V následujících řádcích se zabývám změnami v úpravě zvláštního způsobu doručování v insolvenčním řízení a poukazuji na nedostatky přijaté úpravy.

Legislativní průběh 

Tzv. oddlužovací novela insolvenčního zákona vyhlášená pod č. 31/2019 Sb. prošla v průběhu legislativního procesu poměrně bouřlivým vývojem. Vládní návrh této novely zpracovaný již před delší dobou byl předmětem rozsáhlé veřejné diskuse. Prostor pro jeho úpravu vzniklý poté, co nebyl projednán Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR před posledními volbami do sněmovny, však nebyl využit a návrh novely byl opět předložen Parlamentu v témže znění, tedy jako návrh obsahující celkem 63 novelizačních bodů insolvenčního zákona týkajících se téměř výlučně oddlužení (sněmovní tisk č. 71/0).

Až na půdě Poslanecké sněmovny tak došlo k velice významnému doplnění a změnám předlohy, což je zřejmé již z toho, že Poslaneckou sněmovnou schválený zákon obsahuje šest částí a celkem 182 novelizačních bodů měnících nejen insolven­ční zákon, ale též exekuční řád, zákon o insolvenčních správcích, zákon o soudech a soudcích a zákon č. 296/2017 Sb. co do ustanovení o nabytí účinnosti jeho části páté čl. VIII bodů 2 až 15 obsahujících změny zákona o soudech a soudcích, jež se týkají rozvrhu práce a zavádějí generátor přidělování (sněmovní tisk č. 71/8).

V rámci pozměňovacích návrhů podaných po prvním čtení v Poslanecké sněmovně přitom byla do návrhu zákona doplněna rovněž výrazná změna úpravy doručování zvláštním způsobem v insolvenčním řízení, která byla ve sněmovních tiscích č. 71/5 (bod 5.) a č. 71/6 (Návrh A, bod 5.) označena jako „Kompletní úprava doručování“.

Předkladatel této změny vycházel z analýzy dopadů omezení doručování některých písemností soudů a postupu soudu při doručování, z níž vyplynulo, že „některé písemnosti doručované insolvenčním soudem zvláštním způsobem doručování vedle zveřejnění v insolvenčním rejstříku jsou bez významu a představují neúčelnou administrativní zátěž soudu, neboť s doručením jedné písemnosti je spojeno minimálně 12 úkonů, které soud musí k doručení písemnosti provést“, a „doručování zvlášť tak představuje náklad nejen finanční, ale i personální“. Bylo též poukazováno na skutečnost, že „u mnohých rozhodnutí má doručení datovou zprávou minimální význam vzhledem k faktu, že účinky nastávají již zveřejněním v insolvenčním rejstříku“ a „při provádění analýzy vyšlo najevo, že adresáti zvláštního doručování se o existenci rozhodnutí dozví dříve z insolvenčního rejstříku, než je jim doručeno zvlášť“.

Od navrhované změny bylo očekáváno, že „přinese větší přehlednost zákona“ a bude znamenat „kapacitní ulehčení pro administrativní aparát insolvenčního soudu, které bude výhledově použito pro vyřizování vyššího nápadu návrhů na povolení oddlužení po zmírnění podmínek jeho přípustnosti“. 

Změna § 75 odst. 2 ins.  zák.

Základem nové úpravy doručování se stala změna § 75 odst. 2 ins. zák., podle jehož novelizovaného znění, „nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, osobám, které mají právo podání opravného prostředku, osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco vykonat“.

Ve vztahu k insolvenčním správcům přitom předkladatel vycházel z toho, že navrhovaná změna § 75 odst. 2 ins. zák. vyloučí doručování insolvenčním správcům jen těch písemností, které zasahují do výkonu jejich funkce v nižší intenzitě nebo jsou insolvenčními správci brány pouze na vědomí bez nutnosti aktivní intervence.

Přijetí takto formulovaného obecného pravidla pro doručování zvláštním způsobem pak vedlo zákonodárce k vypuštění speciálních ustanovení o zvláštním způsobu doručování jednotlivých rozhodnutí v § 61 odst. 3, § 64 odst. 1, 2, § 82 odst. 5 (pro případ nenařízení předběžného opatření), § 97 odst. 6, § 113 odst. 2 (v případě jiného rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření), § 128 odst. 4, § 130 odst. 4, § 138, § 145 odst. 1, § 160 odst. 3, § 182a odst. 2, § 184 odst. 1, § 185, § 186 odst. 1, § 190 odst. 3 větě druhé, § 200 odst. 4, § 203 odst. 5, § 230 odst. 5, § 266 odst. 3, § 272 odst. 1, § 298 odst. 7, § 304 odst. 3, § 361 odst. 2, § 363 odst. 2, 3, § 403 odst. 3, § 405 odst. 5, § 406 odst. 4, § 410 odst. 4, § 416 odst. 2 a § 417 odst. 4 ins. zák., resp. k takové změně těchto ustanovení, že nadále neupravují doručování, ale stanoví okruh osob oprávněných podat odvolání.

Již na první pohled je zřejmé, že změnou § 75 odst. 2 ins. zák. došlo k zúžení okruhu osob, jimž má být doručováno zvláštním způsobem, jelikož z jejich výčtu byly vyjmuty do insolvenčního řízení vstoupivší státní zastupitelství a věřitelský výbor. Tuto změnu lze považovat za racionální, jelikož jak státní zastupitelství, které vstoupilo do řízení, tak věřitelé, kteří dobrovolně převzali funkci ve věřitelském orgánu, si musí být dobře vědomi toho, kterých konkrétních insolvenčních řízení se takto účastní, mohou tedy pravidelně sledovat jejich průběh prostřednictvím insolvenčního rejstříku a lze to též po nich spravedlivě požadovat, pročež není nezbytné doručovat jim všechna soudní rozhodnutí zvláštním způsobem.

