Právo na vystavení parkovací karty rezidenta pro auto ve společném jmění manželů má i ten z partnerů, který není úředně evidovaný jako vlastník vozidla. Nejvyšší správní soud (NSS) vyhověl kasační stížnosti ženy, která marně žádala o vydání oprávnění v městské části Praha 6.

Nejvyšší správní soud rozhodoval spor mezi Úřadem Městské části Praha 6 a obyvatelkou této městské části, které nevydal oprávnění k rezidentnímu parkování. Podle úřadu žadatelka nesplnila podmínky pro získání parkovacího oprávnění, protože vozidlo ve společném jmění manželů bylo úředně evidováno na manžela, který však na území městské části neměl trvalý pobyt. Žena neuspěla se žalobou u Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud ale dospěl k jinému závěru, rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí s odkazem na zákon o pozemních komunikacích řekl, že právo na vystavení parkovací karty rezidenta pro vozidlo ve společném jmění manželů má i ten z manželů, který není jako jeho vlastník úředně evidován.

„Nejedná-li se s ohledem ke konkrétním skutkovým okolnostem o případ zneužití práva za účelem obcházení organizace dopravy na území obce ve smyslu § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je nutno jako silniční motorové vozidlo fyzické osoby podle odst. 1 písm. c) tohoto ustanovení chápat i vozidlo ve společném jmění manželů, a to i ve vztahu k tomu z manželů, který není jako vlastník či provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla, resp. v registru silničních vozidel,“ shrnuje soud v rozsudku podstatu svého právního názoru.

„Soud tak vzal v potaz i riziko, že by se manželé mohli účelově přihlásit k trvalému pobytu v různých městských částech jen proto, aby pro jedno vozidlo získali parkovací karty ve více parkovacích oblastech. Takovou skutečnost by ale bylo nutno v konkrétní věci prokázat. Samotné riziko, že by tomu tak mohlo být, však nestačí k upírání vlastnických práv neevidovaných spoluvlastníků vozidel,“ doplnil předseda senátu Nejvyššího správního soudu Filip Dienstbier.

Podle Nejvyššího správního soudu je na Hlavním městě Praze, aby našlo spravedlivou rovnováhu mezi funkčností systému rezidentního parkování a respektem k vlastnickému právu. Ukázal přitom, že takové řešení je možné, a to i pro případ, kdy je jedním z manželů požadováno rezidentní parkovací oprávnění v jedné z vymezených zón pro vozidlo, které již má takové oprávnění vydáno (k oprávněné žádosti druhého manžela) pro jinou z vymezených parkovacích oblastí hl. m. Prahy.

„Například tím, že na takový případ bude nahlížet obdobně, jako by se jednalo o druhé či další vozidlo téhož vlastníka, a tedy vydá parkovací oprávnění pro druhou vymezenou oblast za vyšší poplatek dle platného ceníku.“ Samozřejmě opět jen tehdy, nejedná-li se ze strany žadatelů o obcházení zákona, uvádí se v rozsudku Nejvyššího správního soudu.

 Informace k rozsudku ve věci sp. zn. 1 As 10/2019. Celý rozsudek je zveřejněn zde.

Zdroj: NSS, foto Pixabay.