Ústavní soud v poslední době již ve čtyřech plenárních nálezech postupně zrušil jako protiústavní části odstavce 5 paragrafu 9 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Uvedený  odst. 5 § 9 advokátního tarifu původně stanovil, že  „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“

Ústavní soud nejdříve nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019, který najdete ZDE, zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“.

Dalším nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020, který najdete ZDE, Ústavní soud zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení“.

Krátce poté následoval dne 28. 1. 2020 nález Pl. ÚS 23/19, který najdete ZDE , jenž zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob,“.

Zatím naposledy se tímto tématem Ústavní soud zabýval dne 11. 3. 2020, kdy nálezem Pl. ÚS 26/19, který najdete ZDE, zrušil § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní“.

Ústavní soud v uvedených nálezech opakovaně konstatoval, že obecné soudy, které v konkrétních případech stanovily advokátovi, jenž vykonával funkci opatrovníka, odměnu s odkazem na § 9 odst. 5 advokátního tarifu, tím porušily zásadu rovnosti ve vztahu k základnímu právu stěžovatele získávat prostředky pro své životní potřeby prací i podnikat.

Ústavní soud rovněž uvedl, že stanovil-li normotvůrce odlišnou výši odměny pro advokáty jako opatrovníky účastníků řízení, může mít tento zásah dopady i do práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Zdroj: Ústavní soud + red.

Foto: Pixabay