V podvečer 7. listopadu 2019 se v Rezidenci primátora hlavního města Prahy na Mariánském náměstí konal již VII. ročník Právnického salonu. Jde o akci, která je zařazena do projektu „Pražský právnický podzim“, který tradičně pořádá Stálá konference českého práva. Jeho smyslem je setkání elit, které hledají, nastolují a debatují o společensky naléhavých tématech.

Právnický salon zahájil JUDr. Karel Havlíček, zakladatel Stálé konference českého práva, který stojí i za dramaturgií celého večera. Zatímco vloni se řešila otázka „koncentrace moci“, letos bylo zvoleno téma „Právo jako nástroj společenského smíru“. A to z důvodu, že právo je nejvýznamnějším společenským normativním systémem, mezi jehož nejdůležitější funkce patří i zajišťování smíru ve společnosti.

Během právnického salonu se přední soudci, profesoři, akademici, historikové, politologové, advokáti a další hosté zamýšleli nad tím, zda je smírčí funkce dostačující potřebám současné rozdělené společnosti. Je právo schopné plnit i společenskou funkci mírovou? A jaké aspekty má společenský smír a společenský mír? Bohužel není náhoda, že se slovo mír tak často vyskytuje vedle slova válka.

JUDr. Karel Havlíček na úvod také přivítal JUDr. Danielu Zemanovou, předsedkyni Soudcovské unie. Připomněl, že se příští rok bude slavit 30. let založení této stavovské organizace a vznik časopisu Soudce. JUDr. Daniela Zemanová předznamenala zajímavou diskusi, když poznamenala, že „uplatnění práva jen zřídkakdy vede k nastolení pokoje a klidu“.

Nelze vše kontrolovat zákony

První blok zahájilo vystoupení soudce Ústavního soudu JUDr. Tomáše Lichovníka, který mluvil o tom, jak by měla vypadat pravidla pro život bez násilí. Zmínil zákony přírody a to, že těm umělým, které si vytvořili lidé, musí občané rozumět. Měly by být stručné a srozumitelné. Ani obsáhlý občanský zákoník a obsáhlá soudní rozhodnutí nezaručí, že bude dosaženo cíle, nastolení smíru nebo míru. Soudce připomněl svého oblíbeného autora Roberta Fulghuma a jeho knihu „Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce“. V této knize je totiž humornou formou vysvětleno, proč je právě výchova od nejmladšího věku tak důležitá.

Na jeho vystoupení navázal JUDr. Libor Vávra, čestný prezident Soudcovské unie a předseda Městského soudu v Praze. Uvedl, že existují obory práva, kde je mír nebo smír problematický. Rozhodnutí soudu by měla být pro veřejnost akceptovatelná, ale problémem je často přepjatý nárok lidí na právo a přepjatý aktivismus, který žene do soudních síní stále více lidí. „Některé problémy, které by se měly řešit na jiném poli, se řeší právem,“ dodal a na závěr položil otázku: „Jsme ochotni se pro společenský smír omezit ve svých právech?“

Soudce Ústavního soudu a bývalý advokát JUDr. David Uhlíř na předchozího řečníka navázal, když uvedl, že ne vždy je právo prostředkem společenského smíru. Velkou roli hraje ale podle jeho názoru v přelomových politických situacích. Zmínil například situaci na Balkánu nebo bezprostředně po 17. listopadu 1989, kdy byla během dvanácti dnů ustavena vyšetřovací komise, v níž zasedli respektovaní právníci jako JUDr. Otakar Motejl a JUDr. Milan Hulík. Poškozený má mít podle něj vždy právo na vyšetření trestného činu a možnost se v krajním případě obrátit na Ústavní soud nebo Evropský soud pro lidská práva.

JUDr. Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu, zdůraznil, že v právu jsou věci, které nejdou snadno unifikovat. Právo lze sjednotit u obchodního či korporátního práva, ale třeba v dědickém právu, kterému se tento soudce rád věnuje, je to trochu jiné. Zmínil, že dědické právo sahá k tradici rodiny a předkům. Už jen vztah k pozemkům je jiný u člověka, který vyrostl ve Středočeském kraji nebo u někoho z Jižní Moravy. Soukromé právo je o obyčejných lidech a jejich potřebách a mělo by korespondovat s přirozeným smyslem pro spravedlnost. Jelikož právo a spravedlnost není jedno a totéž, měla by si společnost dávat pozor na technokraty.

Společnost potřebuje shodu na společných hodnotách

Osvěžením letošního právnického salonu bylo vystoupení profesora PhDr. Miroslava Bárty, Ph.D., ředitele Českého egyptologického ústavu a prorektora UK. Jeho oborem je studium tzv. kolapsů, vzestupů a pádů společností. Proto zdůraznil, že „pokud selžou elity, zbytku společnosti se nevede dobře. Nejvíce se propadá většinová společnost.“ Společnosti neprospívá nárůst byrokracie, složitost systému, protože rostou nároky na obslužnost systému, které po svém vzestupu zase upadají.

