IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) zamítl ústavní stížnosti stěžovatelů MUDr. Davida Ratha a volební strany ZDRAVÁ HOSTIVICE proti usnesení Krajského soudu v Praze. Ústavní stížnost stěžovatelky MUDr. Evy Rathové byla odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Odmítnut byl rovněž s ústavními stížnostmi spojený návrh na zrušení § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, vyjádřený slovy „o návrhu na neplatnost voleb nebo neplatnost hlasování“ a „V řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena“ a § 90 odst. 3 téhož zákona.

Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl o tom, že volba kandidáta volební strany č. 7 ZDRAVÁ HOSTIVICE (stěžovatelka) s pořadovým číslem na hlasovacím lístku této volební strany 1 MUDr. Davida Ratha (stěžovatel) zastupitelem města Hostivice ve volbách konaných ve dnech 5. a 6. října 2018 je neplatná. V návaznosti na to zároveň rozhodl, že řádně zvoleným zastupitelem je kandidát volební strany č. 3 Středočeši2012.cz. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka neodvolala kandidaturu osmi kandidátů, kteří v době mezi registrací kandidátní listiny a dnem voleb v rozporu se svým prohlášením neodstranili překážku bránící jim ve výkonu volebního práva, tj. neprovedli ohlášení změny trvalého bydliště na území města Hostivice, ani se své kandidatury nevzdali.

Jak uvedl v odůvodnění svého usnesení krajský soud, k otázce, jak má být při zjišťování výsledků voleb naloženo s hlasy získanými kandidáty, kteří ke dni voleb nesplňovali podmínky volitelnosti, se v judikatuře krajských soudů vyvinuly dvě linie. Podle první linie, vycházející z analogické aplikace § 24 odst. 5 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, nelze k hlasům odevzdaným pro kandidáta, který nesplňuje podmínky volitelnosti, přihlédnout a současně je třeba o tohoto kandidáta snížit počet kandidátů příslušné strany. Druhá linie pak vychází z toho, že k hlasům odevzdaným pro kandidáta, jenž nesplňuje podmínky volitelnosti, je třeba přihlédnout, jako by šlo o kandidáta splňujícího podmínky volitelnosti. Takový kandidát pouze nemůže nabýt mandát, a v případě, že by jej měl nabýt, se postupuje podle § 55 a 56 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí (tzn. nastoupí za něho náhradník z kandidátní listiny téže volební strany). Tato rozpolcená judikatura přitom dosud nebyla sjednocena stanoviskem Nejvyššího správního soudu ani nálezem Ústavního soudu.

Krajský soud se v nyní posuzované věci přiklonil k závěrům první výše prezentované judikaturní linie a shledal, že nedostatek volitelnosti některého z kandidátů volební strany má být sankcionován tak, že se nepřihlédne k hlasům odevzdaným tomuto kandidátovi a počet kandidátů dané volební strany se pro účely rozdělování mandátů sníží o tohoto kandidáta. Z toho důvodu tedy soud nepřihlížel k osmi ze sedmnácti kandidátů stěžovatelky ani k hlasům, které pro ně byly odevzdány. Po přepočítání hlasů a seřazení podílů podle jejich velikosti pak stěžovatelce nepřipadl žádný mandát.

Stěžovatelé se poté obrátili na Ústavní soud. Ve své obsáhlé ústavní stížnosti mj. namítali, že v důsledku přijetí právních závěrů krajského soudu, které jsou konkrétním projevem existence dlouhodobě nevyřešeného judikaturního rozkolu v rozhodovací praxi správních soudů, došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv. Dále byli toho názoru, že v jejich věci rozhodoval podjatý senát, čímž mělo dojít k porušení jejich práva na zákonného soudce. Rovněž namítali porušení práva na řádný proces, neboť krajský soud nenařídil k projednání věci veřejné ústní jednání a nejednal ani s jednou ze stěžovatelek (tj. volební stranou ZDRAVÁ HOSTIVICE a MUDr. Evou Rathovou coby voličkou) jako s účastníkem řízení a dopustil se procesních pochybení při připočítání hlasů.

Vzhledem k tomu, že zatím není jednoznačně ve volební judikatuře vyřešena otázka, jak má být při zjišťování výsledků voleb naloženo s hlasy získanými kandidáty, kteří ke dni voleb nesplňovali podmínky volitelnosti, zabýval se Ústavní soud jejím posouzením meritorně.

Ústavní soud zdůrazňuje, že stěžovatelka i přesto, že věděla, či minimálně měla vědět, že někteří její kandidáti nesplňují podmínky volitelnosti pro volby do zastupitelstva města Hostivice, tyto kandidáty neodvolala a žádný z kandidátů se vlastní kandidatury nevzdal. Je sice pravdou, že tímto postupem nebyla porušena žádná povinnost výslovně stanovená zákonem o volbách do zastupitelstev obcí, nicméně Ústavní soud shledává, že se stěžovatelka, resp. kandidáti, dopustili tzv. volební chyby, nikoliv volebního deliktu. Jak případně uvedl krajský soud, toto pochybení musí být přičteno k tíži nejen takovému kandidátovi, ale i volební straně, na jejích kandidátní listině kandiduje osoba, která nesplňuje podmínky volitelnosti, neboť to je právě tato volební strana, která vznik této situace dopustila, resp. tolerovala, a zároveň může po registraci kandidátní listiny takovou osobu odvolat. Jak správně dovodil krajský soud, postup podle výše popsané druhé judikatorní linie by vedl ke znevýhodnění volebních stran, které si při nominaci kandidátů počínaly obezřetně a poctivě, a na svých kandidátních listinách uvedly jen osoby, které splnily podmínky volitelnosti ve dnech voleb, byť třeba nesehnaly dostatek kandidátů k zaplnění celé kandidátní listiny.

