právních, jakkoli o tom, např. v souvislosti s rozhodováním ústavních soudů, můžeme mnohdy pochybovat.

V každém případě je rozhodčí řízení (arbitráž) tradiční a lety ověřený způsob, jak řešit spory jinak než prostřednictvím státních soudů, případně za použití hrubé síly, což je způsob stále ještě poměrně často uplatňovaný v mezinárodních vztazích. Je přitom lhostejné, zda jde o spory vnitrostátní nebo mezinárodní, a ať už jsou stranami sporu fyzické nebo právnické osoby jako subjekty vnitrostátního práva, nebo státy jako subjekty práva mezinárodního, případně státy na jedné straně a ostatní subjekty na straně druhé v případě vnitrostátních nebo mezinárodních sporů.

Jakkoli jde o prověřenou a obecně známou metodu řešení sporů, většina advokátů se s ní ve své praxi setkala jen výjimečně. To ostatně není nic překvapujícího, uvážíme-li, že např. počet sporů řešených v rozhodčím řízení v České republice se blíží tisícovce a jen v samotné Praze je několik tisíc registrovaných advokátů a v celé České republice je jich již kolem 13 tisíc. S podobnými statistikami se můžeme setkat i jinde ve světě a patrně ani Slovensko není výjimkou. Příčin tohoto stavu je jistě více a jednou z nich může být nedostatečná znalost arbitrážního řízení a z toho pramenící nedůvěra veřejnosti, včetně té odborné, svěřit řešení určitých kategorií sporů nestranným a nezávislým rozhodcům s vyloučením obecných soudů.

Právě tento nedostatek se snaží napravit doc. JUDr. Katarína Chovancová, PhD., autorka posuzované publikace, určené všem zájemcům o mezinárodní arbitráž. Nápad na sestavení přehledu nejdůležitějších hesel popisujících jednotlivé procesní instituty, s nimiž se můžeme set­kat v rozhodčím řízení, do abecedního hesláře si sám o sobě zaslouží velkou pochvalu. Hesla jsou navíc pečlivě vybrána tak, aby postihovala nejdůležitější aspekty rozhodčího řízení, a navíc zpracována způsobem, který svědčí o dokonalé znalosti zpracovávaného tématu. Tím se dostávám k osobě autorky, která svou erudici prokazuje nejen tím, jak zpracovává jednotlivá hesla ve své publikaci, ale koneckonců už v samotném úvodním zamyšlení se nad současnými aktuálními otázkami rozhodčího řízení, a také v řadě odborných publikací, v nichž se věnuje detailně jednotlivým dílčím aspektům rozhodčího řízení v nejrůznějších formách, tedy tématu, které si autorka vybrala již před lety za náplň svého vědeckého bádání. Dlužno podotknout, že volba to byla nadmíru znamenitá nejen pro autorku, ale i pro rozhodčí řízení, které jejím prostřednictvím získalo nejlepšího představitelného advokáta a propagátora.

Co říci závěrem. Snad jen tolik, že byť byla původně recenzovaná kniha určena primárně studentům, neměla by zůstat stranou pozornosti širší odborné veřejnosti a jako referenční publikace může sloužit jak advokátům, tak soudcům, státním úředníkům, ale vlastně všem, kteří přemýšlejí o tom, jak zefektivnit přístup ke spravedlnosti pro sebe samotné i své potenciální nebo skutečné klienty. Práci lze vytknout snad pouze to, že se obsah ne zcela kryje s názvem, neboť některá písmena z konce abecedy v hesláři absentují. To měl být samozřejmě pokus o nadsázku. Stačí se ale podívat na třísvazkovou Bornovu práci o mezinárodní obchodní arbitráži a možná překvapivě můžeme zjistit, že i jeho rejstřík končí u písmene „w“. Ani recenzenta nenapadá, co důležitého, typicky arbitrážního, by mohlo být doplněno pod písmenem „z“. Tento „nedostatek“ by mohl být napraven ve slovenské verzi, v níž by se mohlo heslo „set off“ posunout až na samotný konec abecedy.

Pro příští vydání bude mít autorka práce jistě připravenu verzi rozšířenou o další hesla a oponent by měl několik tipů na doplnění nebo rozšíření. Namátkou, případného čtenáře by mohlo zajímat, co je to např. Redfern Schedule, co to jsou terms of appointment, jak je to s výkonem nálezu proti státu – enforcement of award against state, kdo a za jakých okolností může namítat imunitu, a zda vzdání se jurisdikční imunity lze zároveň považovat za vzdání se exekuční imunity, jak je to s případnou immunity nebo indemnity rozhodců a jak by měla vypadat indemnity clause, jaký je rozdíl mezi jurisdictionadmissibility nebo co to jsou UNCITRAL Arbitral Notes. Vše výše uvedené však rozhodně netvoří základ rozhodčího řízení a bohatě postačí, když posuzovaná publikace vznítí zájem ve studentech a poslouží jako základní referenční pomůcka pro praktikující právníky. Obojí naplňuje kniha docentky Chovancové vrchovatě.

 

doc. JUDr. VLADIMÍR BALAŠ, CSc., Katedra mezinárodního práva Právnické fakulty UK v Praze

Go to TOP