Přesto, aniž by bylo třeba vyčkávat nabytí účinnosti novely, lze již nyní konstatovat, že zamýšleného cíle této změny, tedy omezení doručování zvláštním způsobem v insolvenčním řízení, nebude dosaženo.

Tento efekt totiž nová úprava doručování přináší jen v případě těch rozhodnutí insolvenčního soudu, u nichž zákon vymezuje, resp. omezuje, okruh osob oprávněných podat odvolání nebo u nichž zákonodárce přijal speciální úpravu, jako je tomu v případě § 18 odst. 4 ins. zák., jímž bylo vyloučeno jako nadbytečné zvláštní doručování rozhodnutí podle § 18 odst. 1, 3 ins. zák. dlužníkovi. Vlastní úprava doručování zvláštním způsobem zůstala zachována také v § 109 odst. 6 (v pozměněné podobě), § 128a odst. 5, § 190 odst. 3 větě první, § 430 odst. 2 a v novém § 398b odst. 7, 8 ins. zák.

V novele se však nepodařilo zohlednit dopad ust. § 75 odst. 2 ins. zák. na doručování zvláštním způsobem těch rozhodnutí, vůči nimž jsou oprávněni podat odvolání všichni účastníci řízení (zejména všichni věřitelé) a další procesní subjekty (státní zastupitelství), u nichž nebyla přijata úprava od tohoto ustanovení odlišná, pročež by podle § 75 odst. 2 ins. zák. měla být tato rozhodnutí doručována zvláštním způsobem všem k odvolání oprávněným, tedy také všem věřitelům i státnímu zastupitelství, které vstoupilo do řízení.

Rozhodnutí, proti nimž se mohou odvolat též všichni věřitelé a státní zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, a k nimž není přijata speciální úprava doručování, je přitom v insolvenčním řízení vícero. Jedná se v první řadě o rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce, a to nejen o rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce v rozhodnutí o úpadku, ale též o rozhodnutí o ustanovení nového správce při odvolání či zproštění funkce správce původního (§ 26, § 31 odst. 5, § 32 odst. 2), o rozhodnutí o ustanovení zvláštního a odděleného správce či zástupce správce (§ 33, 34, 35). Dále se jedná o rozhodnutí o prohlášení konkursu (§ 245), rozvrhové usnesení (§ 307), rozhodnutí o zrušení konkursu (§ 309), o zastavení insolven­čního řízení dle § 396 odst. 2 a § 405 odst. 3, o změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 407 odst. 3), o splnění oddlužení (§ 413 odst. 1), o přiznání osvobození od placení pohledávek dlužníku (§ 416 odst. 2), o zastavení řízení dle § 418 odst. 5, 8 a o rozhodnutí o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu (§ 427 odst. 3).

Doručování těchto rozhodnutí zvláštním způsobem všem osobám oprávněným podat proti nim odvolání povede nepochybně – oproti úmyslu zákonodárce – k významnému zatížení soudů, zvýšení nákladů na doručování a též k prodloužení řízení, neboť lze očekávat, že se také prodlouží doba do nabytí právní moci takto doručovaných rozhodnutí. To se týká zejména těch insolvenčních řízení, v nichž figurují zahraniční věřitelé nezastoupení tuzemským advokátem. V těchto případech může být doručování soudního rozhodnutí zvláštním způsobem velmi komplikované.

Z výše popsané motivace k přijetí nové úpravy zvláštního způsobu doručování je patrné, že tento stav, který fakticky znamená výrazný nárůst doručování zvláštním způsobem po novele, nebyl při přípravě normy zamýšlen. Přestože k identifikaci tohoto problému došlo již v průběhu legislativního procesu, byť až v době po druhém čtení zákona v Poslanecké sněmovně, nebyla zjednána náprava a k napravení tohoto nežádoucího stavu nebyla využita ani následně Parlamentem projednávaná novela insolvenčního zákona v rámci tzv. daňového balíčku. Nezbývá tak než doufat v brzkou změnu, resp. dopracování úpravy zvláštního způsobu doručování v insolvenčním řízení, která by naplnila výše zmíněný cíl zákonodárce spočívající v kapacitním ulehčení insolvenčním soudům.

Přechodné ustanovení

Závěrem bych se chtěl ještě zmínit o dalším problému, který se též dotýká zvláštního způsobu doručování, jenž spočívá v přechodném ustanovení čl. II zák. č. 31/2019 Sb., podle něhož se „v insolvenčních řízeních, která byla zahájena a v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje podle zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“. Z tohoto přechodného ustanovení vyplývá, že stávajících insolvenčních řízení se popsané změny zvláštního způsobu doručování netýkají. To sice lze – s ohledem na popsané problémy – v současnosti hodnotit jako pozitivum, v dlouhodobém horizontu se však jedná o potenciální zdroj komplikací, neboť při délce trvání insolvenčních řízení se budou po dlouhou dobu souběžně aplikovat dvě procesní úpravy, což může v budoucnu zvyšovat riziko vzniku procesních pochybení.

Nicméně přes výše uvedené výhrady je třeba konstatovat, že tzv. oddlužovací novela zavádí do insolvenčního řízení také řadu dalších změn, které účinně přispějí k zefektivnění insolvenčního procesu.

Autor JUDr. Tomáš Zadražil je místopředsedou Krajského soudu v Ústí nad Labem.