V České republice přibývá falešných exekutorů a podvodných vymahačů. Příčinou je i neznalost lidí, kteří nevědí, jak exekuce probíhá a kdo je soudní exekutor. Netuší, že soudní exekutor musí mít právnické vzdělání, že prochází náročným výběrovým řízením, že musí být jmenován ministrem spravedlnosti či že je úřední osobou. Tomu, kdo zneužije pojmy „soudní exekutor“, „exekutorský úřad“, „exekuce“ nebo „exekuční činnost“ a pojmy odvozené, hrozí trest v podobě pokuty až do výše 200 tisíc korun.

Soudní exekutor je osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Exekutor vykonává exekuci, kterou zahájil soud. Řídí se přitom exekučním řádem, resp. občanským soudním řádem. K dispozici má zákonem definované pravomoci. Pokud exekutor vymáhá peněžitou pohledávku (např. dluh vzniklý nesplácením úvěru, pokutu od MHD, policie, dlužné výživné či nájemné…), má několik možností, jak vést exekuci, a to srážkami ze mzdy a jiných příjmů, přikázáním pohledávky, zřízením exekutorského zástavního práva, prodejem movitých věcí či nemovitostí, postižením podniku, správou nemovitostí a pozastavením řidičského oprávnění (v případě vymáhání dlužného výživného na nezletilé dítě).

Exekutor však může vymáhat i nepeněžité plnění, což je způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky. Příkladem může být odstranění černé stavby, vyklizení nemovitosti apod. Exekuci na nepeněžité plnění lze provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci či provedením prací a výkonů. Nelze však zaměňovat činnost soudních exekutorů s aktivitou tzv. vymahačů, což jsou různé inkasní agentury a vymahačské společnosti. Tyto společnosti totiž nemají se soudními exekutory nic společného, ačkoliv se ve svých výzvách a upozorněních zasílaných dlužníkům snaží tento dojem falešně navodit. Pojmenovávají své provozovny jako exekutorské kanceláře a ve výzvách doručovaných dlužníkům operují s exekuční terminologií tak, aby dlužníka zmátly.

Zmiňované společnosti však nemají žádné z výše uvedených pravomocí zakotvených v exekučním řádu. Nemohou vstupovat na pozemek či do bytu, natož pak provádět soupis movitých věcí, nemohou postihnout mzdu či peněžní účet dlužníka. Nemají zákonnou oporu pro to, aby mohly postihovat jakýkoliv majetek dlužníka. Tyto společnosti jsou navíc leckdy velice netransparentní, odměny si účtují dle oficiálně neexistujících pravidel, nepodléhají žádné regulaci ani kontrole. Nikdo nad nimi neprovádí dohled, žádný dohledový orgán nereguluje jejich činnost.

Naopak soudní exekutoři podléhají dohledu ze strany Exekutorské komory ČR, Ministerstva spravedlnosti ČR a soudů. Jsou kárně odpovědní. V případě závažného pochybení je lze odvolat z úřadu. Skutečná exekuce je fakticky výkon státní moci prostřednictvím exekutora, a to způsobem státem stanoveným. Pokud však dlužník narazí na vymahače, který se za exekutora pouze vydává, měl by vědět, že ten nemá žádná procesní oprávnění. Některé tyto společnosti činí úkony, které by nemohl provést ani pravý soudní exekutor. Jde například o jednání hraničící s vydíráním, osobní prohlídky osobou opačného pohlaví či zabavení věcí zákonem stanovených jako nepodléhající exekuci.

Jednání skutečných soudních exekutorů je regulováno státem. Upravuje jej zákon, který poskytuje exekutorům ochranu (postavení úřední osoby), současně však stanoví povinnosti exekutorů a práva dlužníků (dodržování procesního postupu, možnost odvolání či námitek). Skutečný soudní exekutor přichází ke slovu až poté, co existenci dluhu potvrdí soud. Musí existovat vykonatelný exekuční titul, což je typicky rozhodnutí soudu v nalézacím řízení. Následuje zahájení exekuce na základě návrhu věřitele. Pokud soud návrhu vyhoví, pověří soudního exekutora vedením exekuce. Aktuální seznam soudních exekutorů je k dispozici na webu Exekutorské komory ČR.

Zdroj: Exekutorská komora ČR, foto Pixabay.