Ústavní soud proto shledává, že z hlediska dodržení principu poměrného zastoupení je určující, aby volební straně byl zhodnocen pouze takový počet hlasů, který získali její kandidáti, kteří splňují podmínky volitelnosti podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Proto při zodpovězení otázky, jak má být při zjišťování výsledků voleb naloženo s hlasy získanými kandidáty, kteří ke dni voleb nesplňovali podmínky volitelnosti, Ústavní soud uzavírá, že ústavně konformní (čl. 102 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) je takový postup volebních orgánů, že s hlasy získanými kandidáty nesplňujícími podmínky volitelnosti je třeba naložit shodně jako s hlasy získanými kandidáty, kteří byli volební stranou odvoláni nebo kteří se své kandidatury vzdali. V obou případech jde totiž o hlasy získané kandidáty, kteří se nemohou stát členem zastupitelstva obce (srov. § 5 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev obcí a kteří nesplnili ani potestativní podmínku podle § 22 odst. 3 téhož zákona).

Ústavní soud tak činí závěr, že při zjišťování výsledků voleb ve volbách do zastupitelstev obcí se k hlasům získanými kandidáty, kteří ke dni voleb nesplňovali podmínky volitelnosti, nepřihlíží.

Důsledkem tohoto závěru z hlediska volebně technického je to, že současně je třeba o takovéto kandidáty snížit počet kandidátů příslušné volební strany a přizpůsobit této skutečnosti první kroky okrskové volební komise při sčítání hlasů. Ústavní soud si je vědom možných komplikací, s tímto závěrem a zjišťováním pouze „platných“ hlasů pro „volitelné“ kandidáty spojených. Současně však předpokládá, že po zaujetí ústavně konformního výkladu uvedených ustanovení volebního zákona již počet pokusů takto získat (nyní již nepoctivě) hlasy či mandáty navíc nebude významný, zejména bude-li na to náležitě reagovat i volební zákonodárce.

Dospěl-li tedy krajský soud v nyní přezkoumávané věci k závěru, že při zjišťování výsledků voleb nelze přihlížet k shora uvedeným kandidátům stěžovatelky, kteří ke dni konání voleb neměli na území města Hostivice hlášený trvalý pobyt, ani k hlasům, které byly pro tyto kandidáty odevzdány, tak jeho právní názor je souladný s požadavky na řádně prováděné volby podle čl. 25 písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a Ústavní soud nespatřuje důvod ke zrušení napadeného usnesení z tohoto stěžovateli namítaného důvodu. K námitce stěžovatelů k ověřování „úzkého vztahu“ kandidátů k obci krajským soudem Ústavní soud připomněl, že, že tento vztah či faktické pouto lze ověřovat pouze u těch, kteří jsou přihlášení k trvalému pobytu v obci, takže toto ověřování může mít jen negativní výsledek, tedy že evidovaná osoba takový požadavek nesplňuje, nikoli pozitivní výsledek, tedy že neevidovaná osoba přesto může volit či je dokonce volitelná. Současně Ústavní soud odmítl jako nepřípadnou argumentaci případy, kdy byly volební straně započteny hlasy zemřelého kandidáta. Tato otázka je stále otevřena pro výslovné řešení zákonodárcem, a to zejména pro celou řadu odlišností, kterou má uplatnění zásad poměrného zastoupení při volbách do obecních zastupitelstev, neboť právě tam se může díky způsobu počítání hlasů pro volební stranu (tzv. panašování) smrt jejího kandidáta projevit. Stojí-li dosud z těchto důvodů judikatura obecných soudů na stanovisku, které by se dalo vyjádřit tak, že zemřelého kandidáta lze volit, nikoli však zvolit (viz ale § 56 – minimální počet členů zastupitelstva a tím i volitelných kandidátů), nelze proti tomu mít v obecné rovině námitek, byť by bylo namístě výslovně tyto situace upravit zákonem.

Ostatní námitky stěžovatelů neshledal ústavní soud jako opodstatněné. Ústavní soud konečně podrobil ústavněprávnímu přezkumu rovněž napadené části ustanovení soudního řádu správního a shledal, že návrh na jejich zrušení je zjevně neopodstatněný. Obě napadená ustanovení lze vyložit ústavně konformním způsobem (blíže viz body 54 až 61 odůvodnění).

K ústavní stížnosti MUDr. Evy Rathové Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatelka coby volička (a to ani případně jako osoba blízká) neprokázala, že by byla přímo a bezprostředně zasažena v některém svém základním právu či svobodě, a proto není aktivně legitimována k podání ústavní stížnosti.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4241/18 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud
Foto: Pixabay