„Možná se projevuje nová epocha ve vývoji společnosti,“ uvedl v dalším vystoupení profesor JUDr. Aleš Gerloch, CSc., prorektor UK. Zdůraznil, že mír či pokoj jsou objektivní potřebou společnosti. Pokud chybí, jejich potřeba se významně navyšuje. A právo je prostředek řešení konfliktních zájmů. Tam, kde není spor, je zbytečná právní regulace.

O proměně ideje bezpečí a štěstí dále hovořil profesor JUDr. et Dr. Karel Eliáš z Ústavu státu a práva. Podle jeho slov společenský smír předpokládá určité společenské prostředí. Zmínil knihu Pán much, román nositele Nobelovy ceny Williama Goldinga. Vypráví alegorický  příběh o skupině chlapců, kteří se na pustém ostrově pokouší vybudovat  demokratickou  společnost a katastrofálně selhávají. „Každá společnost rychle zjistí potřebu určitých pravidel, protože konflikty v ní budou vždy,“ řekl a dodal, že „právo je hůl o dvou koncích“. Může se snadno stát i nástrojem zotročování. Je potřeba vedle práva rozvíjet i občanské cnosti. Nelze všechno kontrolovat zákony, protože přehnaná nedůvěra státu k lidem vede k budování policejního státu.

Další z profesorů, prof. JUDr. Michal Skřejpek, DrSc., se zamýšlel na otázkou, zda rodí smír mír. Dospěl k tomu, že smír může být v některých případech předpokladem k míru.

Partnerství státu, profesních organizací, ale i občanů

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D., náměstek ministra vnitra ČR, upozornil na zajímavou okolnost, když si všiml, že se současný právní jazyk velmi podobá právnímu jazyku z 50. let 20. století. Je totiž podle něho zatížený určitým principem autoritářství. Naší společnosti podle jeho názoru chybí mapa hodnot, seberegulace lidí, jednoduše slušné vychování Sami si ukrajujeme ze svobodného života a přispívá k tomu i překotný rozvoj digitální doby.

„Smír ve společnosti může posilovat i spolupráce se samosprávnými profesními organizacemi,“ doporučil politolog Mgr. Lukáš Jelínek. Upozornil, že křehký smír mohou ve společnosti snadno narušit „zdivočelí“ voliči, hlavně ti, kteří nemají, co ztratit.

S tím souvisí i případné krizové řízení státu, o kterém hovořil vysokoškolský pedagog a bývalý diplomat JUDr. Cyril Svoboda. „S právem se musí ztotožňovat většinová společnost, právo je jen nástroj v rukách lidí. Nastolit jeho legitimitu je možné za předpokladu, že platí určité dlouhodobé principy,“ dodal.

Zapojení advokátů do rozpravy

Na pořad právnického salonu se dostalo také téma institutu hromadných žalob, které rozebíral advokát Mgr. Jan Sůra z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Zdůraznil, že korporace mají velkou moc nad občany a toho se dotkla i veřejnoprávní regulace. Jenže i tato dobře míněná snaha o rovnováhu má svá rizika. Například v USA čelí hromadné žalobě polovina společnosti, často i v absurdních případech. V 73 % případů volí společnosti raději mimosoudní vyrovnání. „Je nutné přemýšlet o tom, jakému okruhu osob nad tímto nástrojem svěřujeme moc,“ dodal.

Na závěr večera vystoupil JUDr. Tomáš Sokol, místopředseda ČAK a prezident Unie obhájců. Jeho vystoupení mělo „jiskru“, silný osobní náboj a zkušenost praktika. Poznamenal, že „právo vám nepomůže zaručit mír nebo smír v případě, pokud je váš soused třeba psychopat, který nerespektuje žádná pravidla. Kdo má přehnané iluze, bude pravděpodobně zklamán,“ uvedl. „A když už to jinak ve vztazích lidí nejde, právo alespoň kanalizuje ty konflikty. Právo dává návod, jak řešit kolize, ovšem jiná věc je, do jaké míry se to nakonec podaří,“ vysvětloval. V řadě případů právo odstraňuje konflikt, protože už předem vymezuje prostor, ve kterém se lidé pohybují.

Na otázku, zda je rolí advokáta dosahovat smíru, JUDr. Sokol s přesvědčením zdůraznil, že nikoli. Rolí advokáta prý není být nějakým „peacemakerem“. Může účastníkům poskytnout maximálně kvalifikovaný odhad, jak by se mohl spor vyvíjet.

Tři hodinky večerního setkání utekly jako nic, neboť díky vystoupením inspirativních osobností neztratila rozprava od začátku do konce na dynamice a zajímavosti. Přidanou hodnotou bylo i to, že se večer vedl v duchu přátelské kolegiality a s noblesou.

Text: Mgr. Hana Kejhová, MPA. Foto red.